Energetika

Rusové jako první spouštějí do provozu reaktor nejnovější generace

8. srpen 2016 četba na 5 minut
Pohled na spouštěný 6. a rozestavěný 7. blok Novovoroněžské jaderné elektrárny.

Pohled na spouštěný 6. a rozestavěný 7. blok Novovoroněžské jaderné elektrárny.

Foto: Rosatom

Nezávodí se jen na letní olympiádě v Riu de Janeiru. Pomyslnou soutěž o uvedení prvního jaderného reaktoru generace III+ do provozu vyhrál ruský Rosatom. V jaderném „maratonu" tak o mnoho měsíců předstihl své hlavní konkurenty – americký Westinghouse a francouzskou Arevu.

První jaderný reaktor nejnovější generace dodal první kilowatthodiny do sítě v pátek 5. srpna. Stalo se tak v Novovoroněžské elektrárně na jihozápadě evropské části Ruska. Prozatím je výkon turbiny omezen na 240 megawattů, po vyzkoušení najede na plný výkon 1200 megawattů.

Dodavatel stavby, ruský Rosatom, si od úspěšného spuštění slibuje další zakázky ze zahraničí. „Rosatom je v současnosti největším dodavatelem jaderných elektráren na světě a dneškem se nám podařilo svou pozici ještě dále upevnit. Kromě toho nám to otevírá nové možnosti pro rozšíření naší přítomnosti na celosvětovém trhu," uvedl Valerij Limarenko, prezident projektantské společnosti NIAEP-ASE, jež je součásti Rosatomu.

Ambice ruského dodavatele jaderných zařízení nejsou malé. Zakázky na stavbu reaktorů typu VVER-1200 má z Finska, Maďarska i Turecka a proniknout by chtěl i do Velké Británie. Rosatom se aktivně účastnil zrušeného temelínského tendru a nyní se netají zájmem o účast v nové soutěži, pokud se ČEZ s podporou státu rozhodne nové bloky stavět.

Opožděný Westinghouse, zoufalá Areva

Současný ruský úspěch by však neměl zastínit fakt, že budování prvních reaktorů třiapůlté generace se stalo noční můrou pro dodavatele i zákazníky. Všichni dodavatelé se potýkají s opakovaným zpožděním a prodražováním výstavby. Rosatom, Westinghouse i Areva ještě před pěti lety slibovali spuštění technologické novinky do konce roku 2013.

Ruský dodavatel tak má štěstí v tom, že jeho projekt v Novovoroněži se opozdil o něco méně než konkurenční stavby. Například první reaktor typu AP1000 od koncernu Westinghouse v čínském Sanmenu měl zahájit komerční provoz letos v září, nyní Číňané hovoří o polovině příštího roku.

„Usilujeme o to, abychom do konce roku zavezli do reaktoru palivo. Termín připojení k síti stanoví náš čínský zákazník," uvedl mluvčí Westinghouse pro evropské trhy Hans Korteweg.

Situace je zde poněkud složitější. Generálním dodavatelem elektráren Sanmen a Haiyang je poměrně mladá čínská společnost SNPTC, Westinghouse zde vystupuje „pouze" v roli dodavatele technologie. K technickým problémům – například s hlavními oběžnými čerpadly od amerického podniku Curtiss-Wright – se tak přičítá i nezkušenost čínských manažerů a inženýrů.

Průřez reaktorem typu AP1000, který nabízí americký Westinghouse.Průřez reaktorem typu AP1000, který nabízí americký Westinghouse.Autor: ČEZ – oznámení pro řízení EIA

Největší problémy s výstavbou nových reaktorů generace III+ však má francouzská Areva. Sázka na mimořádně velké bloky typu EPR o výkonu 1750 megawattů se nevyplatila a k „běžným" potížím na staveništi se zde přidávají problémy s kvalitou tlakové nádoby a dalších klíčových součástí elektrárny.

Třetí blok finské jaderné elektrárny Olkiluoto je dnes ukázkovým případem nezvládnutého megaprojektu. Tato zakázka v režii Arevy nabrala devítileté zpoždění oproti plánu (nyní se hovoří o spuštění v závěru roku 2018) a náklady vylétly z původně avizovaných tří miliard eur na trojnásobek.

Výše zmíněný projekt spolu s podobně průšvihovými zakázkami ve francouzském Flamanville a čínském Taishanu stáhly Arevu do hluboké ztráty. Zachránit ji má prodej reaktorové divize elektrárenskému koncernu EDF.

Korejci zůstali u třetí generace

Jaderné bloky generace III+ tedy mají své slabiny. Jsou nákladné a složité na výstavbu, svou roli zde hraje i nezkušenost dodavatelů s novou technologií. Jejich výhodou je naopak zvýšená bezpečnost provozu, hlavě díky pasivním bezpečnostním systémům, které nejsou závislé na dodávce elektrického proudu a zásahu personálu.

Někteří dodavatelé reaktorů raději zůstali u třetí generace. To je příklad korejského holdingu KEPCO, který s relativně mírným zpožděním zvládl dokončit a letos v lednu prvně spustit reaktor typu APR1400 v elektrárně Shin Kori. Nyní se Korejci chlubí tím, že čtyři stejné bloky staví ve Spojených arabských emirátech v termínu a v rámci stanoveného rozpočtu.

Spolehlivost nových reaktorů třetí a třiapůlté generace se ukáže až po několika letech provozu. Ten, kdo vyhraje i v této disciplíně, bude moci začít sbírat zakázky po celém světě. Reference o spolehlivém provozu jistě budou hrát roli i v případném novém tendru na stavbu jaderných bloků v Česku (viz nedávný článek o nových blocích v Dukovanech).