Bankovnictví

Největší proměna švýcarského bankovnictví přichází

20. červenec 2015 četba na 3 minuty

Míst, kde peníze zůstanou ukryty před zvídavýma očima vlád, zůstane i po roce 2018 ve světě dost. Ale skutečnost, že přestane existovat možnot využívat stabilní zemi, do které je odevšad v Evropě do tří hodin letu, jako skrýše pro nezdaněné peníze, není nevýznamná. Přece jenom Panama není Curych.

Ikdyž švýcarský prezident ještě před dvěma lety vzkazoval EU, že její snaha učinit konec švýcarskému bankovnímu tajemství neprojde, člověk nemusel dělat zrovna daňového partnera ve Velké čtyřce, aby pochopil, že 80 let starý federální zákon o bankách a spořitelnách, který byl základem švýcarského bankovního tajnůstkářství, je na odstřel. Krom toho, že pod tlakem velkých zemí jako jsou USA, Británie či Německo už Švýcarsko muselo v minulosti ze svých „zásad bankovní diskrétnosti" ustoupit. (Mimochodem vzpomeňme, jak tento „ústup" nedávno stál prezidenta Bayernu Mnichov Uliho Hoeneße tři a půl roku svobody.)

Bylo zřejmé, že v době bezpečnostních globálních hrozeb – jako jsou např. radikální islám – fiskálně vyhladovělé vlády (obzvláště – pod vlivem dluhové krize – v Evropě) a obecné antipatie vůči bankovnímu sektoru jako celku nemůže nejvyspělejší offshore centrum zůstat netknuto.

Tlak bohatých

V květnu podepsaná smlouva mezi Švýcarskem a Evropskou unií, podle které se od roku 2018 budou sdílet informace o držitelích účtů, je tak logickým vyústěním mnohaletého tlaku bohatých zemí na Švýcarsko. Míst, kde peníze zůstanou ukryty před zvídavýma očima vlád, zůstane i po roce 2018 ve světě dost. Ale skutečnost, že přestane existovat možnost využívat stabilní zemi, do které je odevšad v Evropě do tří hodin letu, jako skrýše pro nezdaněné peníze, není nevýznamná. Přece jenom Panama není Curych… Společně s částečnými daňovými amnestiemi tak mají vlády jedinečnou možnosti si „sáhnout" alespoň na část peněz, které jim v minulosti unikly.

Pozdní krok?

Je to vítaný krok, který ale měl přijít mnohem dřív. S velikou mírou sarkasmu můžeme říct, že je to jediné pozitivum radikálního islámu a jedno z několika pozitiv finanční, dluhové krize. Nejen z hlediska spravedlnosti (jakkoliv je to hlavně u daní vágní koncept) mezi individuálními daňovými poplatníky v jednotlivých členských zemích EU, ale např. také z hlediska spravedlnosti na bankovním trhu. V roce 2020 bude totiž už celkem jasné, zda za úspěchem švýcarských bank je „lidský kapitál", jak tvrdí banky, či jenom nenáležitá, dlouhotrvající konkurenční výhoda, jak tvrdí jejich odpůrci.

Už teď je však jasné, že švýcarský bankovní systém se bude muset proměnit – nemálo bank bude nuceno radikálně přehodnotit svůj podnikatelský model, některé zaniknou, nebo se spojí. Švýcarské bankovnictví čeká historicky největší proměna.