Komodity

Kolik stojí těžba ropy?

2. únor 2015 četba na 8 minut

Foto: redakce

Cenová válka, kterou rozpoutal loni v listopadu ropný kartel Opec, aby udržel svůj tržní podíl, se zatím neblíží ke svému konci. Na případné vítězství musí šejkové z Perského zálivu čekat. Na středním východě se sice těžba stále vyplácí, řada amerických či venezuelských těžařů už musela kvůli nízké ceně dočasně uzavřít některé vrty. Přesto by cenová válka musela trvat déle, aby změnila poměry na trhu. Kolik stojí vytěžit jeden barel ropy? Jak kde…

Jeden barel za 20 dolarů, za 40, za 100 či dokonce za 200 dolarů. V takovém rozpětí se pohybují odhady cen ropy za poslední půlrok. A to i přesto, že ceny ropy klesly od loňského léta o více než polovinu, čímž dostaly mnohé těžaře do problémů. Především ty americké a kanadské, kteří ropu těží tzv. frakováním, kdy získávají ropu z ropných břidlic a písků. Přitom právě díky břidlicím se USA staly loni největším producentem ropy na světě.

Cenová válka šejků

Saúdská Arábie – největší producent ropy v organizaci OPEC – loni v listopadu dotlačila ostatní členy kartelu, aby souhlasili s udržením denní produkce na třiceti milionech barelů denně v zájmu udržení si tržního podílu, a to navzdory snahám chudších členských zemí produkci omezit a zvýšit tím ceny, na kterých jsou právě chudší členové životně závislí. Vysoký objem těžby, který OPEC drží, má na pokles ceny hlavní vliv s cílem „donutit" Severní Ameriku k omezení těžby. Důvodem jsou totiž vyšší náklady na těžbu.

Ministr energetiky Spojených arabských emirátů (SAE) Suhajl al-Mazrúví prohlásil: „Říkáme trhu i ostatním producentům, že musí být racionální. Každý musí přijmout opatření, ale pokud jde o ty, kdo produkují ropu nejdráže, logika i tržní pravidla říkají, že oni by měli být první, kdo utáhnou kohoutek, či sníží těžbu." OPEC vychází z pozice, kdy se náklady na těžbu pohybují mezi 20 a 30 dolary na barel, zatímco u jiných producentů tato cena stoupá. A zmínění američtí těžaři těží za více než dvojnásobek.

Proto by jim propad cen ropy ke 45 dolarům za barel měl „ublížit". Realita však tak krystalicky průzračná není.

Další postižení

Cenová válka z trhu nevytlačuje jen Američany, ale projevuje se i u dalších států, jejichž příjmy závisí na ropě. Radost z poklesu cen nemají ani v Iránu, ve Venezuele, která je na pokraji bankrotu, či Rusku, jehož rozpočet je na příjmech z ropy závislý z téměř dvou třetin.

Podle odborníků si OPEC a především Saudská Arábie spočítaly, že má-li vůbec současná cenová válka šanci, aby znovu získali dominanci na trhu, je to nyní. Řada amerických břidličných projektů se totiž stále ještě rozjíždí. A pokud by se OPEC a spol. nepokusil je z trhu vyšachovat nyní, mohlo by být za pár let pozdě.

Kdy to začalo

Prapůvod současného vývoje lze spatřit v době těsně před začátkem finanční krize v roce 2008. Ceny komodit včetně ropy se pohybovaly na svých maximech. Texaská ropa WTI se prodávala za 170 dolarů za barel, severomořská ropa Brent se pomalu přibližovala 150 dolarům. Není divu, že tak vysoké ceny přilákaly investory a pomohly rychlému rozvoji břidličné těžby. Z toho těžili právě Američané, kterým nahrálo do karet několik faktorů.

Za prvé příznivé geologické podmínky – rozsáhlé průzkumy ukázaly, že zásoby břidličného plynu a ropy se vyplatí těžit. Za druhé se země poměrně rychle oklepala z krize, a tak došlo k ekonomickému rozvoji a růstu investic – i do těžby ropy. Za třetí USA zjistily, že díky domácí těžbě by mohly snížit svoji energetickou závislost na dovážené ropě.

Jak upozorňuje analytik Petr Hlinomaz: „Podobný průběh byl patrný i u jiných nerostných surovin. U nich však po návratu na realističtější (nižší) cenové hladiny došlo k postupnému útlumu těžebních kapacit. U ropy ne."

Skončí americký ropný boom?

