Makroekonomika

Deník matky z Venezuely: Jak přežít v hladovějící zemi

20. červenec 2016 četba na 7 minut
Venezuela se utápí v ekonomickém chaosu.

Venezuela se utápí v ekonomickém chaosu.

Foto: shutterstock

Nefungující obchody, nedostatek jídla, hyperinflace, násilí, únosy, vraždy. Život v současném Caracasu poskytuje pochmurný obrázek. Je to důsledek ekonomického programu Socialismus 21. století, který zavedl prezident Hugo Chávez a nyní na něm lpí i jeho nástupce Nicolás Maduro, jenž se nechce vzdát moci.

Venezuela se zmítá v ekonomické agónii. Po éře prezidenta Hugo Cháveze nastoupil v roce 2013 Nicolás Maduro.

Ekonomická situace se prudce zhoršila po pádu cen ropy, v roce 2015 se HDP země propadlo o 5,7 procent. Země nemá dostatek zahraniční měny, aby mohla nakupovat zboží na světových trzích. To je krátký výčet důsledků této agónie.

V zemi prudce rostou ceny spotřebního zboží, takže pro mnohé je cenově nedostupné. Pro tento rok MMF odhadl inflaci na 481,5 procenta, loni činila 121,7 procenta. Navíc nezávislí ekonomové pochybují, že by země mohla pro tento rok splatit úroky a splátky zahraničního dluhu ve výši 13 miliard dolarů.

481,5 %

Takový je odhad inflace pro tento rok ve Venezuele. Zdroj: MMF

Index chudoby je nejvyšší na světě

Jak se žije obyčejným lidem v této zemi, jejíž index chudoby (součet míry inflace a nezaměstnanosti) je nejvyšší na světě?

Zmatky, jež nemají na západní polokouli v posledních desetiletích obdoby, se pokusila popsat reportérka agentury Bloomberg Fabiola Zerpa.

Fabiola Zerpa před prázdnými regály v supermarketu. Fabiola Zerpa před prázdnými regály v supermarketu. Autor: Bloomberg

Nakupovat můžete jen dva dny v týdnu

Venezuelané mají přiřazené dny v týdnu, kdy smí v obchodech za státem garantované ceny nakupovat potraviny na základě předložení osobního průkazu. Zerpa, jež patří do středostavovské rodiny, má vyhrazeny neděle a čtvrtky.

Za posledních několik měsíců se fronty před supermarkety poblíž mého domu ve východním Caracasu prodloužily až na dva bloky.

"Neděle jsou už k ničemu, protože to je již delší čas, kdy obchody přestaly o víkendech prodávat zboží za regulované ceny. Čtvrtky jsou však jen o něco málo užitečnější. Za posledních několik měsíců se fronty před supermarkety poblíž mého domu ve východním Caracasu prodloužily až na dva bloky. Takže by trvalo hodiny, dostat vůbec šanci něco koupit. Navíc není záruka, že uvnitř obchodu ještě něco ke koupi najdu," napsala si 9. června matka dvou dětí.

Indická náhražka léků

Po lékárnách pak shání prášky na snížení hladiny cholesterolu pro manžela. Předepsané nemají. Lékárník nabízí indickou náhražku. "Vůbec se mi nelíbí tato možnost. Kdo ví, co v tom léku vlastně je? Ale je to lepší, než aby manželovi došly léky úplně a tak beru čtyři krabičky."

V pekárně se chléb prodává pouze úderem páté hodiny odpolední a vyjde jen na pár vyvolených. Pokud vám dojde hotovost, máte téměř nulovou šanci si ji vybrat z bankomatu. Povětšinou jsou bez peněz.

Nakonec se jí v pouličním kiosku alespoň podaří sehnat dvě lahve něčeho, co má být napodobeninou nedostatkového mléka. „Možná to bude dětem chutnat. Odcházím se dvěma lahvemi v ruce se širokým úsměvem na tváři," zapsala si.

