Makroekonomika

Albánie: Balkánský diamant na vzestupu

29. červenec 2016 četba na 8 minut
Albánské Alpy

Albánské Alpy

Foto: Shutterstock.com

Albánie už neplatí za tak chudou a nebezpečnou zemi, jak jsme o ní byli zvyklí slýchat. Tradiční zemědělství v ekonomice postupně nahrazují služby, v zemi vzkvétá turismus, čehož si začali všímat i Češi.

Kousek za černohorskou obcí Sukobin na jihu země se na silnici začala tvořit menší kolona. Znak toho, že se blížíme k hranicím. Klikatá silnička vedoucí z turisticky oblíbeného černohorského letoviska Bar, na které byste čekali sotva jedno auto za den, je na jihozápadě země hlavní spojnicí mezi „Montenegro" a Albánií, takže vás v zatáčce překvapí klidně hned několik autobusů.

Do Albánie vyrážíme s respektem. O této zemi jsem byli zvyklí slýchávat v podstatě jen samá negativa v podobě vysoké chudoby a s ní spojené kriminality. Vzpomeňme na smutný příběh mladého českého páru, který byl loni v albánských horách přepaden a zavražděn. 

Také ekonomicky na tom země, které dlouhá léta vládl komunistický diktátor Enver Hodža a dokonale ji izoloval od ostatního světa, nebyla příliš dobře. Co by tam také mohli pěstovat či vyrábět, řekl si jistě každý Čech, který někdy byl třeba na řeckém ostrově Korfu, z kterého je na západní břehy Albánie vidět – jsou vyprahlé, písčité a kamenité.

Konec mýtů

Přes albánské hranice tedy projíždíme s respektem. Turistu, který si zapomněl obnovit pas, ale jistě potěší, že pro vstup do země stačí Čechům pouze občanský průkaz (stejně jako ve všech zemích Balkánu, které ještě nejsou v EU). Když se konečně dostáváme skrz celníky, trochu nás znejistí scenérie za hraničním přechodem. Pár bezdomovců, žebráků, polorozpadlý stánek s prodejem „cetek" různého druhu, obecně nevábné prostředí. Člověk si řekne, že všechna ta varování asi byla pravdivá. Naštěstí šlo jen o chvilkovou záležitost, tak jak to u hraničních přechodů bývá (když přejedete hraniční přechod v Cínovci, také vás hned nečeká stověžatá Praha).

Po pár kilometrech jízdy se dostáváme do normálních vesniček, které byste od těch českých jen stěží rozeznali.

Po pár kilometrech jízdy se dostáváme do normálních vesniček, které byste od těch českých jen stěží rozeznali. Rodinné domy mají často nové pestrobarevné fasády, všude jsou obchody, kde se dá platit kromě tamní měnou lekem i eurem nebo dolarem, čerpací stanice jsou pak až otravně všudepřítomné. 

Z mezi vesnicemi kličkujících malotraktůrků, které často řídí sotva patnáctiletí kluci, je vidět, že příhraničí je stále silně závislé na zemědělství. Však aby ne, když jedním z největších exportních artiklů Albánie je bavlna (textil), dále olivy, cukr nebo tabák. A nejde jen o příhraničí, i když tam je to nejvíce patrné. I dnes zhruba 40 procent Albánců totiž má jako svou hlavní obživu právě zemědělství. 

Dalším příjemným zjištěním je přírodní scenérie. Vysoké hory, které ve vnitrozemí rozhodně nejsou vyprahlé, ale jsou pokryty zelení, smaragdové a křišťálově čisté řeky jsou opravdu pastvou pro oči. Albánie nás začíná bavit.

Klid, hory, řeka - i takhle může vypadat vaše ráno v AlbániiKlid, hory, řeka – i takhle může vypadat vaše ráno v Albánii.Autor: Jan Strouhal

Rozkvět turismu

Už v roce 2011 zvolil Lonely Planet Albánii jako zemi č. 1, kterou by měl každý turista navštívit. V roce 2014 ji pak doporučovaly i samotné The New York Times. Není proto divu, že se do Albánie hrne čím dál více turistů. Dle statistik tamních úřadů ji v roce 2000 navštívilo 317 tisíc turistů, loni už to bylo celkově přes čtyři miliony. Zhruba 90 procent z nich pak tvoří samotní Evropané. Krásná příroda, čisté moře či řeky, možnost samoty a levné zboží – to jsou hlavní artefakty, které Albánii odlišují od (nejen) Čechy přeplněného a dnes už předraženého Chorvatska.

