OPEC ve vlastní pasti

6. říjen 2016 četba na 6 minut

Foto: redakce

Ropný kartel OPEC před pár dny v Alžíru oznámil dohodu na snížení produkce. Konkrétní kvóty pro jednotlivé členy země budou stanoveny na oficiálním zasedání ve Vídni v listopadu. Nad důsledky dohody se zamýšlí analytik RSJ Jakub Kučera.

V rámci energetické konference v Alžíru se 28. září země sdružené v Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC) předběžně shodly na omezení své produkce. Vrací se ropný kartel v plné síle a vyžene cenu černého zlata nahoru? Nebo jde jen o další rétorické cvičení?

Omezení s omezením

Cena ropy na dohodu zareagovala prudkým růstem, ale detaily úmluvy ukazují, že OPEC do pomyslného stolu příliš silně neudeřil.

Po mnoha pokusech najít shodu na omezení těžby už trhy nepočítaly s dohodou. Nejednou jsme už totiž slyšeli, že ropný kartel, který zodpovídá za třetinu celosvětové produkce ropy, stojí na prahu dohody o omezení těžby, abychom se vzápětí doslechli, že to tak žhavé nebude.

Po mnoha pokusech najít shodu na omezení těžby už trhy nepočítaly s dohodou.

Klíčová role připadala a připadá Saúdské Arábii, největšímu vývozci ropy a jasnému lídrovi organizace. Zejména po zprávách o jejím kladném postoji k omezení těžby cena ropy poslušně vyskakovala. Až měl člověk skoro pocit, že Saúdové si s trhy jen tak hrají. Pár dobře pronesených slov a odpovídající vlnky na trhu poslaly do státní pokladny několik milionů dolarů navíc.

Podstatné drobnosti

Současné dohodě lze vytknout tři věci. Jednak je to smlouva o smlouvě budoucí. Kartel by měl těžbu omezit až v prosinci a teprve na tradičním listopadovém setkání ve Vídni se konkrétně určí, o kolik kdo svou těžbu sníží.

A to je druhý problém. Stejně jako se vláda poměrně snadno může shodnout na obecné potřebě šetřit, když ale dojde na osekání rozpočtu jednotlivých ministerstev, vypukne lítý boj.

Listopadové určení kvót pro jednotlivé státy dále komplikuje fakt, že ne vždy je jasné, kolik kdo vlastně skutečně těží. Například Irák se už nechal slyšet, že jeho úroveň těžby je podceňována, a bude proto asi žádat vyšší kvótu.

O 32,5–33 mil. barelů ropy

by se dle dohody členských států OPEC měla snížit produkce ropy tohoto kartelu.

Do třetice je sporné, jak se případné omezení na trhu odrazí. Současná dohoda snížit těžbu v rozmezí 32,5 až 33 milionů barelů představuje oproti srpnové těžbě pokles o pouhých 200 tisíc barelů denně, nebo téměř o čtyřnásobek.

I pokles na nižší hranici by navíc pouze znamenal vyrovnání nabídky a poptávky na trhu. Ropa by se sice přestala ve skladech hromadit, ale zásoby by zůstaly na současné vysoké úrovni.

Vývoj ropných zásob v zemích OECD

Radši slabý OPEC než žádný

Proč tedy Saúdové nakonec na dohodu přistoupili? Pouštní království dnes těží na svém historickém maximu.

Obdobně irácká a íránská produkce, narušené v posledních letech občanskou válkou, respektive sankcemi ze strany Západu, se pravděpodobně blíží k momentálně nejvyšší možné úrovni.

Nelze očekávat, že produkce kartelu by mohla za současných podmínek růst dále, takže i bez dohody by k nějaké korekci směrem dolů došlo. Takto se to řeklo jen o něco dříve a OPEC může demonstrovat svůj vliv.

Z pohledu Saúdské Arábie také není nepodstatné, že může svým kolegům v OPEC ukázat vlídnou tvář.

Mimochodem, neochota Íránu připojit se k omezení, sloužila jako dobrá záminka pro Saúdskou Arábii, aby dohodu odmítala. Také tento problém odpadl a Saúdům patrně ani nebude vadit, pokud se dohoda íránské těžby nakonec nedotkne.

Z pohledu Saúdské Arábie také není nepodstatné, že může svým kolegům v OPEC ukázat vlídnou tvář. Zaprvé někteří z nich patří ke geopolitickým spojencům Rijádu (naopak Írán je jeho největší rival). Zadruhé už bylo načase, aby OPEC demonstroval alespoň nějakou míru jednoty. Ani Rijádu se nevyplatí nechat organizaci, už beztoho oslabenou slabším růstem poptávky a růstem těžby v jiných regionech, například USA, de facto zaniknout. I se slabým OPEC je Saúdská Arábie silnější než bez něj.

Co bude dál?

Odhadovat, jak to s omezením těžby ropy a její cenou dopadne, je značně obtížné. Nezdá se ale pravděpodobné, že by do konce roku výrazně překonala hranici 60 USD za barel, protože při této ceně se může výrazně oživit americká produkce.

GRAF: Vývoj ceny ropy a jak se odráží na počtu ropných věží v USA

Srovnání vývoje ceny ropy a jak se odráží na počtu ropných věží v USA.

Je také otázkou, jestli by OPEC vůbec chtěl tuto hranici testovat. Při razantním omezení těžby by sice mohl vyhnat cenu ještě výše, ale pak by jen dotoval americké těžaře. Mimoto by se mohlo ukázat, jak je pro kartel obtížné cenu udržovat tak vysoko. A trhy by dostaly jasný vzkaz, kam až moc ropného kartelu sahá, a to není v jeho zájmu.

Nejisté Rusko

Zajímavé bude sledovat, jak se k vývoji postaví Rusko. Moskva nutně potřebuje, aby ceny ropy stouply. Její letošní rozpočet počítá za celý rok s průměrnou cenou 50 USD/b, avšak do konce srpna byla průměrná cena ropy typu BRENT jen 41 USD/b. Každý prodaný barel se ovšem počítá a omezovat vlastní těžbu je proto problematické.

Rusko, jehož zástupci byli v Alžíru také přítomni, naznačilo, že se možná přidá, pokud si OPEC dá své záležitosti do pořádku. To lze ale interpretovat různě a Moskva má proto prostor k manévrování.

Moskva by mohla podobně jako OPEC udělat z nouze ctnost, pokles těžby dopředu oznámit a vydávat to za promyšlený tah.

Ovšem i ruská těžba je na historických maximech a stejně jako v případě OPEC nelze vyloučit, že ji stejně čeká pokles. Moskva by pak mohla podobně udělat z nouze ctnost, pokles těžby dopředu oznámit a vydávat to za promyšlený tah.

Autor působí jako ekonomický analytik společnosti RSJ.