Těžební průmysl

Holding EPH přeroste soupeře - v produkci skleníkových plynů

9. květen 2016 četba na 7 minut

Foto: redakce

Plánované převzetí německých uhelných dolů a elektráren Vattenfall katapultuje holding EPH na druhé místo mezi největšími producenty emisí skleníkových plynů v Evropské unii. V době, kdy po celém světě sílí tlak na omezování emaisí a ostatní velké energetické skupiny se od spalování uhlí odklánějí, se jedná - jemně řečeno - o odvážnou strategii.

Energetický a průmyslový holding (EPH) miliardářů Daniela Křetínského a Patrika Tkáče míří mezi největší hráče v evropské energetice. Jenže stane se jím v ukazateli, kterým se ostatní energetické skupiny zrovna nevytahují – v objemu vypuštěných emisí skleníkových plynů do ovzduší.

Podle propočtu týdeníku Dotyk BYZNYS bude EPH po ovládnutí hnědouhelných elektráren v Sasku a Braniborsku vypouštět do ovzduší bezmála 80 milionů tun oxidu uhličitého ročně. V žebříčku největších producentů emisí v Evropské unii obsadí druhé místo hned za koncernem RWE.

V současné atmosféře, kdy v Evropě i po celém světě roste tlak na omezení dopadů energetiky, průmyslu i dopravy na globální klima, se jedná o riskantní strategii. Ostatní velké energetické skupiny – včetně ČEZ – se naopak snaží objem vypouštěných emisí snižovat.

Z konce na druhé místo

Ještě v loňském roce se EPH nedostalo ani mezi desítku největších emitentů skleníkových plynů v EU. Změnu přinese jedna jediná transakce – převzetí hnědouhelných aktiv na východě Německa, která dosud vlastnila švédská elektrárenská společnost Vattenfall.
Smlouvu o prodeji obě strany uzavřely 18. dubna, dokončena bude až po získání souhlasu švédské vlády a také antimonopolních úřadů.

EPH spolu s finančním partnerem PPF Investments získá tři velké uhelné elektrárny, poloviční podíl v elektrárně Lippendorf a čtyři povrchové lomy. Jenže spolu s těmito aktivy EPH a PPF převezmou také zátěž, které se jiní raději zbavují.

Tři velké hnědouhelné elektrárny v lužickém revíru spolu s jedním blokem elektrárny Lippendorf u Lipska vypouštějí do ovzduší přes 60 milionů tun emisí oxidu uhličitého ročně. Pro srovnání – je to dvakrát více, než vypouštějí všechny elektrárny v majetku Skupiny ČEZ.

EPH se po dokončení transakce dostane na hodnotu téměř 80 milionů tun emisí za rok. Dlužno dodat, že se jedná o konzervativní odhad, který nezahrnuje britskou uhelnou elektrárnu Eggborough Power. Ta je od konce letošního března odstavena a do budoucna má fungovat jen v omezeném rozsahu jako záložní zdroj energie pro zimní období.

Bylo to drahé i zadarmo

Podle vyjádření EPH má uhlí v portfoliu holdingu, tvořeném elektrárnami o výkonu 14 600 megawattů, méně než poloviční zastoupení. „V tento moment je EPH z hlediska instalované kapacity největším česko-slovenským výrobcem elektrické energie z obnovitelných zdrojů," reagoval mluvčí holdingu Daniel Častvaj. Oficiální údaj EPH má však dvě slabá místa.

Jsou v něm započteny Slovenské elektrárne, které sice vyrábějí většinu elektřiny z jaderné a vodní energie, jenže Křetínského a Tkáčův koncern v nich získal pouze menšinový podíl. Naopak nepočítá s východoněmeckými elektrárnami, které má EPH převzít zřejmě ve třetím čtvrtletí tohoto roku.

Zatímco šéfové EPH emise moc neřeší, švédský Vattenfall se v nedávno zveřejněné výroční zprávě pochlubil tím, že díky prodeji hnědouhelných elektráren sníží produkci skleníkových plynů z loňských 84 milionů na 23 milionů tun. Přiblíží se tím ke strategickému cíli stát se do roku 2050 bezemisním výrobcem elektřiny a tepla.

