Příběh muže, který postavil newyorská dvojčata

12. září 2016 četba na 13 minut
Twins Tower - bývalé sídlo Světového obchodního centra (WTC)

Twins Tower - bývalé sídlo Světového obchodního centra (WTC)

Foto: Shutterstock

Mrakodrapy Světového obchodního centra (WTC) byly na svoji dobu postaveny velmi pokrokově a byla při nich využita řada nejmodernějších technik. Za celým konceptem stál stavební inženýr Leslie Earl Robertson. Muž, kterému byl pád Twin Towers dáván nejčastěji za vinu. Jeho kariéře a reputaci však ani tato obří kaňka neublížila.

Bylo ráno 11. září 2001, když se v 8.46 hodin strašlivě otřásla severní věž Světového obchodního centra (WTC) po nárazu Boeingu 767-200 řízeného teroristy.

Přímý zásah dostala 93. až 99. patra 110patrové věže s označením WTC 2. 

O 17 minut později se totéž (jen o 20 pater níže) po nárazu dalšího dopravního letadla „přihodilo" i jižní věži WTC 1.

Obě více než 110tunová letadla byla při nárazu zcela zničena, přičemž jejich palivo vyteklo do budov, kde se v době nárazů nacházelo přes 17 400 osob. 

V Hongkongu ve stejné době probíhala pracovní večeře Leslieho Earla Robertsona, stavebního technika a statika, který měl na starosti výstavbu „Dvojčat" (Twin Towers), jak se WTC přezdívalo. A tam ho s kolegy zastihla zpráva o tragickém útoku.

Stavební inženýr a statik Leslie Earl RobertsonStavební inženýr a statik Leslie Earl Robertson, který se
podílel na stavbě Světového obchodního centra.
Zdroj: LERA

Hodinová „proměna" Manhattanu

Nárazy letadel měly ničivé následky, když necelou hodinu po nárazu se jižní věž (zasažená jako druhá) zřítila. O půl hodiny později potkal stejný osud i severní věž. V 10.28 tak na místě dvou obřích mrakodrapů zůstaly ruiny, které pohřbily více než 2700 lidí.

A ruiny se staly i z další budovy komplexu centra WTC – tzv. WTC 7, která se zřítila o půl šesté odpoledne. Kolem pádu tohoto nižšího – 47patrového – mrakodrapu dodnes panují konspirační teorie, že u něj došlo k řízené demolici samotnými Američany. Faktem je, že do nízké budovy žádné letadlo nenarazilo, ani na ni nespadly nějaké větší trosky, ale hlavní příčinou byl velký požár, který však podle mnohých byl vyvolán úmyslně.

„Nepomyslel bych si, že se věže mohou zřítit. Byly navržené tak, aby unesly váhu podlaží nad místy, kde mrakodrapy zasáhla letadla, tak, aby se rozložila na nosné sloupy," uvedl Leslie Robertson pro nj.com před pěti lety. „Ale když jsme na záběrech v televizi viděli, co se stalo, začal jsem mít velký strach o všechny ty lidi, kteří byli uvnitř. A zároveň mi hlavou proběhlo 10 uplynulých let, kdy jsme na stavbě pracovali."

Letadlům odolné domy

O nezničitelnosti dvojčat byl Robertson přesvědčený od samého počátku. „Je velmi nepravděpodobné, že by se některá z budov při jakémkoli útoku mohla zřítit," to jsou jeho slova z roku 1994.

O sedm let později na jaře dostal Robertson na konferenci ve Frankfurtu otázku, co udělal pro to, aby Dvojčata ochránil před případným teroristickým útokem. Následovala odpověď: „Jsou postavena tak, že do nich může narazit Boeing 707."

Po pádu věží se však jeho víra ukázala lichá a Robertson i jeho spolupracovníci se na dlouhý čas zdrželi jakýchkoli komentářů na adresu možných příčin.

Nicméně jeho předchozí výroky a prohlášení před neštěstím jsou dodnes zkoumány a podrobovány různým teoriím, které Robertsona za jednoho z viníků považují. 

Byl pád nutný?

Náhlé kolapsy obou věží, které viděl celý svět v přímém přenosu, s obrovskými tragickými následky jsou i dnes pro běžné laiky nepochopitelné. A dokonce i mezi odborníky panuje řada pochybností vůči přijatým a doloženým příčinám a průběhu kolapsu WTC.

VIDEO: Kolaps věží WTC
Zdroj: youtube.com

Podle oficiálních vyšetřování, která následovala od roku 2002 do roku 2005, byla hlavní příčinou pádu obou věží kombinace několika faktorů.

„Nárazové přitížení sloupů, zhoršení mechanických vlastností jejich materiálu v důsledku vysokých požárních teplot, narůstající příčná tahová síla od prověšujících se stropů a velká vzpěrná délka sloupů po pádu stropů v místech zásahu letadel i některé další negativní faktory způsobily nakonec řetězovité selhání sloupů," uvádí závěry vyšetřování Vlastimil Šrůma ve svém textu o budování a kolapsu WTC v časopise Stavebnictví z letošního března.

