Autoprůmysl

Největší softwarovou firmou u nás bude Škoda Auto

4. květen 2015 četba na 13 minut

Foto: redakce

Podle bývalého vrcholného manažera microsoftu Jana Mühlfeita by Česko mělo přispůsobit školský systém dnešní době, aby vychovalo a dokázalo si udržet kvalitní odborníky. Příležitost pro Česko vidí v automobilovém průmyslu , pokud nebude jen "montovnou".

Jan Mühlfeit strávil na vrcholných pozicích v Microsoftu dvě dlouhá desetiletí, na konci loňského roku se ale rozhodl z firmy odejít. „Jeden z důvodů, proč jsem v Microsoftu zůstal 22 let, je ten, že Bill Gates prohlásil v roce 1975 – kdy nejmenší počítač byl v podobně velké místnosti, ve které sedíme – že počítač jednou bude na každém stole," vysvětluje v rozhovoru pro Dotyk BYZNYS Mühlfeit a dodává. „Byl jsem rád, že jsem byl součástí této vize."

Po odchodu z firmy se sídlem v americkém Redmondu ale rozhodně nezahálí. Stal se poradcem investičního fondu Atlantic Bridge, koučuje startupy i vrcholové manažery. V neposlední řadě také radí různým světovým organizacím (Světové ekonomické fórum, OECD apod.) i v oblasti vzdělávání a osobního rozvoje. A upozorňuje, že nás čeká něco, čemu říká digitální paradox. „Čím více bude technologií, tím více budou komoditou a jedinou dlouhodobě konkurenční výhodou budou lidé a jejich mozky," vysvětluje Mühlfeit a dodává, že informační technologie otřesou současnými tradičními obory. „Když se bude banka chovat tak, jako dnes, nepřežije. Jednoduše pro to, že k ní mladá generace nepřijde," říká zkušený manažer.

Vy jste viceprezidentem České manažerské asociace, za pár týdnů se budou předávat ocenění za loňský rok. Sám pak máte mezinárodní manažerské zkušenosti. Jaké jméno mají čeští manažeři ve světě?

S asociací spolupracuji od roku 1992. O osm let později jsem získal cenu Manažera roku, čehož jsem si velmi vážil. Tehdy jsem byl ještě ředitelem české a slovenské pobočky Microsoftu. Udělení této ceny mi ale pomohlo v tom, že jsem byl o dva měsíce později jmenován ředitelem pro země střední a východní Evropy, což bylo už 31 zemí. To byl velký postup a zároveň start mé mezinárodní kariéry.

Tím chci říct, že čeští ocenění manažeři jako Zbyněk Frolík z Linetu, Zdeněk Pelc z GZ Media nebo řada dam, jako je například ředitelka a majitelka SIKO KOUPELNY Jaroslava Valová, snesou srovnání s manažery ve světě. A jsou to přitom manažeři středních podniků, kterých si média zas tolik nevšímají, což je škoda.

Měli by se čeští manažeři dle vás v něčem zlepšit?

Možná by to chtělo myslet více globálně, udělat ze střední firmy velkou a třeba se pokusit ji i dostat na burzu. Jako se to z mého oboru podařilo například Avastu nebo AVG. Lidé jako Karel Obluk nebo Eduard Kučera také snili, že to dokážou, a nakonec se jim to povedlo. V managementu platí, že když si někdo myslí, že patří do první ligy, tak ji většinou hraje. Občas sice může spadnout do druhé ligy, ale do té první se zase vrátí. Často je to i o myšlení.

Jaká vlastnost by neměla dobrému manažerovi chybět?

Člověk musí být autentický, pak mu lidé uvěří. Lídr, aby získal lidi, kteří ho budou následovat, musí vytvořit vizi světa, který ještě neexistuje. Když pan Frolík před mnoha lety ještě v kravíně lidem říkal, jak jednou budou své produkty prodávat po celém světě, už tehdy mu uvěřili. A o tom to je.

Skepse z virtuální reality mě "přešla"

Během svého působení v Microsoftu jste mohl jednat se všemi třemi jeho šéfy – Billem Gatesem, Stevem Ballmerem a Satyou Nadellou. Každý z nich mi ale přijde naprosto odlišný…

Bill Gates je vizionář. Jeden z důvodů, proč jsem v Microsoftu zůstal 22 let, je ten, že již v roce 1975 – kdy nejmenší počítač byl v podobně velké místnosti, ve které sedíme – řekl, že počítač jednou bude na každém stole. Byl jsem rád, že jsem byl součástí této vize a mohl jsem mu pomoci tuto vizi naplnit. Naučil jsem se od něho hodně věcí. Není extrovert, člověk u něho musí poslouchat obsah.

