V Evropě se prý roztahuje uhelná opona. Alespoň to v souvislosti s probíhající pařížskou konferencí světových státníků o ochraně klimatu COP21 naznačila agentura Bloomberg. Zatímco Velká Británie, Portugalsko i Německo se podle agentury odvracejí od spalování uhlí pro výrobu elektrické energie, novější členské země EU – tedy i státy bývalého východního bloku včetně Česka nebo Polska – jsou k uzavírání uhelných elektráren skeptické. V souvislosti s tím přišel server The Atlantic se zajímavou úvahou, jak zabránit zvyšování emisí skleníkových plynů ze spalování uhlí. A tedy i zabránit dalšímu oteplování.

Již několik desetiletí řeší lidstvo právě tento problém, přičemž základní premisa je jednoduchá: lidé spalují fosilní paliva, tímto spalováním uniká oxid uhličitý do atmosféry a díky němu i dalším skleníkovým plynům dochází ke globálnímu oteplování. Pokud tedy budeme spalovat méně, nebo dokonce vůbec, pak bude do atmosféry unikat méně CO2. Co kdyby tedy nedošlo k těžbě fosilních paliv?

Miliardy jinam než do inovací

Ex-šéf Microsoftu, technologický magnát a jeden z nejbohatších mužů planety, Bill Gates před pár dny oznámil, že má v plánu investovat 2 miliardy dolarů do rozvoje obnovitelných zdrojů energie (tzv. Průlomová energetická koalice – v níž jsou spolu s Gatesem další celebrity světového byznysu). Co kdyby ale místo investic do inovací, v nichž je relativně nejistý výsledek s ohledem na čas i výslednou technologii, investovali bohatí byznysmeni své miliardy jinam, zamýšlí se The Atlantic.

Pokud bychom to zkombinovali s předchozí premisou, pak se logicky nabízí koupit těžební firmy disponující zásobami fosilních paliv a odstavit jejich těžbu. Pro Gatese a jemu podobně bohaté celebrity by neměl být problém něco takového udělat. The Atlantic se při tom odvolává na plán Matta Frosta, který je americkým expertem pro management přírodních zdrojů a který mimo jiné radil americké Agentuře pro ochranu životního prostředí (EPA). Výše zmíněné řešení je v podstatě velmi zjednodušený obsah jeho dlouhodobé práce.

Zamkněme zásoby!

Většina regulací v oblasti klimatu se zaměřuje až na druhotnou úroveň – tedy snížení emisí skleníkových plynů, resp. zdražení těchto emisí natolik, aby došlo k jejich omezení. Frost však naopak věří, že místo regulací je jednodušší omezení samotného spalování fosilních palic. „Kdybychom netěžili fosilní paliva, nebylo by co spalovat," tvrdí Matt Frost. Jen uhelné elektrárny vyprodukují přibližně 40 procent globálních emisí oxidu uhličitého. Podle Frosta by se dokonce vyplatilo, kdyby vlády – zejména ta americká – zaplatily podnikům a institucím, které vlastní uhelná ložiska, za to, aby ho nikdy nevytěžily.

Pokud by bylo uhlí natrvalo v zemi, pak by se velká část CO2 nikdy podle Frosta nedostala do atmosféry. Navíc by taková „izolace" uhlí v zemi vyvolala zvýšenou poptávku po něm a tedy i růst jeho cen. Na rozdíl od jiných zemí výše uvedenému scénáři nahrává i americká legislativa. Díky ní je totiž v USA možné vlastnit kromě samotné oblasti s ložiskem i právo na těžbu (ve většině jiných zemí toto vlastnictví připadá státu). I v Americe se ale toto právo liší dle oblastí.

Například na východě státu Mississippi vlastník pozemku zpravidla kontroluje kromě pozemku i práva na těžbu veškerých minerálů v půdě. V Apalačských horách zase celá řada majitelů pozemků přeprodala práva na těžbu dalším soukromým subjektům. Práva se dokonce mohou lišit tak, že různé společnosti vlastní práva k těžbě v různých hloubkách. „Kdybyste se pokusili udělat vlastnickou mapu pozemků na těžbu nerostů v Západní Virginii, museli byste specifikovat vlastníky pro každé uhelné ložisko, neboť uhlí v různých „patrech" má různé vlastníky, přitom jde v podstatě o to samé místo," dodává Frost.

A právě tato vlastnická práva jsou do jisté míry komplikací jeho jinak jednoduchého plánu. Dalším problémem je pak federální uhlí, jehož ložiska nemohou být prodána. I pro něj má Frost recept, pokud by nešlo odkoupit celé pozemky s ložiskem, federální úřad jako správce suroviny by mohl soukromému subjektu uhlí pronajmout. Jistým háčkem je, že to je možné již nyní, ale pokud o to subjekt zažádá, zároveň musí povinně předložit plán těžby. V tomto směru by tedy muselo dojít ke změně pravidel a také možnosti mít ložisko v dlouhodobém pronájmu.

Uhelný penzijní plán

Výhodou uhelného penzijního plánu – jak Frost svoji hypotézu nazývá – je, že nad ním nepotřebujete politickou shodu. „Drobnou úpravou amerického vlastnického práva můj návrh umožňuje z každého vloženého dolaru získat určitý přínos vůči zvýšení nákladů na spalování uhlí tím, že jeho cena poroste."

Frost není jediným, kdo s podobným nápadem přišel. V roce 2012 norský ekonom Bård Harstad navrhoval, že nejlepším krátkodobým řešením ochrany klimatu by bylo vykoupení světových uhelných a ropných rezerv. Podle jeho slov jde o nejefektivnější představitelnou klimatickou politiku. Harstadovo řešení by mohlo vyřešit problém rozdílného přístupu různých zemí. Některé státy chtějí být v klimatické politice aktivnější než jiné, tedy omezí spalování fosilních paliv, aby vyprodukovaly méně emisí.