Bankovnictví

Centrální banky už dál nedokážou zachraňovat svět

26. říjen 2015 četba na 9 minut

Foto: redakce

Oddálení startu utahování měnové politiky v usa a pokračující kvantitativní uvolňování se podepisují i na dalších centrálních bankách a jejich politikách. Odborníci ale varují, že zatímco poslední finanční krizi dokázali centrální bankéři zvládnout, nyní jsou jejich možnosti omezené.

V roce 2008 centrální banky v čele s americkým Fedem „vyrazily" do boje, aby zachránily globální finanční systém. O sedm let a o biliony utracených dolarů později již nejsou těmi, kdo nabízí podobná řešení. A co víc, řada ekonomů je považuje za potenciální hlavní riziko globální ekonomiky. Mezi kritiky patří i skupina Group of Thirty (G30), což je mezinárodní organizace vedená Jeanem-Claudem Trichetem, bývalým šéfem Evropské centrální banky (ECB). (Pozn. red.: Group of Thirty je organizace sdružující vlivné světové finančníky, ekonomy a představitele předních centrálních bank.)

Nakupování času nestačí

Trichetova skupina nedávno varovala, že velmi nízké úrokové sazby a tisknutí peněz nejsou dostatečná opatření, aby mohlo být zajištěno oživení ekonomického růstu. Navíc zpochybnila i jejich dočasnost, ve hře je podle G30 riziko, že zůstanou trvaleji. „Centrální banky popisují své kroky jako „nakupování času" pro vlády, aby politici konečně vyřešili krizi… Ale čas utíká a nákupy (dluhopisů) mají svoje meze," citovala ze zprávy Trichetovy skupiny agentura Reuters.

To potvrzují i slova hlavního ekonoma ECB Petera Praeta, který v září uvedl, že „je potřeba najít správnou rovnováhu mezi vytvořením předčasných závěrů o dopadech posledního ekonomického a finančního vývoje na jedné straně, a rozpoznáním, že se zvyšují rizika poklesu (růstu) na straně druhé".

Fed stále váhá

V USA ukončil Fed kvantitativní uvolňování a odkup dluhopisů v roce 2014. Od začátku letošního roku pak naznačuje, že je připraven navýšit základní úrokové sazby z nuly, přičemž vážně se o tom hovoří od června. Ale není vůbec jisté, zda k tomuto prvnímu zvýšení sazeb (za posledních bezmála 10 let) přistoupí ještě do konce roku. Na nedávném zasedání MMF viceprezident Fedu Stanley Fischer popisoval, že Američané musí být opatrní a monitorovat všechna možná rizika. 

Trhy proto spíše pomalu ale jistě ztrácejí víru v růst amerických sazeb. Podle odhadů by k tomu mohlo dojít nejdříve v březnu 2016. „Zářijové statistiky z amerického trhu práce ukázaly, že tvorba pracovních míst v největší světové ekonomice viditelně zpomalila. Americký Fed tak rozhodně nemá v prostředí slabé inflace, zpomalujícího trhu práce a poklesu nálady v průmyslu důvod růst sazeb uspěchat," domnívá se i Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny.

ECB „uvolňuje dál"

Zatímco v USA již program kvantitativního uvolňování skončil, u ECB je velmi pravděpodobné, že bude pokračovat. Stejně jako u japonské Bank of Japan, která toto opatření v různých formách využívá již od roku 2001. Agentura Reuters spočítala, že centrální banky v těchto čtyřech regionech (USA, Japonsko, Velká Británie a eurozóna) utratily za nákup dluhopisů celkem 7 bilionů dolarů. Příliv levných peněz vyhnal v mnoha zemích vzhůru ceny aktiv, především akcií a nemovitostí, aniž by ale došlo ke stimulování ekonomického růstu. „Nízký úrok na úvěr sázku na růst cen zlevňuje.

A realita – jak poměrně vysokých nárůstů cen akcií (i přes nejasné výhledy ekonomik) i obnovení růstu cen nemovitostí (bez toho, aby většině lidí rostly příjmy) – toto potvrzuje," dodává Luděk Niedermayer, bývalý viceguvernér ČNB a nyní europoslanec. Slabší vyhlídky na výraznější posílení ekonomického růstu a zároveň snadno dostupné finance, které posilují vliv firem, vyvolávají strašáka v podobě dluhové pasti, který se tak vznáší nad řadou ekonomik, domnívá se G30.

Konec „rozšiřování a předstírání"

Zvyšování sazeb Fedem a další vývoj globální ekonomiky byly také hlavními tématy nedávného výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) v peruánské Limě. Na jedné straně MMF představil relativně pozitivní předpovědi pro globální ekonomiku a uvedl, že rizika ve valné míře pominula. Představitelé G30 nicméně varovali, že 40procentní propad cen na trhu s komoditami by mohl být předzvěstí slabšího růstu a „dluhové deflace". A jak upozorňuje list Financial Times, sazby by potom musely zůstat na nízkých úrovních dlouhodoběji.

