Budoucnost médií

Jaroslav Kmenta: Babiš z nás chtěl udělat mediální kobru

7. květen 2017 četba na 6 minut
Jaroslav Kmenta (vpravo) s bývalým šéfredaktorem Mladé Fronty Dnes Robertem Čásenským

Jaroslav Kmenta (vpravo) s bývalým šéfredaktorem Mladé Fronty Dnes Robertem Čásenským

Foto: archív Jaroslava Kmenty

"Případ Babiš-Mafra je nebývalý skandál. Ukázal, že nemůže fungovat spojení politika s vlastnictvím novin," říká Jaroslav Kmenta, bývalý investigativní reportér Mladé Fronty Dnes. Nahrávka debaty Andreje Babiše s novinářem Markem Přibylem podle něj ukázala, že Babiš zneužíval média v politickém boji.

Jaká dřív platila v redakci Mladé Fronty Dnes pravidla pro zveřejňování nahrávek politiků?

Pro to neexistuje jedno obecné pravidlo. Je to případ od případu. Pokud jsme si nahráli politika my a byl pro to oprávněný důvod, pracovali jsme s tím jako s jakýmkoli důkazem. Někdy stačilo zveřejnit to, co jsme zjistili, a nahrávku ani nepublikovali. A až teprve, když to politik rozporoval a označil nás za lháře, tak jsme nahrávku zveřejnili. Pokud se k nám dostala nahrávka, kterou pořídil někdo jiný než sama redakce, důsledně se dbalo o to, aby se ověřila autenticita a aby se zjistily i okolnosti vzniku nahrávky či motivace, proč vám ji někdo dává.

FOTOGALERIE

Jaroslav Kmenta s bývalým šéfredaktorem Mladé Fronty Dnes Robertem Čásenským Jaroslav Kmenta Jaroslav Kmenta

Nahrávka Babiše s novinářem Mafry Přibilem si vyžaduje také odlišný přístup. Někdo neznámý ji zveřejnil na internetu. Ale vzhledem k výbušnému a skandálnímu obsahu, ji není možné ignorovat. Je potřeba rychle zjistit, kdo na nahrávce mluví a zda nejde o podvrh. Což se stalo, většina redakcí to udělala. Babiš ani MF Dnes autenticitu nevyvrátili. Redaktor, který s Babišem načasování textů na nahrávce domlouval, dostal v redakci ihned výpověď.

Myslím, že teď by z toho měl vyvodit politickou zodpovědnost Babiš a rezignovat. A taky by se média (a samozřejmě i policie) měla snažit zjistit, kdo nahrávku pořídil a za jakých okolností se nakonec dostala na veřejnost. Pak bude jasno a celá kauza bude vyřešená.

Babišovi vadí, že byl nahráván tajně.

Politik musí být připraven na to, že se dostane pod absolutní drobnohled. Pokud jde o věci veřejné, musí počítat se vším. Chci tím říct, že pokud řeší politiku, nemůže se zlobit, že si ho u toho někdo nahraje. Mantinely samozřejmě existují. Jakmile se za ním zaklapnou dveře domova, nebo pokud na veřejném místě řeší jen svůj soukromý život a rodinu, tak do toho nikomu nic není. Tady začíná jeho svoboda. Která pro něj ovšem končí tam, kde začíná politika.

Jak celý případ Marka Přibila a jeho nahrané debaty s Andrejem Babišem hodnotíte?

Případ Babiš-Mafra je nebývalý skandál. Ukázal, že nemůže fungovat spojení politika s vlastnictvím novin. Díky nahrávce teď máme důkaz, že Babiš zneužíval svá média v politickém boji, a že lhal, když tvrdil, že to dělat nebude.

Jak byla nastavena pravidla pro komunikaci píšících novinářů se zástupci majitele deníku před příchodem Babiše?

Píšící novinář nemá důvod se setkávat s majitelem novin. Od toho je v novinách šéfredaktor. Ten navíc musí odstínit jakýkoli případný tlak na svobodu redakce. Dobrý šéfredaktor se pozná podle toho, že redakce takovou aktivitu ani nezaznamená. Šéfredaktor má být nárazník, od kterého se podobné věci odrazí. A tím to skončí.

Docházelo někdy k nějaké takové komunikaci?

Ne. Pokud nepočítáme obvyklou agendu, jako je třeba debata s majitelem nad novým layoutem novin, nebo nad dlouhodobou koncepcí vydavatelství. Pokud vím, za mého působení v Mafře se bývalý majitel nikdy nevměšoval do obsahu novin. Nikdy neřídil, co a jak psát, a nerozhodoval o načasování kauz, jako to dělal podle zveřejněné nahrávky Babiš. Bývalí majitelé Mafry to nedělali ani v těch nejvypjatějších chvílích, když jsme šili do premiérů a odkrývali zločin ve vysoké politice. Když to přeženu: majitele novin mají zajímat jen ekonomické ukazatele vydavatelství.

Proč podle vás Babiš vydavatelství Mafra koupil?

Babiš podle mého názoru nekoupil noviny z bohulibých důvodů. Byl to od samého počátku zjevný kalkul, jak si podřídit nejvlivnější médium v zemi, které v minulosti dohnalo k rezignaci premiéra Stanislava Grosse a které donutilo k odchodu z vlády zkompromitované Věci veřejné. Toho se Babiš bál nejvíce. Že se dostane pod stejný tlak jako jeho předchůdci. Že se bude muset svléknout do naha a přiznat, co v minulosti dělal a nedělal. Jenže, jak je vidět, podcenil to. Vznikla nová média a ta ve spojení s veřejnoprávními médii a také s těmi zavedenými, které nevlastní, přiměla Babiše k postupnému odkrývání karet. Myslím, že teď toho musí Babiš litovat. Protože se ukázalo, že 3,7 miliardy korun, které dal do zakoupení Mafry, vyhodil vlastně z velké části oknem.

Kdy jste z deníku MF Dnes odešel?

Podal jsem výpověď hned na podzim 2013, jakmile se Babiš ujal majetkových práv v Mafře. Považoval jsem za neslučitelné dělat v novinách, které vlastní aktivní politik. On si z nás chtěl udělat jen takovou svou „mediální kobru", která by plivala jed na jeho konkurenty a jeho osobně a jeho hnutí Ano by nechala být.

Jaroslav Kmenta

V médiích pracuje od roku 1990, kdy vydával v Nymburce týdeník s názvem Zpravodaj OF. V roce 1991 se stal redaktorem agentury ČTK, od roku 1993 pracoval sedm let v deníku Mladá fronta Dnes. Od roku 2000 pracoval v jiných médiích – postupně prošel Zemskými novinami, deníkem Super, deníkem Impuls a časopisem Instinkt. V roce 2003 se do Mladé fronty Dnes vrátil a působil v ní až do listopadu 2013. Za svou kariéru napsal sedm knih. Od roku 2005 má vydavatelství JKM. Kvůli jeho knize Kmotr Mrázek II – Krakatice přijali politici takzvaný náhubkový zákon, který médiím zakazuje zveřejňovat odposlechy. V roce 2010 získal cenu Karla Havlíčka Borovského za investigativní žurnalistiku. Tři jeho knihy obdržely certifikát Nejprodávanější faktografická kniha roku, kterou každoročně uděluje distribuční společnost Pemic a síť Rodinného knihkupectví.