Jenže za takový „pokrok" budou muset Švédové platit. Původní představa šéfů Vattenfallu, že za prodej německých aktiv utrží až tři miliardy eur, se s pádem tržních cen elektřiny rozplynula. Výsledná prodejní cena je fakticky záporná.

Jak uvedl v dubnu švédský deník Dagens Nyheter, národní elektrárenský šampion vykáže z této transakce účetní ztrátu v rozsahu 22 až 27 miliard švédských korun (2,4 až 3 miliardy eur). Navíc bude muset před samotným převodem majetku doplnit hotovost prodávaných podniků o zhruba 750 milionů eur.

Prodej místo likvidace

Transakce mezi EPH a Vattenfallem dokazuje, že zelené strategie velkých energetických skupin mají jednu slabinu. Poměrně často nedochází k odstavení neekologických uhelných kotlů, ale pouze k jejich odprodeji. Nový vlastník, pro kterého není „zelená image" tolik důležitá, je dále provozuje.

Tradiční hráči v energetice se uhelných elektráren zbavují hlavně pod tlakem veřejnosti, která je na západ od našich hranic velmi citlivá v otázce životního prostředí a globálních změn klimatu. To je také hlavní důvod, proč se německá energetická jednička E.ON nedávno rozhodla převést „špinavé" elektrárny do samostatné společnosti.

Portfolio uhelných a plynových elektráren o výkonu 40 tisíc megawattů převzala k 1. lednu dceřiná společnost Uniper. Skutečné oddělení se však odehraje až po červnové valné hromadě. Pokud akcionáři tento krok schválí, E.ON odprodá prostřednictvím burzy většinový podíl v Uniperu.

Svých uhelných aktiv se chce postupně zbavit také francouzská společnost EDF. Ta se již dnes na svém webu chlubí, že 87 procent elektřiny vyrábí bez emisí oxidu uhličitého. Po plánovaném odprodeji uhelných elektráren a tepláren v Polsku bude moci uvedené procento dále navýšit.

Pokles ano, ale letos ne

Plány na „bezemisní" budoucnost lze nalézt ve strategických záměrech mnoha velkých energetických skupin. Třeba italský Enel chce vyrábět elektřinu bez uhlíkových emisí nejpozději v roce 2050, ale již v roce 2020 chce vypouštět o pětinu skleníkových plynů méně než v roce 2007.

O příliš velkou odvahu se však nejedná, výchozí základnou pro výpočet je rok 2001, kdy ČEZ teprve spouštěl první jaderný blok v Temelíně a byl tedy více závislý na výrobě z uhlí.

Pokles však nebude kontinuální. V letošním roce má totiž ČEZ v plánu navýšit roční výrobu elektřiny z uhlí meziročně o 14 procent na 33,2 miliardy kilowatthodin. Růst mají táhnout nové bloky severočeských elektráren Ledvice a Prunéřov, které ČEZ postupně uvádí do běžného provozu.

Pozadu nezůstává ani domácí energetický lídr ČEZ. V loňském prosinci se zavázal, že sníží emise oxidu uhličitého na jednotku vyrobené elektřiny o 46 procent do roku 2020.

Opovrženíhodný byznys

Ať se to šéfům energetických podniků líbí, nebo ne, obavy z nevratného narušení zemského klimatu ve světě sílí. S tím roste tlak na odklon od fosilních paliv k ekologicky přijatelnějším zdrojům energie. Spojené státy a Čína, které dříve podobné snahy sabotovaly, dnes naopak schvalují ambiciózní plány na snižování emisí skleníkových plynů.

Jasným důkazem sílícího trendu je v loňském prosinci uzavřená pařížská klimatická dohoda. Jejím cílem je udržet růst teploty na Zemi pod dvěma stupni Celsia oproti hodnotám v 19. století. Během dubna dohodu v New Yorku podepsalo 177 zemí světa, přičemž 16 vesměs malých států ji stihlo už i ratifikovat.

S přibývajícími zprávami o rekordních teplotách a suchu bude tlak veřejnosti sílit. Provozování uhelných elektráren se brzy může stát podobně opovrhovaným byznysem, jakým je dnes třeba podnikání v oboru hracích automatů a ubytoven pro sociálně slabé.