Investice

Červené kontrolky globální ekonomiky opět blikají

11. srpen 2016 četba na 10 minut
Ilustrační foto: Alarm, majáček bliká červeně kvůli hrozícímu nebezpečí

Ilustrační foto: Alarm, majáček bliká červeně kvůli hrozícímu nebezpečí

Foto: Shutterstock.com

V období mezi 26. zářím a 8. listopadem se v Evropě a ve Spojených státech budou konat šestery klíčové volby a referenda. Právě akumulace politických rizik ve velmi krátkém časovém období by mohla mít negativní dopad na finanční trhy, uvádí ve své analýze Christopher Dembik, ekonom Saxo Bank.

Od letošního září už investoři nebudou mít čas si vydechnout. Politická rizika totiž budou na předním místě jejich agendy. Nicméně zatím investoři zůstávají celkem klidní, i když spíše riziko nesprávně oceňují. Významný rozdíl mezi vnímáním investorů a ekonomickou realitou pravděpodobně nepotrvá dlouho a návrat do reality bude obtížný.

Makroekonomický index rizika Citibank, který používá kalibraci k měření nechuti vůči riziku, se nachází na úrovni 2,24 procenta, což znamená, že investoři se budoucnosti pranic neobávají.

Stejný optimismus lze zjistit u rozvíjejících se trhů: index rizika pro rozvíjející se trhy banky Barclays nedávno dosáhl nejnižší úrovně od počátku tohoto roku.

Politická rizika? Pozor na tyhle země
Datum Země Volby
26. září Španělsko Krajské volby v Baskicku
říjen 2016 Španělsko Parlamentní volby (pokud nedojde ke sformování vlády)
říjen 2016 Itálie Referendum o přijetí největší vládní reformy. Měla by odstranit schopnost horní komory parlamentu svrhnout vlády. Celkový počet senátorů by se měl snížit o dvě třetiny.
2. října Maďarsko Referendum o tom, zda by měla EU nařizovat zemi přijímat imigranty bez souhlasu parlamentu
2. října Rakousko Opakování prezidentských voleb
8. listopadu USA Prezidentské volby o novou hlavu Bílého domu
Zdroj: Saxo Bank Research & Strategy

Centrální banky nejsou všemohoucí

Pokud se na věc podíváme z té lepší stránky, tak centrální banky stále mají k dispozici způsoby, jak trhy uklidnit v krátkodobém i střednědobém horizontu.
Centrální banka však není všemohoucí a riziko pro centrální plánovače může být v příštích měsících vyšší než kdykoli předtím.

Navíc zbývá jen několik nástrojů a klíčové vlády, jako třeba ta americká, jsou „paralyzovány" volbami.

Poslední výroční zpráva britské Banky pro mezinárodní úhrady (BIS) o tom hovoří jasně: nacházíme se na hranici možností centrálních bank v důsledku klesajících výnosů a vyššího rizika spekulativních bublin. Navzdory více než 660 případům globálního snížení sazeb od krachu Lehman Brothers je růst nadále utlumen.

A centrální bankéři nemají přesnou představu o tom, jaké další kroky podniknout, což ale trh zatím momentálně příliš neznepokojuje. Jak si tedy stojí některé „problémové země"?

Británie zpomaluje

V Evropě zůstává směr hospodářského vývoje nejistý. Je velmi snadné vinit brexit ze zpomalování růstu. Tento proces však začal už začátkem roku 2016. Evropa a USA se blíží k závěru hospodářského cyklu.

Ve Spojeném království se již několik měsíců snižuje indikátor ekonomického zdraví ve výrobním sektoru (construction PMI), což je ukazatel trendu vývoje HDP, což potvrzuje, že britská ekonomika by zpomalila i v případě, že by země hlasovala ve prospěch setrvání v EU.

Výsledek britského referenda tento proces pouze uspíší. Podle předběžných statistik bude Spojené království nejvíce postiženo v krátkodobém horizontu. Ukazatel PMI poukazuje na hospodářský pokles v důsledku brexitu, jaký země nezažila od roku 2009, zatímco hospodářský optimismus CBI se snížil na –47 v červenci ve srovnání s –5 předchozí měsíc, což je nejnižší úroveň od roku 2009. Dle očekávání Bank of England je recese jasně na postupu.

Je pouze otázkou času, kdy Spojené království dále uvolní svou monetární politiku.

Centrální banka se v červenci rozhodla pro úrokové status quo, ale na svém dalším zasedání 4. srpna snížila úrokové sazby na 0,25 procenta (z 0,5 procenta), neboť dřívější náznaky potvrzují ekonomické zpomalení v důsledku brexitu.

Je pouze otázkou času, kdy Spojené království dále uvolní svou monetární politiku. Pro Brity bude bezprostředním klíčovým úkolem vyřešit závažný deficit běžného účtu, který dosahuje téměř sedmi procent HDP.

Slabší libra ekonomice patrně pomůže, ale je zde zřejmé riziko, že se přebytek v sektoru služeb v nadcházejících čtvrtletích sníží. V dlouhodobém horizontu však v britském hospodářství převažuje optimismus. Jediná země, která by mohla úspěšně překonat problémy spojené s vystoupením z EU, je právě Spojené království.

