„Dej mi šest řádek napsaných rukou toho nejpoctivějšího člověka a já v nich najdu něco, za co ho můžu pověsit." Tímto citátem kardinála Richelieu zahájil Ján Simkanič, předseda Sdružení pro internetový rozvoj a šéf společnosti Internet Info, letošní konference Internet Advertising Conference.

„Ten citát je moje odpověď, když mi někdo ze strany státu říká, že pokud jsem poctivý, nemám se čeho bát," dodal.

Jedním ze základních témat konference byl přístup státní správy k internetu, internetovým službám a k datům. V této souvislosti byl zmíněn jeden výrazný paradox: Stát není schopen svou internetovou infrastrukturu ochránit a není ani schopen vybudovat funkční a efektivní e-government (digitální státní správu). O to větší touhu má sledovat každého občana a regulovat vše, co se na internetu děje. Podle řečníků na konferenci to může změnit jen tlak občanů a úředníky i politiky.

Stát chce sledovat a regulovat

„Myslím, že hrajeme o to, jaký internet budeme mít. V Číně už dnes Alibaba zavádí systém schopný poskytovat uživatelské skóre či kredit uživatele internetu, kde jako uživatel sbíráte body a máte za ně určité výhody. To zní poměrně nevinně. Ale v roce 2020 do toho vstoupí program čínské vlády, který už bude povinný. A do hodnocení se pak bude promítat i kredit vašich kamarádů, vaše příspěvky na sociální síti. To už samozřejmě není nevinné, protože to ovlivní chování uživatelů i svobodu projevu. Ale když to bude fungovat v Číně, divil bych se, kdyby tato inspirace nepřešla do dalších zemí," uvedl Simkanič. (Alibaba je čínský internetový portál a současně největší elektronický obchod, pozn. red.).

Jako další příklady připravovaných státních zásahů zmínil Simkanič úvahy amerických úřadů o tom, že podmínkou ke vstupu do Spojených států amerických bude to, že jim žadatel odhalí hesla ke své internetové komunikaci, nebo český návrh zákona o vojenském zpravodajství, který má vojenským zpravodajcům zpřístupnit data internetových uživatelů a dát jim dokonce možnost tato data určitým způsobem měnit.

Současně ale státní úřady zesilují tlak na soukromé společnosti, aby data uživatelů chránily. „Už za rok nás čeká GDPR, tedy sjednocení ochrany osobních údajů v celé Evropské unii, zaváděné pod vysokými pokutami. Další krok, na ještě vyšší úrovni, je zavedení ePrivacy, kterou chce Evropská komise stihnout ještě s GDPR," vypočítával Simkanič. (Jde o novou legislativu EU, která má začít platit od 25. května 2018 a výrazně zvýšit ochranu osobních dat občanů a povinnosti institucí a firem tato data chránit, pozn. red.)

V zásadě podle něj nejde o chybné kroky. Na druhé straně už současná zkušenost s upozorňováním na využívání cookies naznačuje, že ochrana uživatele, spočívající především v upozorňování na to, že jsou o něm zaznamenávána data, nefunguje úplně, jak má.

„Jen v online podobě titulu New York Times existuje čtrnáct různých systémů, jimž dáváte svá data. Pokud vás pak nějaká služba čtrnáctkrát požádá, abyste něco odklikl, tak to buď přestanete dělat, protože je to pro vás nepochopitelné, nebo to budete dělat automaticky bez vnímání, takže stejně nebudete chráněni," řekl Simkanič.

Dodal také, že s každou regulací se vždy snáz vyrovnají velcí hráči, než malí, mimo jiné proto, že na ni mají víc prostředků. „To je další bod, o kterém se málo mluví. Malí odnášejí opatření určená velkým, kteří tak budou ještě víc zvýhodněni," konstatoval šéf Internet Info.

Podle něj je potřeba zejména edukovat uživatele internetu, dát jim najevo, že firmy jsou schopny jejich data ochránit, a pokud data využívají, že to není v rozporu s uživatelskými zájmy. „Stačí jeden extrém a podlomí důvěru v celý trh. Je například známo, že z aplikace na měření kroků a tepové frekvence, kterou využívají běžci, se dá zjistit i to, kdy jste měli naposledy sex. Tato data sbírala jedna firma vyrábějící vibrátory, případ se provalil a firma teď z něj má velký problém," zmínil Simkanič. Dodal také, že není dobře, pokud jsou uživatelé ochotni vzdát se svého soukromí za malou výhodu. „Všichni bychom si měli uvědomit, že data jsou důležitá a měla by se chránit," uzavřel.

