Energetika

Ironie Brexitu: Z EU odchází tahoun boje s globální změnou klimatu

8. červenec 2016 četba na 3 minuty
Větrné elektrárny u pobřeží anglického Lincolnshiru.

Větrné elektrárny u pobřeží anglického Lincolnshiru.

Foto: Shutterstock

Brexit nebude mít žádný vliv na naše klimatické závazky, slibuje britská vláda. Naopak, odhlasovala ambiciózní cíl snížit emise o 57 procent do roku 2032. Spotřeba uhlí v zemi již klesla na nejnižší úroveň od poloviny 19. století.

Výsledek britského referenda o odchodu z Evropské unie má řadu příčin, ale odpor k evropské klimatické a energetické politice k nim rozhodně nepatří. Naopak, Británie je zemí, která se nejrychleji ze všech rozhodla vypořádat s emisemi oxidu uhličitého a dalších plynů způsobujících globální změny klimatu.

Britský přístup lze dát do protikladu k německé energetické politice Energiewende. Její výsledky nejsou zdaleka tak přesvědčivé. Odstavení osmi starších jaderných bloků, které prosadila vláda kancléřky Angely Merkelové na jaře 2011, vedlo k nárůstu podílu uhlí v německé energetice.

Zbývá už jen 10 uhelných elektráren

Aktuální statistiky z Velké Británie naopak potvrzují rychlý odklon od nejméně ekologického paliva. Uhlí, které ještě na počátku roku 2014 mělo skoro 38procentní podíl na pokrytí spotřeby elektřiny v ostrovním království, se v letošním čtvrtém kvartálu propadlo na pouhých 16 procent.

Vláda Davida Camerona totiž provozování uhelných elektráren rázně zadusila vysokou uhlíkovou daní. Její výše od loňského jara dosahuje 18 liber za tunu emisí skleníkových plynů. Od toho okamžiku se provozování těchto zařízení stalo ztrátovou záležitostí a provozovatelé je začali vyřazovat z provozu.

K dnešnímu dni zůstává ve Spojeném království v provozu posledních deset uhelných elektráren. Ale ani s jejich perspektivou to nevypadá dobře. Britská ministryně energetiky Amber Ruddová navrhla v loňském listopadu odstavení zbývajících uhelných bloků do roku 2025.

Británie se z pohledu ekologických aktivistů dostala do pozice vzorové země. „Díky antifosilnímu zákonu z roku 2008 se země zbavila již téměř čtvrtiny emisí skleníkových plynů a celkově je tak na úrovni o 38 procent nižší než v roce 1990. Británie už téměř plní evropský klimatický cíl pro rok 2030," upozornil programový ředitel Hnutí Duha Jiří Koželouh.
Tlak na odklon od uhlí a dalších fosilních paliv dál zesiluje. Cameronova vláda ve čtvrtek 30. června schválila ambiciózní cíl snížit emise skleníkových plynů do roku 2032 o 57 procent oproti výchozí úrovni roku 1990.

Zelené nadšení se prodraží

Na první pohled vypadají britské výsledky úžasně, doprovází je však několik rizik. Britští spotřebitelé platí za elektřinu víc než lidé a firmy na druhé straně kanálu La Manche. Z pohledu oceláren a dalších energeticky náročných průmyslových závodů to není příznivá zpráva.

Elektřinu prodražuje třeba i boom výstavby větrných parků na mořských mělčinách okolo britských ostrovů. Přírodní podmínky pro jejich výstavbu a provoz jsou příznivé, nevýhodou jsou náklady. I když se britská vláda snaží vybírat nejlevnější projekty formou aukce, tak jedna megawatthodina elektřiny z těchto zdrojů vychází na 114 až 140 liber (tržní cena elektřiny na britském trhu se pohybuje okolo 40 liber).

Cameronova vláda i předchozí labouristické kabinety se snažily podpořit také výstavbu moderních jaderných elektráren. První projekt Hinkley Point C, který má stavět francouzská EDF spolu s čínskými partnery, však nabírá zpoždění a jeho realizace dodnes zůstává nejistá – navzdory štědrým cenovým garancím ze strany britské vlády.