Telekomunikace

Férový telefon chce změnit myšlení zákazníků

1. únor 2016 četba na 9 minut

Foto: redakce

Nizozemská firma Fairphone vyrábí smartphony, jejichž výroba a provoz má mít co nejmenší dopad na přírodu a má mít delší životnost než běžné mobily. Zároveň chce změnit i zákaznické vnímání, co vlastně stojí v pozadí za výrobou podobných přístrojů?

Pro mnoho lidí je smartphone tou první věcí, kterou ráno vezmou do ruky a tím posledním, na co pohlédnou večer. Navzdory tomuto až intimnímu vztahu řada z nás neví, jak se takové přístroje vyrábějí.

Je v tom i trochu ironie, když si pomyslíte, že přitom pod dotykem našich prstů máme na dosah vědění celého světa.

Pozadí dodavatelských toků

Malá nizozemská firma s názvem Fairphone chce vyvrátit tuto naši etickou ignoranci, jak smartphony vznikají. Čtyřicetičlenný tým se pokouší „vnést světlo" do toho, jak velký sociální a environmentální dopad mají řetězce dodavatelů při výrobě smartphonů – od dolů v Demokratické republice Kongo přes továrny v Číně až po elektronický odpad končící v ghanských slumech.

Jak uvádí magazín Quartz, příklad „férového mobilu" má sloužit jako jakási „vypovídací platforma", která odhaluje neduhy dodavatelského řetězce v oblasti výroby elektroniky, tvrdí zakladatel a šéf Fairphone Bas van Abel.

Transparentnost jako základní princip přináší Fairphonu komunitu zákazníků, kteří se prostřednictvím sociálních médií dozvídají i o tom, jak přístroj vzniká, i o problémech, které to s sebou přináší.

Jako třeba hledání vhodné továrny, která je schopna eticky vyrábět jen menší množství přístrojů, dodává van Abel.

Zákaznická základna Fairphone je v porovnání s předními hráči na trhu malá. Firma, která vznikla v roce 2013 a od té doby prodala 60 tisíc první verze svých přístrojů, má nyní objednávky na více než 24 tisíc přístrojů nového modelu Fairphone 2. Přitom telefon lze sehnat jen v Evropě.

Přístroj za 500 eur

Při ceně 525 eur (cca 570 dolarů) Fairphone tvrdí, že srazil náklady všech součástí od nákupní ceny materiálů, práce, daní a marží. (Jen pro srovnání – cena konkurenčních špičkových produktů Samsung Galaxy S6 se pohybuje kolem 500 dolarů, model iPhone 6 pak stojí přes 600 dolarů, pozn. red.)

Poptávka po „férových přístrojích" ale naznačuje, že je dost zákazníků, kteří jsou připraveni zaplatit za etickou elektroniku vyšší částky. Podobný trend přitom již proběhl v jiných oborech – v potravinářském, kosmetickém či oděvním průmyslu, kde se zasazují o tzv. fair trade.

Neprůhledný výrobní řetězec

U elektroniky je ale řetězec dodavatelů dlouhý, provázaný a neprůhledný, což celkově vede k zanedbávání životního prostředí a podmínek lidských práv. Každý smartphone tvoří zhruba 15 tisíc součástek, které jsou dováženy z různých továren z celého světa. A používá se na ně kolem 40 různých materiálů – včetně zlata, tantalu, cínu nebo wolframu. Řada z nich se těží ve východním Kongu, kde ozbrojené skupiny bojují o kontrolu nad těmito doly, přičemž zisky z obchodů a pašování využívají k financování dalších násilných aktivit, které negativně ovlivňují život civilistů.

Další součástí výrobního řetězce je pak výroba finálních přístrojů, které se montují v továrnách v různých koutech Asie. Magazín Quartz upozorňuje, že výzvou pro výrobce je zajištění férových a bezpečných podmínek v čínských či dalších provozech. Že vše nefunguje, jak by mělo, naznačují nedávné kauzy.

Pracovní podmínky

Není to tak dlouho, co došlo k řadě vyšetřováním kvůli pracovním podmínkám ve výrobních závodech firem jako Foxconn nebo Apple. Region se potýká s dvěma hlavními problémy – nízké mzdy a vykořisťovatelské podmínky. Vyčerpaní dělníci v továrnách slouží dlouhé směny bez přestávek a hazardují se svou bezpečností.

„Fakt, že pracovníci berou mizerné platy, zatímco firmy dosahují obřích zisků, vede k obrovské fluktuaci a zároveň nedostatečným investicím do pracovních podmínek," říká Tedd Smith, koordinátor Mezinárodní kampaně za odpovědné technologie (ICRT). A dodává, že zatímco protesty zákazníků přivedly třeba Nike k tomu, aby se zabýval problémy pracovního práva, „v oblasti techniky je to poněkud obtížnější".

Vymahatelnost legislativy

Etickou problematiku částečně řeší legislativa přijatá v posledních letech. Např. v roce 2010 byla v USA přijata norma, podle níž musí americké společnosti, které obchodují s Kongem, uvést, zda z jejich nákupů neprofitují ozbrojené skupiny.