Tedy pravý opak Steva Ballmera…

Steve Ballmer je plný energie, umí skvěle nabudit i 20 tisíc lidí v jedné hale. Hodil se skvěle do byznysu. Ale Bill Gates byl také výborný obchodník, jen ho mnozí podceňovali. Několikrát jsem s ním byl u zákazníků, kde se ukázal jako velmi tvrdý vyjednávač.

A současný šéf Satya Nadella má podle mě v sobě tu produktovou a technologickou stránku Billa Gatese, ale v tuto chvíli ještě není vizionář. I to, jak formuloval „cloud first, mobile first", to není vize. Je to o tom, co Microsoft dělá. Musí si ale určit, proč to dělá. Na druhou stranu měl velmi dobrý start, což ocenili i investoři na burze. Nadellova vize podle mě ale teprve přijde.

Microsoft na začátku roku představil brýle HoloLens umožňující vidět virtuální realitu a pracovat v ní s 3D předměty. Nutno dodat, že – až trochu nečekaně – sklidily vesměs pozitivní kritiku. Virtuální realita, to je budoucnost?

Už před sedmi osmi lety o tom hodně lidí mluvilo, ale šlo jen o takový „hype". Dnes už jsem ale viděl třeba aplikaci, která pomáhá lidem s amputovanou končetinou. Pokud o ni přijdou, ještě dlouho cítí bolest, protože si myslí, že tu končetinu stále mají a tak dále. A přišli na to, že pomocí virtuální reality se tato bolest dá do týdne odstranit. Musím přiznat, že pokud šlo o virtuální realitu, byl jsem velký skeptik. Dnes tomu už tak ale není.

Nová talkshow pro ČT

Po odchodu z Microsoftu jste se stal poradcem v britském fondu Atlantic Bridge, koučujete startupy i top manažery, přednášíte. Do toho se také věnujete psychologii…

Vytvořil jsem speciální program na odhalování osobní výjimečnosti jednotlivců i týmů. Základem toho je pozitivní psychologie. O tom bude i pořad, jehož výrobu mi nedávno odsouhlasila Česká televize. Půjde o talkshow. Bude to o lidech, kteří už něco dosáhli, a já chci zmapovat, proč toho dosáhli. Zároveň budou v pořadu lidé, kteří mají sen, ale neví, jak ho dosáhnout. A v tomto směru od nás dostanou koučování. Jde o zajímavý formát, dle mě ve světě ojedinělý.

Kdy se pořad bude vysílat?

Vysílat se začne v září. Teď ho budeme natáčet.

Takže času máte možná méně, než když jste byl v Microsoftu?

Dělám věci, které mě baví, a stýkám se s lidmi, s kterými mi je dobře. Samozřejmě mám stále hodně aktivit s lidmi z Microsoftu. Spolupracuji ale i s Evropskou komisí, Světovým ekonomickým fórem nebo Organizací pro ekonomický rozvoj a spolupráci. Hlavně v oblasti vzdělávání, rozvoje dovedností a konkurenceschopnosti.

Česko má dlouhodobý problém s nedostatkem technicky zaměřených lidí, a když už jsou, tak často odchází do zahraničí…

Alespoň se teď snaží Ministerstvo průmyslu a obchodu a Svaz průmyslu něco dělat, ale říkám si, jestli není příliš pozdě. Máme technologie 21. století, ale školní systém 17. století. Technologie dnes umožňují individuální způsob učení se, přičemž mohou naplnit odkaz Jana Amose Komenského, tedy „školu hrou". Ale to může fungovat jen tehdy, když studenti budou dělat to, v čem jsou dobří. Když člověk dělá to, v čem je dobrý, tak nejenom, že na tom bude ekonomicky lépe, ale bude také šťastnější. Tím se mu zlepší imunitní systém a je i zdravější.

Digitální paradox

Česku také stále chybí vize digitální ekonomiky. Nemůže i to pomáhat k odlivu technicky a technologicky vzdělaných lidí?

Ohledně digitální ekonomiky jsou podstatné tři věci. První z nich je, že si každý musí uvědomit, že technologie nemění, co se dělá, ale velmi výrazně mění, jak se to dělá. Uvedu pár příkladů. Největší softwarová firma do tří let v České republice bude Škoda Auto. Jelikož 50 procent nákladů v jednom voze této automobilky jde na software. Třeba v Mercedesu je to, myslím, 60 procent. Když se podíváte do médií, tak například největším konkurentem CNN není Fox News, ale Twitter, jelikož „odstřeluje" jejich breaking news, jež tvoří až 90 procent jejich příjmů. Pak tu máme ubytovací služby jako Booking.com, TripAdvisor, které před deseti lety vůbec neexistovaly, a hotely si kvůli nim už nemohou diktovat ceny.

Rozumím. A co ty další dvě věci?