Chléb je dávno pryč

Následující týden se snaží sehnat alespoň balený chléb, který není tak žádaný jako čerstvý. Opět má smůlu. „Chléb přivezli brzy ráno, seňora, už je dávno pryč," hlásí jí prodavač potravin.

V obchodním centru se snaží sehnat zeleninu a maso. Štěstí má jen na brambory, cibuli a banány. Platí za zboží dvojnásobek toho, co před pěti měsíci.

Chléb přivezli brzy ráno, seňora, už je dávno pryč.

Rodinný poklad. Pět kilo mouky

Sedmnáctého června měla rodina paní Zerpy štěstí. Přes kamaráda manžela získala pět kilo kukuřičné mouky, ze které se dělají tradiční placky arepas.

Kilogram za 1 800 bolívarů, což je osmkrát více než státem regulovaná cena. Později žena dvě kila mouky vyměnila za sušené mléko se svou švagrovou.

Místní trh za volné ceny

Následující sobotu zkusila sehnat nedostatkové potraviny na místním trhu. Ještě před svítáním tam začnou farmáři z okolních hor prodávat své produkty, ale za volné tržní ceny, které jsou pro nejchudší Venezuelany nedostupné.

„Prodej za volné ceny je technicky vzato nelegální. Ale prakticky zákaz nikdo nedodržuje. Nakupování za tyto ceny je luxus, který si miliony lidí nemohou dovolit," píše paní Fabiola. Navíc si pochvaluje, že je možné platit i debetní kartou.

Hyperinflace způsobila i to, že je velmi nepraktické pro prodavače mít v rukou obrovské balíčky bankovek. Navíc to je i nebezpečné, protože v zemi panuje třetí nejvyšší míra vražd na světě.

Prodej za volné ceny je technicky vzato nelegální. Ale prakticky zákaz nikdo nedodržuje.

Prší, karty nefungují

Venezuelská novinářka uvádí, že odhady inflace pro tento rok oscilují od 200 procent až k 1 500 procentům.

Po hodině vybírání ovoce, zeleniny a masa si jde stoupnout do fronty na placení kartou. Bohužel však začíná pršet a systém padá. „Několik starších mužů to vzdává. Položili igelitové tašky s nákupem na zem a odcházejí. O několik minut později se k nim připojuji," píše si 25. června.

Kulky v pekárně

Prvního července si zapisuje zážitek souseda z pekárny. Po setmění se v pekárně ocitl jako v pasti se svým třináctiletým synem. „Museli se přes kuchyň plazit do bezpečí, když začaly létat kulky."

Na ulici se totiž odehrál únos ženy nedaleko obchodu. Následně začala přestřelka s policií. Žena přežila, jeden z únosců zůstal zastřelený na chodníku, ostatní tři utekli.

Žena přežila, jeden z únosců zůstal zastřelený na chodníku, ostatní tři utekli.

Nyní sama vchází do té samé pekárny v sedm večer. Nakonec muže slavit. Fronta postupuje rychle a dostává dva bochníky chleba. Víc není povoleno. „Ještě nějakou šunku, sýr a trochu sladkostí pro děti. Peláším domů. Zase jedno malé vítězství."

Nekonečná fronta lidí čekajících na nákup potravin.Nekonečná fronta lidí čekajících na nákup potravin.Autor: Bloomberg

Ztrácím naději a odcházím

Ve čtvrtek sedmého července se Fabiola Zerpa vydává do samoobsluhy, protože má „svůj čtvrtek" na povolené nákupy.

Před obchodem stojí ve frontě asi šedesát lidí. Nikdo neví, jaké položky budou uvnitř k mání. „Doufám, že nám něco prodají," říká ji žena stojící před ní.

Po několika hodinách, co se řada zoufalých lidí nepohnula ani o píď, Zerpa experiment „socialismus 21. století", se kterým přišel Chávez a pokračuje v něm bývalý řidič autobusu Maduro, vzdává. „Ztrácím naději. Opouštím své místo ve frontě a odcházím."