I Evropský parlament nedávno schválil přijetí nového zákona, který nařizuje evropským firmám, aby byly ve věci surovin materiálově zodpovědné. A podobná pravidla přijala i Čína.

Nicméně problém navzdory přijatým zákonům zůstává. „Legislativa je dobrá pouze tehdy, pokud ji lze aplikovat v praxi. A to se neděje," tvrdí Sophia Picklesová z nevládní organizace Global Witness.

Podle společné zprávy Global Witness a Amnesty International z loňského dubna ze 100 firem, které odebírají kovy z Konga, jich 79 neumělo prokázat svoje dodavatelské řetězce.

Některé výrobní firmy dokážou prokázat původ součástek nejdále ke zpracovateli nerostů a rud, přičemž původ surovin zůstane neznámý. A i když podnik dostane certifikát bezpečného původu, např. v Kolumbii, Indonésii nebo Afghánistánu, je obtížné garantovat, že nerosty byly vytěženy v souladu s právem a bez využití dětské pracovní síly.

Férová alternativa

Fairphone se proto rozhodl, že začne přímo u zdroje – tedy u dodavatelů surovin. Přímo v dolech proto zavedl kontroly pracovních podmínek. Postupně začal certifikací „bezkonfliktních" zdrojů cínu a tantalu v Kongu.

A nyní se snaží o totéž u wolframu a zlata. „Fairphone jde správnou cestou, ačkoli zatím nelze říci, že by jeho výrobek byl zcela bezkonfliktní," pochvaluje postup aktivistka Picklesová. „Takto by měly uvažovat všechny společnosti," dodává.

I přes zmíněné problémy s pracovními podmínkami v Asii se Fairphone rozhodl montovat přístroje v Číně. „Je to prostě ekonomicky výhodnější," zdůvodňuje to šéf firmy van Abel. Nicméně spolu s výrobním partnerem vytvořil dobročinný fond pro tovární zaměstnance. Ti sami si potom rozhodují, na co fond využijí – zda na bonusy, nebo financování profesionálního tréninku, nebo na volný čas. U smartphonu Fairphone 1 se výrobce s dodavatelem Guohong dohodl, že oba investují za každý prodaný přístroj 2,5 dolaru do fondu. Celkem je nyní ve fondu 300 tisíc dolarů. (Zaměstnanci většinou zvolili přidat peníze k platu jako bonus.)

Při výrobě netlačí na pilu

Zároveň Fairphone uvolnil tlak na produkci své továrny. V dobách prodejní špičky zpravidla velké firmy najímají velké množství smluvních pracovníků, aby na trh dokázaly dodat co nejvíc přístrojů, přičemž často nehledí na pracovní podmínky.

Když se ale Nizozemci dostali do problémů při výrobě modelu Fairphone 2, informovali zákazníky, že dojde ke zpoždění. Aniž by se snažili časovou prodlevu dohnat najmutím smluvních pracovníků navíc, aby model dostali na trh včas.

Trvalejší modely

Být malý výrobce, má evidentně své výhody. Na rozdíl od jiných výrobců smartphonů se Fairphone nesnaží stát se lídrem trhu.

Další konkurenční výhodou má být to, že „férové" modely telefonů mají delší životnost. Zatímco výrobky Apple jsou slepeny, kvůli čemuž je obtížnější je opravit, Fairphone 2 lze kdykoli rozdělat na součástky a opravit.

Přístroj sice není tolik úhledný jako konkurence na trhu, je spíše robustnější, ale jak uvádí Quartz, jeho životnost dosahuje v průměru dva až tři roky.

Výrobce také plánuje využít recyklované části, aby redukoval svoji závislost na přírodních zdrojích a elektronickém odpadu.

Dilema velké zakázky

Jedním ze způsobů, jak by mohl Fairphone uspět ve větší míře na trhu, by bylo, pokud by získal špičkového zákazníka. Například v USA nejvíce mobilů a elektroniky nakupují vládní úřady – objednávka od takového lídra by byla obrovská.

Na druhou stranu by se firma jako Fairphone mohla dostat do kapacitního problému, aby si dokázala udržet svůj férový status i při tak obrovské objednávce.

Cíl: změna myšlení zákazníků

Nizozemská firma se i proto snaží být firmou, která se pokouší měnit trend myšlení. „Vybrali jsme si kontroverzní pojmenování Fairphone, aby se nad ním lidé zamysleli a položili si otázku: Není na těch smartphonech něco špatného?" vysvětluje šéf van Abel. Zároveň věří, že touto cestou se jeho firmě podaří změnit vztah mezi výrobci a spotřebiteli moderní doby.

„Největší dopad, kterého bychom rádi dosáhli, je docílit obratu v ekonomickém myšlení. Věřím, že začátkem bude změna myšlení zákazníka. Pokud se nám podaří změnit současný způsob konzumerismu i spotřeby obecně, pak to bude ten největší úspěch."