Průmysl

Čína láká Česko. V silné unii a bez Ameriky v zádech

8. září 2017 četba na 7 minut
Čína, ilustrační foto

Čína, ilustrační foto

Foto: Shutterstock

Má se Česko přiklonit k Trumpově Americe, nebo k Si Ťin-pchingově Číně? Na první pohled absurdní otázka byla přítomna v nejednom vystoupení účastníků semináře o společných zájmech EU, Česka a Číny v měnícím se světě. Ten se konal ve čtvrtek ve Vlasteneckém sále Karolina.

Tajemník pořádajícího Česko-čínského centra Univerzity Karlovy Miloš Balabán připomněl slova klíčové postavy čínské politiky druhé poloviny minulého století Teng Siao-pchinga: „Čína je klidný pozorovatel mezinárodního dění, který skrývá své možnosti a čeká na svůj čas.“

FOTOGALERIE

Miloš Zeman a Si Ťin-pching MILOŠ ZEMAN, KARLA ŠLECHTOVÁ, DAN ŤOK, VRATISLAV MYNÁŘ Miloš Zeman v Číně

Hodina pro říši středu přišla v okamžiku, kdy skončil bipolární svět, Rusko dramaticky oslabilo, Evropská unie marně hledá jednoho šéfa, který by bral světovým vůdcům telefon, a Amerika ztratila svoji vůdčí roli. „V letech 2010 až 2040 se ve světě odehrají velké změny. Musíme zvládnout bezpečnostní rizika, negativní dopady globalizace, dohodnout se na sdílení vlastní suverenity a odpovědnosti. Výzvou pro 21. století je spolupráce,“ uvedl Wang Yiwei, profesor mezinárodních vztahů čínské univerzity Renmin.

Vzápětí ale připomněl, že Čína dosáhla 70 procent hrubého domácího produktu USA a je přesvědčená, že svět se nedá znásilnit vojensky ani finančně. „Finance musí sloužit reálné ekonomice a lidem, ne vytvářet umělé bubliny, které po splasknutí přinášejí nedostatek. Pan Trump má problémy doma a neměl by si vyrábět další v zahraničí. Čína chce stavět mosty. Prezident Trump buď změní svůj názor, nebo prohraje,“ řekl Wang Yiwei, jehož podnětům pozorně naslouchá i čínské komunistické vedení.

Čínská velvyslankyně Ma Keqing zdůraznila, že Čína odmítá protekcionismus a podporuje Pařížskou klimatickou dohodu, tedy opak toho, co prosazuje americký prezident Donald Trump. „Jsme pro multiratelární přístup, pro inovace, trvale udržitelný rozvoj a novou dynamiku světové ekonomiky,“ zdůraznila ambasadorka.

Číňané fandí Bruselu

Pro Českou republiku je zajímavý postoj čínských intelektuálů k Evropské unii. Na semináři zněl z jejich úst unisono hlas, že v čínském zájmu je co nejsilnější a jednotná EU. „Přivítali bychom, kdyby Evropu reprezentoval jediný velvyslanec a ten čínský by seděl jen v Bruselu. Zatím to tak není,“ usmál se profesor Wang. Ten také soudí, že mezinárodní politika nemůže být postavena na zastrašování, animozitách a vytváření nepřátel, ale naopak na dialogu a rovnoměrném rozvoji.

Nezpochybnitelným faktem je ekonomická expanze Číny. Miloš Balabán, který na Fakultě sociálních studií UK vede Středisko bezpečnostní politiky, připomněl, že ve světě působí 30 tisíc čínských společností s osmi miliony zaměstnanci, v mírových sborech OSN pak 3000 čínských lékařů, inženýrů a vojáků. Čína letos otevřela svoji první vojenskou základnu v zahraničí, a to v Džibuti. Aktivně se zapojuje do budování infrastruktury v Africe, staví železnice v Keni či Etiopii. Podobně se angažuje na Balkáně.