Druhou věcí je nástup takzvané generace pozitivního rozvratu. Poprvé v dějinách lidstva mladá generace rozumí a využívá technologie daleko lépe než generace stávající, což bude mít za následek zase několik věcí. Tato generace bude dřív v řídících funkcích v byznysu i v politice. V Rakousku je například ministr zahraničí, kterému je 27 let a na post se dostal v podstatě díky Twitteru a Facebooku.

Dalším faktem je, že tato generace už dnes ve velkém ovlivňuje spotřebitelské chování rodin. Toyota nedávno udělala průzkum, z kterého vyplývá, že 40 procent rozhodování o novém autě je v rukou dětí, kterým ještě není 11 let. A třetí věcí je něco, čemu říkám digitální paradox. Čím více bude technologií, tím více budou komoditou a jedinou dlouhodobě konkurenční výhodou lidé a jejich mozky.

Zmínil jste mladoboleslavskou Škodu Auto. Česko je silně závislé na automobilovém průmyslu, asi bychom neměli zaspat nástup autonomních vozů?

To říkám stále. Není špatné tu mít automobilový průmysl, špatné je mít tu jen montovny. Ale v momentě, kdy kolem tohoto segmentu děláte hodně výzkum a vývoj, to je výborné. Je to taková kotva, jelikož to podhoubí a znalosti se dají složitě přemístit. Ale na ten hi-tech výzkum zase potřebujete inženýry, na jejichž nedostatek si zrovna „škodovka" stěžuje.

Jakým technologickým trendům věříte nejvíce pro následujících pět let?

Pro mě je to cloud, big data, sociální sítě, mobilní technologie a internet věcí. Nedávno jsem byl na sezení OECD s názvem „Where is the big thing?", čímž bylo myšleno, co přijde po internetu. Nemyslím si, že do pěti let tu nebude internet. Za 10 let to ale třeba bude jiné, těžko říct.
Vezměte si ale cloud, který pořádně funguje už tak šest let.

Z bezpečnostních důvodů ho ale stále moc nevyužívají banky a státní správa už vůbec. Takže ho zatím využívají menší hráči a k tomu jen pro kancelářské činnosti, data v něm zatím moc neukládají. Ale je to i tím, že v Evropě zatím stále není vyřešená legislativa kolem dat, tzv. „data sovereignity". Když se česká vláda nyní rozhodne, že bude mít data v Irsku, není jasné, dle zákona které země se ochrana dat bude řídit.

Když Mario Monti dělal zprávu pro dokončení jednotného trhu, pracoval jsem ve skupině při European Policy Center. Tam jsme spočítali, že cloud může pomoci během osmi let zvýšit HDP o 4 procentní body. Podobné číslo, asi kolem dvou procent, pak platí pro velká data. V Evropě to ale zatím kvůli ochraně soukromí moc nejede. Ve Spojených státech je to naopak.

Nadvláda západu se otočí

Říkal jste také sociální sítě. Třeba o takovém Facebooku se občas objeví zpráva, že moc let před sebou nemá. Podle vás tedy má budoucnost?

Hodně lidí bylo vůči Facebook skeptických, já bych ale takový nebyl. Jde hlavně o to, jak se jim to povede monetizovat. Zatím jsou na dobré cestě.
Ale ohromný nástup má profesní síť LinkedIn. Má 350 milionů uživatelů a 80 milionů z nich je mladších 17 let. Takže ho začínají využívat už i mladí. Navíc už není jen o propojení lidí, ale je to už i edukační nástroj.

Z hlediska kybernetického prostoru ale bude zajímavé, že se otočí současná nadvláda Západu. Proč? Protože do roku 2025 přibude v zemích EU 100 milionů lidí připojených na internet, v samotné Indii to ale bude 700 milionů. A v Číně jakbysmet. To bude zajímavý fenomén.

A čekáte tedy, že jeden z vámi zmíněných trendů bude v budoucnu dominovat?

To ani ne, spíše čekám, že to hodně zatřese obory, které se drží tradičních modelů. Například v bankovnictví.
Když se bude banka chovat tak, jako dnes, nepřežije. Jednoduše proto, že k ní mladá generace nepřijde. To samé například bude u aerolinek.

Velký otřes zažijí segmenty vzdělávání a zdravotnictví. Vezměte si, že Evropa utrácí za chronické choroby ročně 6,8 procenta HDP. A to kvůli tomu, že nejsme schopni propojit zdravotní stav člověka s jeho zdravotním stylem. Přitom technologicky už to možné je.

Firmy tedy budou muset být IT, i když jejich původní obchodní model IT vůbec není?

Vše bude „IT enable" průmysl. Před sedmi lety, když jsem někam pracovně volal, vždy se mě následně ujal IT ředitel. V posledních čtyřech letech to byl přímo generální ředitel. Už na tom je vidět jasný směr.