Při stavbě WTC byla také poprvé použita počítačová simulace, přičemž jak sám Robertson tvrdil, v simulacích byl brán v úvahu právě případný náraz Boeingu 707, který měly stavby vydržet. Podle stavitelových slov měly při normálním letu letadla a následném nárazu oba mrakodrapy vydržet „na nohou".

Navzdory simulacím se však Dvojčata před 15 lety zřítila. Boeingy 767, které teroristé tehdy použily, totiž nesly více paliva než 707 použité v simulacích, což způsobilo velké požáry.

Kritický faktor ohně

Navíc teroristům nahrála do karet i změna bezpečnostních opatření ve věci požární bezpečnosti. Zatímco u starších mrakodrapů se kvůli ochraně proti případnému ohni nosné ocelové prvky obezdívaly, tentokrát byly jen nastříkány materiálem obsahujícím azbest.

Náraz letadel pak část nosných sloupů poškodil, ale zároveň množství paliva, které se vzňalo, natolik narušilo protipožární opatření ocelových nosníků, že jejich ocel změkla. Budovy pak nedokázaly čelit zvyšující se hmotnosti horních pater a de facto musely zkolabovat, což se stalo.

„Jakmile se porušily sloupy v kritickém podlaží, uvolnila se podpíraná horní část budovy a dopadla v důsledku gravitace na oslabený strop letadlem zasaženého kritického podlaží. Narušené stropy kritických podlaží, ale ani celistvé stropy níže situovaných podlaží neměly šanci takový tlak vydržet," uvádí doslova Vlastimil Šrůma.

A jak po letech uvedl Robertson: „Žádný počítač nedokázal tehdy simulovat faktor ohně a rozsahu případného požáru a jeho důsledku na konstrukci WTC."

Podle jeho slov však splňoval projekt všechny tehdejší dobové lokální zákonné požadavky, které vycházely především z působení větru, a na základě těchto poznatků byla konstrukce budov dostatečně robustní.

Opačný názor má Robert Bea, profesor Univerzity Berkeley, podle něhož nebude nikdy žádný stavební projekt perfektní. „Věci a stavby se vždy nemusejí chovat ani nemusejí být postaveny tak, jak chceme nebo očekáváme."

Tak trochu opačný názor, který se zastává Robertsona, má naopak Robert Prieto, šéf stavební firmy Parsons Brinckerhoff: „Pokud nejsme připraveni žít v stavbách, které jsou zkonstruovány podobně jako jeskynní komplexy v Afghánistánu, nikdy nenavrhneme domy, které budou schopné zastavit letadla."

Po třicítce ke stavbě století

Kdo je tedy muž, jemuž je dávána vina z pádu Dvojčat? Jak už bylo řečeno, Leslie Earl Robertson byl stavebním inženýrem a hlavním statikem projektu Twin Towers. K projektu WTC byl přidělen v roce 1962 jako zaměstnanec společnosti WSHJ, kam nastoupil o čtyři roky dříve.

Ve svých 34 letech se dostal k – jak někteří lidé tehdy prohlašovali – projektu století, za nímž stál architekt Minoru Yamasaki, Američan japonského původu. Firma WSHJ již před Dvočaty s Yamasakim spolupracovala na několika projektech, takže jejich další spolupráce nebyla nelogická.

„Navrhli jsme Yamovi něco, o čem do té doby netušil. Malé sloupy uzavírající prostor, které gravitaci a systém rozložení bočních sil kombinují do robustní stavby. Byla to kombinace, kterou přesně potřeboval," prohlásil po půlstoletí od startu projektu pro server nj.com Robertson.

Kritici tehdy jeho firmě vyčítali nedostatek zkušeností se stavbou mrakodrapů, když na kontě WSHJ byla pouze 20patrová centrála IBM v Seattlu. Robertson však již u některých předchozích projektů ukázal, že umí čelit výzvám.

Na přelomu 50. a 60. let minulého století se například  blýsknul neotřelým řešením mostu přes venezuelské jezero Maracaibo o délce 8,7 kilometru. U tohoto mostu, který se stal jedním z nejdelším na světě, použil speciální druhy podpěr a nosníků místo do té doby používaných ocelových lan.

Most General Rafael Urdaneta Bridge přes jezero Maracaibo ve Venezuele 

Most General Rafael Urdaneta Bridge přes jezero Maracaibo ve Venezuele

Zdroj: Wikipedia

A neobvyklé řešení navrhl i u stavby 13patrové budovy IBM v Pittsburghu, na níž bylo použito méně ocelových výztuží než u obvyklých staveb tehdejší doby. Na této stavbě byly použity ocelové fixační kříže a také sloupy umožnující mít volný interiér, tak jak to bylo později použito u stavby WTC.

Neotřelá řešení

Robertson se u většiny svých staveb snažil nahlížet na ně a řešit jejich konstrukci neotřelými, ale funkčními metodami. V případě Dvojčat měl „vyřešit" překonání výškového rekordu, který v roce 1931 stanovila stavba světoznámého mrakodrapu Empire State Building.