Na Hedvábné stezce

Jejím největším projektem je ale Nová hedvábná stezka. „Jde o propojení obchodu, financí, infrastruktury, politiky a srdcí. Do iniciativy se zapojilo 69 států a organizací, díky ní proudí vlaky do 12 zemí a 31 měst. Čínské investice ve střední a východní  Evropě se i prostřednictvím tohoto projektu vyšplhaly na 56 miliard dolarů,“ uvedl Xu Yongquan, zástupce ředitele Čínského centra pro současná světová studia.

V roce 2050 by se země zapojené do projektu Jeden pás, jedna cesta měly na světové produkci podílet plnými 80 procenty. Zdůraznil, že Česko hraje ve vztazích s Čínou důležitou roli, Čína ho vnímá jako finanční centrum projektů v regionu i turistickou křižovatku.

Čína stála u zrodu Asijské infrastrukturní a investiční banky. Američané usilovali o to, aby se evropské státy do tohoto konkurenčního projektu Asijské rozvojové banky nezapojovaly, ale Velká Británie jako první neuposlechla. Následovaly ji Německo, Francie, Maďarsko i Polsko. Česko se nezapojilo. „Je to škoda, já bych naši účast podpořil všema deseti,“ uvedl náměstek ministra zahraničí Lukáš Kaucký. Ten také zdůraznil, že Evropská unie je největším obchodním partnerem Číny a z toho by Česká republika měla těžit.

Američany nechme bokem

Projekt Nové Hedvábné stezky označil za zcela mimořádný, který může být za sto let hodnocen jako největší počin tohoto století. „Trumpova administrativa nemá promyšlené aktuální kroky, natož ty následné. Její nečitelnost může vést ke sbližování EU a Číny. Je v našem zájmu, aby EU měla vlastní armádu i obrannou politiku, která by se neodvíjela od amerických zájmů,“ řekl Kaucký. Xu Yongquan dodal, že klíčovou otázkou dneška je, zda má Evropská unie jít v diplomacii vlastní cestou. „Čína v tom Evropu podporuje, neměla by se schovávat za záda USA a nechat se omezovat,“ řekl.

Harmonickou diskusi narušilo až aktuální téma kolem korejské krize. Čínští zástupci opakovali, že jejich zájmem je bezjaderný Korejský poloostrov. „Vždy jsme se snažili o dialog, zmírnění napětí a komunikaci se všemi stranami, Čína trvá na nukleárním odzbrojení,“ uvedl Ma-lin z Čínského institutu pro strategická studia.

Bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý však oponoval: „Čína jako vždy i tady sleduje svoje úzké národní zájmy a neohlíží se na sousedy ani vzdálené země. Chce mít dobré vztahy s KLDR, ale pokud neudělá razantní kroky směrem k destabilizaci Kimova režimu, může z toho být velký konflikt.“ Avšak Šedivého předchůdce Miroslav Kostelka soudí, že Čína nemá moc možností. „Ekonomické sankce a zavření kohoutů s ropou by znamenaly hladomor, zhroucení KLDR a statisíce uprchlíků. A proč by si Čína měla pálit prsty za někoho, kdo v oblasti desítky let rozdmýchává konflikt?“

O Kimův pád nikdo nestojí

Miloš Balabán dodal, že Čína nemůže připustit pád Kimova režimu, neboť sjednocená Korea pod taktovkou USA není v jejím zájmu. Japonsko si ho nepřeje taktéž, neboť by ji mohl za pár desítek let vyrůst ve východní Asii silný konkurent a Jižní Korea by Kimův pád také nepřivítala, protože náklady na sjednocení poloostrova by mnohonásobně převýšily ty německé po pádu Berlínské zdi. „Vládní čínský list napsal, že kdyby Severní Korea napadla sousedy a USA, byla by Čína neutrální, v opačném případě by nestála stranou,“ dodal Balabán.

Ma-lin ovšem nepřipustil, že by k válečnému konfliktu mohlo dojít. To si myslí i expert na jaderné odzbrojení Michal Smetana: „Dohoda s Íránem trvala třináct let. Ustoupit musely nakonec obě strany a výsledek je uspokojivý. Podobný vývoj očekávám i v případě KLDR.“