Průmysl

Mýtus o úspěchu padá. Často rozhoduje náhoda

8. srpen 2016 četba na 5 minut
Život je často závislý na náhodě či souhře událostí.

Život je často závislý na náhodě či souhře událostí.

Foto: shutterstock.com

V některých firmách se do čela dostali lidé nikoliv vlastním přičiněním – pílí a vzděláním, ale pomohla jim náhoda a štěstí. Mýtus o úspěchu přitom udržuje západní civilizaci v chodu.

Joe Kaeser, předseda představenstva strojírenské společnosti Siemens, byl finančním ředitelem německé firmy. Tak dlouho vystupoval proti šéfovi představenstva Peterovi Löscherovi, že byl dokonce varován před vyhazovem předsedou dozorčí rady Gerhardem Crommem.

Jen loajální

Oficiálně trval pouze na své loajalitě vůči firmě a žádné osobní ambice prý neměl. Později se v létě 2013 vyostřil vztah mezi Löscherem a Crommem a Kaeser využil příležitost. Cromm jej učinil šéfem představenstva, přitom ještě nedávno uvažoval o jeho propuštění.

Dnes Kaeser tvrdí, že vyhrál ten nejlepší. Ale je tomu skutečně tak?

Kdo je ten nej? Ten, kdo má nejostřejší lokty a umí se ve firemní hierarchii pohybovat, často i za cenu intrik? Nebo ten, co má nejhlubší odborné znalosti a pro firmu na nižších pozicích dřel dlouho do noci?
„Bez příležitosti nemůžete nic dokázat," tento údajný výrok Napoleona se pro nejvyšší patra firemního managementu nepochybně hodí.

Nebo také české přísloví, že štěstí přeje připraveným. Být odborně na výši a přitom počítat s tím, že pokud přijde šance, je třeba se jí chopit a příliš neotálet, než příznivé okolnosti pro vás pominou.

Bez příležitosti nemůžete nic dokázat! Tento údajný výrok Napoleona se pro nejvyšší patra firemního managementu hodí. Nebo také české přísloví, že štěstí přeje připraveným.

Umění dokončovat úkoly

Business Insider (BI) upozornil na jaře na výzkum Stevena N. Kaplana a Mortena Sorensena, založený na rozhovorech s kandidáty na top pozice ve firmách. Pak byli bodováni. Následující vlastnosti jsou dobrým odrazovým můstkem pro to, abyste se ve firmě stali ředitelem.
Jsou to: všeobecné schopnosti (talent), výkonné dovednosti (dokončovat efektivně úkoly), charisma a strategické dovednosti (umět přemýšlet kreativně a s nadhledem).
Zejména dovednost dokončovat řádně vaše úkoly v termínech je ve velkých firmách klíčová. Tou disponoval například Steve Jobs, když dovedl Apple k velikosti. Přitom často na své podřízené křičel a nevybíravě je kritizoval, připomenul BI.

Víra v meritokracii?

Mnoho filozofů a sociologů podporuje myšlenku meritokracie. Že ti nejlepší jsou nejlépe odměňováni, a proto ve společnosti panuje spravedlnost. Podobně jako ve sportu. Vyhrát může jen jeden a obecně se má za to, že to je ten nejlepší (pokud nedopoval).

Faktor náhody se ale často podceňuje. O tom píše ekonom Robert H. Frank ve své knize Success and Luck (Úspěch a štěstí), která vyšla v dubnu tohoto roku.

Úspěch a štěstí. Nová kniha ekonoma Roberta Franka.Úspěch a štěstí – nová kniha ekonoma Roberta FrankaAutor: Amazon.com

„Víra, že žijeme ve společnosti, která je založena na spravedlivém výkonu, je mýtus," napsal profesor ekonomie na Cornell University. Zejména v Americe panuje přesvědčení o tom, že pokud si člověk jde za svým snem, dokáže si jej splnit. A tímto snem jsou často peníze a úspěch.

Víra, že žijeme ve společnosti, která je založena na spravedlivém výkonu, je mýtus.

Žena, která seděla vedle mne, mě doporučila

Hvězda mnoha přednášek Michael Lewis, který se proslavil knihou The Big Short v roce 2010, byl investičním bankéřem a v knize popsal finanční krizi. A jak se dostal ke své práci v bance? Náhoda a štěstí.

„Konala se večeře a vedle mě seděla dáma, která byla manželkou člověka, jenž pracoval pro velkou banku na Wall Street, pro Salomon Brothers. Žena mu navrhla, aby mne zaměstnal. Původně jsem neměl představu, co to bankovnictví je. Ale měl jsem štěstí, že jsem začal obchodovat s deriváty. Po 18 měsících už jsem byl expert na deriváty a vydělával jsem několik set tisíc dolarů za to, že radím profesionálním investorům, jak obchodovat deriváty."

Kdo je úspěšný, je asi lepší

V západní společnosti víra v meritokracii ospravedlňuje to, že se společnost dělí na úspěšné a neúspěšné. A ti úspěšní jsou ti nejlepší a mají lepší schopnosti než ostatní.
„Mýtus meritokracie má důležitou funkci. Legitimizuje moc jako spravedlivou odměnu za roky úsilí a strádání," napsal německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ).

Mýtus meritokracie má důležitou funkci. Legitimizuje moc jako spravedlivou odměnu za roky úsilí a strádání.

Šéf dostane dort navíc

Že lidé v západní společnosti takto uvažují, dokazuje i experiment psychologů. Skupina tří dobrovolníků si vybere mezi sebou náhodně jednoho vůdce. Po čase přijde výzkumník se čtyřmi kousky dortu. Ten čtvrtý připadne ve většině případů určenému vedoucímu. I když neprokázal větší zásluhy než ostatní.

Na druhou stranu alespoň částečná meritokracie umožňuje fungování státu. Ti, co jsou úspěšní a vydělávají více, také kvůli progresivnímu zdanění platí státu více na daních, sociálních a zdravotních srážkách.

„Štěstí a náhoda jsou velkými neznámými v naší společnosti. Měli bychom si na ně dávat pozor. Relativizují vlastní moc a velikášské myšlenky, tlumí narcismus a nutí nás chovat se sociálně přijatelně," varoval FAZ.

Štěstí a náhoda jsou velkými neznámými v naší společnosti. Měli bychom si na ně dávat pozor.