Česko utratilo za e-government přes 218 miliard. Je až padesáté

Zatímco ve snaze regulovat internet a případně dohlížet na všechny aktivity na něm je stát velmi aktivní, v zavádění elektronické správy veřejných věcí to konkrétně v případě Česka není žádná sláva. Státní správa je tu organizována poměrně složitě a hlavní problém není v technologiích, ale „v mentálním nastavení politiků a úředníků". To bylo základní sdělení dalšího z řečníků konference, Michala Bláhy z iniciativy Hlídač státu.

„Internetová státní správa zahrnuje základní registry, ostatní registry a open data. Základní registry jsou navrženy a provedeny dobře, takže fungují. Ale v ostatních věcech je situace úplně jiná," řekl Bláha.

Například v přístupu k open datům, tedy ke zveřejňování státních dat, je Česká republika podle Bláhy mezi zeměmi světa až na dvacátém místě, přičemž ji předstihla třeba i Indie. „Český stát nechce zveřejňovat, kolik a jak utrácí, nechce zveřejňovat, kolik máme vody, je velký problém dobrat se zde k předpovědi počasí, obchodní nebo živnostenský rejstřík je kapitola sama pro sebe," vypočítává Bláha.

Jako příklad špatného přístupu státu zmínil přístup ministerstva průmyslu a obchodu k živnostenskému rejstříku, kde prosazuje novelu, aby každý, kdo si chce ověřit data ze zatím veřejného rejstříku živnostníků, musel o přístup předem požádat a zaplatit za něj. „Takhle uvažují ministerští úředníci v roce 2017. Tohle je jejich představa otevřených dat," glosoval to Bláha.

Pět rejstříků týkajících se podnikání podle něj spravují čtyři úřady, jež se nejsou schopny domluvit, a každý funguje na úplně jiném principu. Navíc mezi ministerstvem financí, ministerstvem vnitra a ministerstvem průmyslu a obchodu existuje podle něj velká řevnivost, takže v oblasti správy dat nijak nekooperují.

„Čeští politici před lety slibovali, že po zavedení e-governmentu budou po úřadech putovat data, nikoli občané. Když dnes budete žádat o místo na úřadu vlády, budou po vás žádat, abyste si došel pro ověřený výpis z rejstříku trestů ne starší než tři měsíce a ten jim donesl, byť si ho mohou online stáhnout sami. To je zkratka toho, jak funguje český stát," prohlásil Bláha.

Podle něj Česká republika klesla za posledních deset let v rozvoji e-governmentu z pětadvacátého na padesáté místo ve světě. „Důvodem je, že celý svět běží dopředu a my ne," tvrdí Bláha.

Roční státní náklady na e-government podle něj činí 24,3 miliardy korun, za deset let je to řádově 219 miliard korun. „To je téměř přesně cena kosmického programu Space X. Za tuhle částku jsme si mohli koupit rakety Dragon a Falcon," řekl Bláha.

Podle něj je nutná radikální, revoluční změna, jaká proběhla například v Británii, Austráli, na Novém Zélandu, ve Skandinávii a v Estonsku. „Nemůže jít o digitalizaci stávajících agend, ale o navržení nových agend tak, aby naplnily potřeby občanů. K tomu je potřeba dlouhodobá vize i mírná změna legislativy. Ale především je nutné změnit myšlení úředníků, aby pochopili, že občan není nevolník, ale zákazník, a že nepřišel prosit," prohlašuje Bláha.

Podle Bláhy je nutné zapomenout na české cesty a inspirovat se v zahraničí. „V Británii vzniklo jednoduché pravidlo – jedno centrální místo s jednotným uživatelským prostředím a jednotným chováním obsahu, odkud se občan dostane do všech míst státní správy. V českém prostředí by mělo existovat také. Měl by to být tým digitální transformace s absolutní pravomocí ve věci uživatelské zkušenosti, kterou by mohl uplatňovat vůči všemi státním nákladům na online transformaci a vůči redakčnímu systému státních kanálů. Tým by stanovil na začátku pravidla, ale současně by pomáhal všem úřadům tohoto cíle dosáhnout, školil by lidi a pomáhal nacházet správné systémy. V Británii to funguje bezvadně. Na českých ministerstvech ajťáci říkají: Proč mám po letech tady poslouchat někoho jiného? Když je ale poučíte, co že vlastně za ta léta dokázali, tak ta diskuse začne být pro ně nepříjemná," shrnuje Bláha.

Obměna e-governmentu by podle něj měla fungovat na následujících principech: Sloužit v první řadě občanům, nikoli úředníkům. Využívat multidisciplinární tým (včetně textaře, schopného technické věci napsat v normálním jazyce pro normálního občana). Zavádět intuitivní služby, srozumitelné pro běžného občana. A každou novou nebo výrazně změněnou službu otestovat přímo s ministrem příslušného resortu. „Jediná cesta, jak toho dosáhnout, je vyvinout velký, až existenční tlak na úředníky," uzavřel Bláha.

Desátý ročník Internet Advertising Conference probíhá ve středu 19. března v pražském hotelu Clarion.