Jen o pár hodin později však fanoušci jádra dostali studenou sprchu. Britská konzervativní vláda dala najevo, že není o projektu pevně rozhodnuta a že vyčká s rozhodnutím na podzim. „Musíme projekt ještě důkladně zvážit, než jej podpoříme," citovala BBC ministra pro podnikání a energetiku Grega Clarka.

Projekt, který měl být průkopníkem „jaderné renesance" v zemích Evropské unie, se tak stává noční můrou pro všechny zúčastněné. Početní kritici považují elektrárnu Hinkley Point C za předraženou a upozorňují na technické potíže a zpoždění stavby u reaktorů typu EPR ve finském Olkiluotu a francouzském Flamanville.

Útěk je také vyjádření názoru

Ani rozhodování v pařížské centrále EDF nebylo jednoduché. Jak upozornil analytik skupiny J&T Michal Šnobr, deset členů vedení bylo pro, sedm proti a jeden top manažer raději včas rezignoval. Nebyl to první případ, finanční ředitel Thomas Piquemal odešel z tétož důvodu z funkce již v březnu.

Francouzským státem ovládaný koncern EDF je největším provozovatelem jaderných elektráren na světě. Přesto se mu do investice na druhé straně kanálu La Manche moc nechtělo a závazné rozhodnutí oddaloval. EDF trpí propadem ziskovosti a tíží jej dluh v objemu 37 miliard eur. Podnik shání peníze, kde se dá – emituje nové akcie a prodává své uhelné elektrárny a teplárny v Polsku.

„Šéfové EDF se chytli do pasti a mají na výběr ze dvou špatných rozhodnutí. Pokud projekt nechají padnout, zklamou tím britskou i francouzskou vládu. Pokud budou pokračovat, mohou firmu dostat do existenční krize. Již dnes se EDF potýká s vysokým zadlužením a propadem ziskovosti," uvedl v dubnu v rozhovoru pro tabletový týdeník Dotyk Byznys francouzský jaderný expert Yves Marignac.

Dění v Británii je důležité i z českého pohledu. Případná výstavba nových bloků v Dukovanech či v Temelíně je těžko představitelná bez garantované návratnosti investovaných peněz. Britsko-francouzský projekt Hinkley Point C měl dokázat, že jaderné bloky jsou přínosné pro klimatické cíle Evropské unie, a zaslouží si tudíž zvýhodněné cenové podmínky – podobně jako obnovitelné zdroje.

Jaderná vize se zatím nezhmotnila

Britské vládní kabinety dlouhodobě jadernou energetiku podporují a chtějí s její pomocí omezit závislost na spalování fosilních paliv. Strategie, kterou přijala labouristická vláda vedená Gordonem Brownem na počátku roku 2008, počítala s výstavbou nových bloků o výkonu 16 tisíc megawattů do roku 2030. To odpovídá 10 až 14 moderním atomovým reaktorům.

V první fázi vše vypadalo nadějně. EDF přislíbila, že vybuduje po dvou blocích v lokalitách Hinkley Point a Sizewell. Do fronty se postupně řadili další zájemci – americký Westinghouse, japonské Hitachi a nakonec i čínské společnosti. Na britský trh by chtělo proniknout i korejské KEPCO a ruský Rosatom.

Přehled plánovaných jaderných reaktorů ve Velké Británii

Autor: World Nuclear Association

Od počátku roku 2013 se však hromadí jeden problém za druhým. Nejprve ze společného podniku s EDF utekla britská Centrica. Následovala dohoda o garantované výkupní ceně 92,5 libry za megawatthodinu po dobu prvních 35 let provozu elektrárny Hinkley Point C, což představuje trojnásobek současné tržní ceny elektřiny v zemi.

Evropská komise po jistém váhání tyto podmínky schválila, vzápětí je však žalobou napadla rakouská vláda. Loni v září EDF oddálilo plánovanou výstavbu a vyrojily se spekulace, že projekt padne. Zachránil jej až vstup čínského investora CGN, který přislíbil do projektu nalít šest miliard liber výměnou za třetinový podíl v elektrárně.

Původně uváděný termín spuštění prvního bloku elektrárny Hinkley Point C – rok 2023 – již není reálný, nyní investor uvádí o tři roky vzdálenější termín. Také výše očekávaných nákladů na výstavbu v čase roste.