Co se týče EU, je stále obtížné odhadovat dopad jeho odchodu. Podle závěru agentury Bloomberg by brexit mohl snížit HDP v eurozóně o 0,1 procentního bodu v roce 2016 a o 0,3 procentního bodu v roce 2017. Tyto odhady je však třeba brát obezřetně vzhledem k četným nejistotám spojeným s politickým procesem, který teprve začal.

Znepokojení ohledně zdraví italských bank

Další důvod ke znepokojení má EU ohledně zdraví italského bankovního systému, které se pomalu, ale jistě zhoršuje již řadu let.

Nedobytné pohledávky bank vyjádřené v procentu celkových úvěrů dosáhly 1,5 procenta ve Spojeném království, 5 procent ve Francii a 18 procent v Itálii.
Nesplácené úvěry v italském bankovním sektoru dosahují celkem 400 bilionů eur, což odpovídá 20 procentům italského HDP.

Ve skutečnosti jsou italské banky stromem, pro který není vidět les.

Pouhá desetina z této částky však představuje skutečné bezprostředně hrozící riziko. Jedná se o kritickou úroveň, avšak v žádném případě o neřešitelný problém. Chybí zde však politická vůle k jednání.

Ve skutečnosti jsou italské banky stromem, pro který není vidět les. Navzdory hospodářským reformám zejména na pracovním trhu, které prosadil Matteo Renzi, je hlavním problémem Itálie chybějící hospodářský růst. Při stálých cenách se italský HDP za posledních 15 let nezvýšil. 15 let bez hospodářského růstu!

Potíže bankovního sektoru budou vyřešeny, ale pokud Itálie nebude schopna dosáhnout udržitelného růstu, dříve či později se objeví znovu.

Černou ovcí Evropy Finsko

V eurozóně je jedna země, kde je podnikatelská důvěra dokonce na ještě nižší úrovni než v Řecku – a tou zemí je Finsko.

Poslední údaje ukazují, že podnikatelská důvěra si ve Finsku stojí na záporných –12,1, zatímco v Řecku je to –9,1 a v eurozóně –2,3.

Severská země je dokonalým příkladem státu, který usnul na vavřínech a nedokázal posunout svou ekonomiku na další úroveň inovačního cyklu. V dokonalém světě by nejsnazším způsobem, jak znovu nabýt konkurenceschopnosti, byla devalvace měny, což ale není možné vzhledem k tomu, že země přijala euro.

Aby to nebylo tak jednoduché, cena práce od roku 2008 stoupla téměř o 20 procent, zatímco řada evropských zemí naopak zaváděla reformy ke snížení ceny práce.

Severská země je dokonalým příkladem státu, který usnul na vavřínech a nedokázal posunout svou ekonomiku na další úroveň inovačního cyklu.

Rána z milosti pak přišla v okamžiku, kdy se EU, jejímž členem je i Finsko, rozhodla zavést hospodářské sankce vůči Rusku, které je pro něj jedním z hlavních exportních trhů.

Přestože Finové od roku 2015 unikají recesi, hospodářský růst zůstává velice křehký a nízká podnikatelská důvěra jen potvrzuje neveselé vyhlídky. Pakt konkurenceschopnosti mezi vládou a klíčovými odbory, který byl uzavřen před pár týdny a prodlužuje pracovní dobu, je nutným nouzovým opatřením, ale ke konsolidaci růstu nebude stačit.

Turecko se zmítá v chaosu

Co se týče rozvíjejících se trhů, tento měsíc budou všechny zraky upřeny na Turecko. Po pokusu o vojenský převrat agentura S&P snížila rating Turecka z BB+ na BB s dalším negativním výhledem. Devatenáctého srpna má Fitch Rating publikovat svůj nezávislý přehled hodnocení pro Turecko a stejně jako S&P téměř jistě sníží jeho úvěrový rating.

Od roku 2002, kdy se vládní strana AKP dostala v Turecku k moci, se vnější zadlužení zvýšilo o 120 procent.

Po několik let neměla rozhodnutí ratingových agentur na hospodářský a finanční vývoj většiny zemí žádný rozhodující dopad. To však není případ Turecka, které je díky nízkým zahraničním rezervám, nízkým domácím úsporám a především zvyšujícímu se vnějšímu zadlužení extrémně závislé na zahraničním financování.

Od roku 2002, kdy se vládní strana AKP dostala k moci, se vnější zadlužení zvýšilo o 120 procent. Politická nestabilita bude mít pro zemi nejméně čtyři zásadní finanční důsledky:

  1. finanční náklady tureckých společností v jiných měnách než je domácí lira pravděpodobně významně porostou v důsledku devalvace liry vůči americkému dolaru, což by mohlo snížit soukromé investice a posílit úvěrové riziko bank;
  2. ziskovost bank, která od prosince 2007 do prosince 2015 poklesla o téměř 55 procent, bude patrně i nadále klesat, což vyvolá otázky ohledně přístupu k likviditě;
  3. nedávné silné oživení v přílivu zahraničních investic patrně nabere zpětný kurz a zesílí tak nervozitu na trhu;
  4. slibované reformy ke snížení závislosti na zahraničním financování se odkládají na neurčito.

Růst HDP tak zůstává nad dlouhodobým průměrem, ale riziko poklesu se značně zvýšilo. Zpomalení růstu je nevyhnutelné a mohlo by způsobit zesílení tlaku na centrální banku, jejíž nezávislost je už nyní nezodpovězenou otázkou, aby na svém nadcházejícím zasedání 23. srpna dále uvolnila monetární politiku.