Už v roce 2011 zvolil Lonely Planet Albánii jako zemi č. 1, kterou by měl každý turista navštívit.

Turisticky oblíbené jsou hlavně přímořské destinace na jihu země, za všechny můžeme jmenovat město Sarande. Tam už si ale moc soukromí neužijete, hotely tam rostou jako houby po dešti. 

Albánské letovisko SarandeAlbánské letovisko SarandeAutor: Shutterstock

Pokud ovšem cestujete vozem, můžete odhalit i poklady vnitrozemí. Stojí to za to. Nejde jen o přírodní park Valböne, ale třeba i o okolí řeky Drino mezi městy Telepene a Gjirokaster. Ta se klikatí v údolí mezi horami a na jejích březích se dají najít krásná místo ke koupání i k samotnému kempování. Pokud tedy vyrazíte autem či karavanem, odemknete si tím nebývalé možnosti. Navíc cesty v Albánii jsou vzhledem k masivním investicím do dopravní infrakstruktury v poslední dekádě ve velmi dobrém stavu, česká D1 by jim mohla závidět (ale to vlastně celému Balkánu kromě Makedonie). A jsou bez poplatků.

Albánské moře

A jedno doporučení – hlavní město Albánie Tiranu můžete oželet. Není příliš vábné a mnoho vám zatím nenabídne, čas věnujte jinam.

Makroekonomická stabilizace

„Před nedávnem jsem navštívil Albánii. A myslím, že jsem našel diamant." Těmito větami uvedl svůj článek na serveru FinanceMagnate.com ekonom a bankéř David Gyori, který zemi, která dala světu Matku Terezu, navštívil letos v květnu. Kromě přírodních a turistických krás si všímá i toho, že Albánci umí velmi často dobře anglicky a v poslední dekádě se jim rapidně zvyšuje obecná vzdělanost. To je příslib do budoucna.

Pokud jde o makroekonomické faktory, Albánie je členem NATO a od roku 2014 žádá o vstup do EU, čímž musí plnit nejrůznější podmínky zejména na úrovni problémového boje proti korupci. To je důležité hlavně pro investory. Ekonomicky je země, zdá se, stabilizovaná. Její měna lek je v podstatě přirozeně zavěšena na euro, a proto v posledních šesti letech neměla žádné větší výstřelky. 

Hrubý domácí produkt země pak před krizí v roce 2009 patřil vůbec k nejrychleji rostoucím v celé Evropě, kdy růst přesahoval 6 procent. Po krizi došlo k lehčímu zpomalení, i tak pro tento rok počítá tamní centrální banka s růstem přes 3 procenta, což je na evropské poměry také relativně vysoké číslo. 

Růst HDP na hlavu v AlbániiRůst HDP na hlavu v AlbániiAutor: TradingEconomics

Země se také čím dál více orientuje na služby nebo energetiku. ČEZ s ní příliš dobré zkušenosti nemá kvůli zásahu státní správy, i když zmařené investice v hodnotě 3 miliard korun získá zpět. Velké příležitosti jsou v bankovním sektoru, od kterého si vláda hodně slibuje. 

Služby se čím dál více podílejí na růstu albánského HDPSlužby se čím dál více podílejí na růstu albánského HDP.Autor: TradingEconomics

„Jsem velmi pyšný na to, jaký Albánie udělala v posledních letech pokrok. Změny tažené vládou mají mou plnou podporu," vyjádřil se ve čtvrtek prezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj Sir Suma Chakrabarti, který zde byl na oficiální návštěvě. Zájem mezinárodních institucí, které sem přicházejí s nabídkou finanční pomoci v rámci rozvoje všech sektorů, stále neopadává. Albánie z toho bude ještě nějaký ten rok těžit.

Albánii tedy nelze přát než to nejlepší, tedy ať kormidla zůstanou v nastoleném kurzu.

P. S.: Pokud jde o bezpečnost, pak při nocování u řeky v horách nás navštívilo neznámé auto a v něm dva muži. Při počáteční nejistotě a vzpomínce na událost z minulého roku jsme znejistěli, naštěstí již z dálky bylo slyšet volání „fishing, fishing, whats your country?" Následovalo kratší povídání, úsměvy, podání ruky… Taková snad Albánie bude i do budoucna.