A stejně tak by i centrální banky byly přinuceny ponechat, nebo ještě rozšířit programy odkupů dluhopisů, ve snaze podpořit ekonomický růst, přičemž by došlo k propadu cen finančních aktiv. „Ekonomický vývoj v současnosti nedovoluje centrálním bankám dělat žádné chyby, což je hlavním důvodem obecně opatrnějšího přístupu BoE a Fedu k otázkám či tlakům na růst sazeb," prohlásil v Limě šéf anglické centrální banky Mark Carney.

Riziko pro emerging markets

Navíc zpřísňování monetárních ekonomik v čele se zmíněným Fedem není jen problémem rozvinutých ekonomik, ale vyvolává velké reakce i na tzv. emerging markets (rozvíjející se trhy). Někteří ekonomové již nazvali tyto trhy jako Achillovu patu globální ekonomiky, která zpomaluje tempo růstu již pět let v řadě. „V řadě velkých rychle se rozvíjejících ekonomik již odstartoval proces, který dostal název kvantitativní utahování," upozorňuje analytik ČSOB Jan Čermák. Tento proces je viditelný ve velkém prodeji devizových zemí – především Číny, ale i dalších zemí, které jsou závislé na cenách komodit (hlavně ropy), jako je Rusko, Saúdská Arábie, Malajsie nebo Brazílie.

„V těchto ekonomikách (emerging markets) poklesly devizové rezervy za poslední rok o nějakých 600 miliard dolarů," dodává Čermák. MMF již v září vyzval centrální banky rozvinutých zemí, aby neutahovaly monetární politiku v době slábnoucího globálního růstu. „Bojovat by se mělo také s finančními riziky, které s sebou nese dostupnost levných úvěrů," prohlásila mimo jiné šéfka MMF Christine Lagardeová.

Problém jménem Čína

V centru problémů emerging markets je Čína, která bojuje s poklesem tempa růstu, ale i s rychlým nárůstem soukromého dluhu a přílišnou závislostí na investicích. Jak píše Reuters „investiční marnotratnost je hnacím motorem čínských úvěrů pro podniky ve vlastnictví státu i stínového bankovního sektoru". Podle zprávy MMF dosáhla v posledních 10 letech celková výše úvěrů na trhu rozvíjejících se ekonomik objemu 3 bilionů dolarů, což představuje 15 procent jejich HDP. To s sebou přináší riziko uvolnění, které by ekonomické podmínky zhoršilo.

Odráží to čtyřnásobný růst dluhu soukromého sektoru mezi roky 2004 a 2014, uvádí globální zpráva o finanční stabilitě MMF. „Nebezpečný dopad pákového efektu hrozí rozpoutat vlnu nesplácení, která bude ohrožovat již tak slabou globální ekonomiku," píší ekonomové fondu. „Jsme uprostřed největší dluhové bubliny, jakou kdy svět viděl, a je to monumentální hrozba pro globální finanční systém. Ale i když o této hrozbě víme, neznamená to, že můžeme něco v tuhle chvíli dělat, nebo zastavit to, co se asi stane," tvrdí ekonom Michael Snyder.

Čína má navíc poměrně výrazný přesah do zbytku asijského regionu – Korea, Vietnam. A další problém vyvolává také pád čínských akcií a snižování investic. V důsledku těchto procesů dochází k tlaku na další pokles cen řady komodit a rozvíjející se ekonomiky závislé na vývozu surovin (např. Jižní Afrika, Chile) se tím také dostávají pod tlak. V neposlední řadě je pro rozvíjející se trhy zásadní hrozbou dražší dolar.

Těžké časy

Dokonce i mnohem pozitivnější ekonomické prognózy tvrdí, že centrální banky čekají těžké časy v souvislosti s případným ukončováním programů kvantitativního uvolňování. A velmi pravděpodobné je, že budou muset čelit také přetrvávající poptávce po nízkých úrokových sazbách. Ani jedna z hlavních světových centrálních bank není totiž blízko tomu, aby se přiblížila svým inflačním cílům.

„Řadu z nich ještě straší vzpomínky na vysokou úroveň inflace. Vždyť i hlavní cíl ECB je od doby jejího vzniku v roce 1998 nízká inflace, což je jediné kritérium, kterým se řídí," podotýká Reuters. V důsledku toho, že konec kvantitativního uvolňování nelze odhadnout, převládá u zástupců G30 obava z toho, že by příliš brzké opuštění mohlo odstartovat další krizi. „Čelíme nejistotě, přirozená výchozí pozice je status quo," tvrdí G30. Potvrzuje tak slova jiných, že střelný prach centrálních bank je hodně vlhký.