Od letošního ledna je jasné, že nízké ceny ropy americké a kanadské těžaře zasáhnou. Otázka je, jak moc je to bude bolet. Analytici se v tomto směru odvolávají na takzvanou nákladově rovnovážnou cenu (pozn. breakeven price), což je cena, kterou daná země potřebuje k vyrovnanému hospodaření. Tato cena zahrnuje jak samotné náklady na těžbu, tak i náklady na hledání a průzkum potenciálních ložisek, výstavbu těžebního zařízení, přepravu, prodejní, administrativní a další náklady spojené s ropnou produkcí.

Americké břidlice mají tuto rovnovážnou hranici v průměru kolem 60 dolarů na barel, záleží na náročnosti těžby v dané lokaci. Navíc u těchto vrtů rychle klesá výtěžnost až o 65 procent během jednoho až dvou let, takže nové vrty je třeba stavět kontinuálně.

Takže pokud klesne cena ropy, mohou rychle reagovat tím, že omezí výstavbu nových vrtů. Jak upozorňuje portál MarketWatch, některé firmy již svoji produkci omezily například v texaském ložisku Permian Basin. Od prosince do ledna počet aktivních vrtných souprav klesl o 15 procent.

Ale propad cen automatický neznamená, že všechny americké břidlicové vrty se nakonec zavřou. Někteří těžaři totiž utopili v těžbě velké investice a potřebují těžit. Další firmy se budou snažit ořezat náklady. Navíc firmy mají prostor v tom, že sníží marže, takže případně mohou jít s cenou ještě níže. Odborníci pak dodávají, že nízké ceny povedou na americkém trhu ke konsolidaci, která by sektor mohla posílit.

Odlišná Kanada

Server Vox si všímá, že poněkud odlišná situace je v Kanadě. Těžba z ropných písků totiž vyžaduje vysoké počáteční náklady, ale pokud jsou jednou uhrazeny, tak lze ropnou produkci několik desítek let udržet i při relativně nízkých cenách, protože náklady již nejsou tak vysoké.

Je obtížné tedy predikovat, zda pokles cen ropy opravdu americkým těžařům ublíží, anebo kde leží dno cen ropy. Americká energetická agentura EIA odhaduje, že i přes pokles cen letos produkce ropy v USA nepřekročí 10 milionu barelů denně. (Podle studie BP přitom USA tuto hranici překonaly v roce 2013 – viz graf níže.)

Podle EIA Američané letos vyprodukují o dalších 700 tisíc barelů denně více, což bude 9,3 milionů barelů denně. EIA sice výhled kvůli poklesu cen snížila, ale přesto by USA měly produkovat nejvíce ropy od 70. let.
Pokud by tedy OPEC chtěl americké těžaře opravdu vytlačit z trhu, musel by držet nízké ceny celý rok, možná i déle.

Kdo na nízké ceny doplatí

Jak už bylo zmíněno, negativní dopad nízkých cen ropy pocítí ty státy, jejichž rozpočty jsou přímo navázané na export ropy. Z velkých zemí se to bezprostředně dotýká Ruska, Venezuely nebo Íránu.

Projeví se to ale i na některých amerických státech, které jsou velkými producenty ropy – Texas, Severní Dakota, Louisiana, nebo Aljaška. Tu čekají škrty určitě, protože její rozpočet je na příjmech z ropy závislý téměř z 90 procent. Ale ostatní státy se poučily z obdobného propadu cen v 80. letech, takže „ropný podíl" na rozpočtu již není tak velký, aby znamenal ohrožení hospodaření.

Pokud by tedy ceny ropy byly nízko déle, vlády ohrožených států budou muset začít šetřit. V konečném důsledku to může znamenat i propouštění a možná i krizi na trhu nemovitostí, protože by lidé neodkázali splácet vysoké ceny domů. Na druhou stranu nízké ceny ropy přinášejí Američanům výrazný propad cen benzínu, což oživí poptávku po větších autech a tedy i impuls pro americký automobilový průmysl.

Cena jen tak nestoupne

O tom, jaký bude další cenový vývoj ropy, se už spekuluje řadu týdnů. Převládá však názor, že nízké ceny se budou držet zřejmě déle, než by si mnozí producenti přáli. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) odhaduje, že trend poklesu cen na trzích s ropou se zřejmě zastaví někdy ve druhém pololetí. Analytici ale upozorňují, že nabídka dál převyšuje poptávku, a není tak pravděpodobné, že se ceny brzy výrazně vzpamatují.