O bezmála 30 let později mělo být jeho 102 pater (a 381 metrů výšky) překročeno o dalších osm (WTC byly vysoké 415 metrů), přičemž celková použitelná plocha WTC měla více než dvakrát překročit užitnou plochu Empire State.

Návrh a výstavba věží mrakodrapů, nových nejvyšších budov světa, přinesly velké množství technických novinek a provozně-organizačních inovací, které ve svém souhrnu umožnily úspěšné dosažení rekordní výšky.

Kritický vítr

Robertson se u obřích staveb bál nejvíce větru, jehož síly byly pro stavbu Dvojčat daleko horší než celková váha budovy. „Museli jsme brát v úvahu turbulence způsobené blízkostí obou věží, ale byli jsme konfrontováni i s dalšími faktory," dodal pro nj.com Robertson.

Jako příklad uvedl působení větru v důsledku blízkosti dalších mrakodrapů v okolí nebo vzdušných proudů, které v místě vznikaly kvůli řece Hudson a také blízkému Atlantiku.

Hlavní tvůrci WTC v roce 1964 s modelem mrakodrapu: hlavní stavební inženýr Leslie Robertson je zcela vpravo, druhý zleva je pak architekt Yamasaki

Hlavní tvůrci WTC v roce 1964 s modelem mrakodrapu: hlavní stavební inženýr Leslie Robertson je zcela vpravo, druhý zleva je pak architekt Minoru Yamasaki. 
Zdroj: Colorado State University

Budovy byly navrženy na zatížení hurikánem o rychlosti 240 km/h, přičemž chování Twin Towers vystavených takovému větru se ověřovalo ve větrném tunelu. Pokud nefoukal vítr, byly obvodové sloupy namáhány jen na úrovni třetiny jejich únosnosti, což bylo mj. zásadním faktorem při chování budov během útoků 11. září, jak uvádí ve svém článku architekt Vlastimil Šrůma.

Vnější zdi nesly obrovské zatížení, takže musely být vybudovány mnohem robustněji, aby odolaly i případným tlakům větru.

Řešením byla právě soustava nosných sloupů, které byly umístěny po obvodu stěn budovy a dále kruhovitě kolem jádra budovy. Sloupy byly propojeny ocelovými nosníky, které nesly jednotlivá patra.

„Došlo ke zvyšení tuhosti budovy, což jí umožňovalo lépe odolávat poryvům větru. Při teroristickém útoku se to však ukázalo být slabinou," domnívá se dnes Vincent Dunn, bývalý velitel hasičů na Manhattanu.

Díky řešení však získalo WTC výrazně více kancelářského prostoru. „Kvůli tomu ale také vnější zdi nesly obrovské zatížení, takže musely být vybudovány mnohem robustněji, aby odolaly i případným tlakům větru," popsal jádro stavby Robertson, přičemž dodává, že i to byl důsledek toho, že věže byly půdorysně k sobě úhlopříčně orientovány.

Pokračující kariéra

Co se týká Robertsonovy kariéry, tak ta se rozvíjela ve WSHJ natolik dobře, že se v roce 1967 stal partnerem a jeho jméno bylo přiřazeno do názvu firmy. Z původního WSHJ se stalo SHCR – tedy Skilling, Helle, Christiansen, Robertson.

V roce 1982 pak došlo k rozdělení firmy a Robertson založil firmu, Leslie Robertson Associates, která funguje do současnosti. Firma se postupně rozkročila globálně a kromě centrály v New York City má pobočky v Bombaji a Šanghaji.

A i když si Robertson na svém „štítě" nesl obří kaňku v podobě spadlých Dvojčat, tak u staveb mrakodrapů zůstal. I když, jak sám v několika rozhovorech připustil, nebylo daleko, aby to po 11. září 2001 v oboru „zabalil".

Nebylo daleko od toho, aby to Leslie Robertson po 11. září 2001 v oboru „zabalil".

Mezi nejvýznamnější projekty, na nichž jeho firma pracovala, lze zařadit mrakodrap šangajského Světového finančního centra (SWFC), které je jednou z nejvyšších budov světa (492 metrů), budovy Bank of China v Hongkongu, Bitexco Financial Tower v Ho-či-minově městě ve Vietnamu nebo teprve dostavovaný mrakodrap World One v indické Bombaji.

I když je Robertsonovi již 88 let, stále dění ve firmě sleduje. Zároveň si užívá života na penzi, když chodí na koncerty vážné muziky a další kulturní akce na Manhattanu, kde žije. A stejně jako celý život se snaží podporovat aktivisty protestující proti válce a podporující občanská práva.

O tom, že byl a je Robertson skvělý stavitel, svědčí i řada ocenění, které obdržel. Jen namátkou „ v roce 2002 získal Henry C. Turner Prize za inovace použité při technologii konstrukce National Building Museum ve Washingtonu D.C. Loni pak obdržel cenu za celoživotní dílo International Civil Engineering Award od nadace José Entrecanales Ibarra Foundation.