Uprchlíci

Sedlák, který hostí uprchlíky, má problém. Hrozí mu vězení

8. leden 2017 četba na 7 minut
Městský improvizovaný uprchlický tábor u stanice metra Stalingrad v Paříži, říjen 2016. Ilustrační fotografie.

Městský improvizovaný uprchlický tábor u stanice metra Stalingrad v Paříži, říjen 2016. Ilustrační fotografie.

Foto: Frederic Legrand - COMEO / Shutterstock.com

Francouzský zemědělec, který hospodaří na hranicích s Itálií, pomáhá uprchlíkům. Porušuje tím ovšem francouzské zákony a hrozí mu vězení. Verdikt má padnout v únoru.

V současné Evropě je jen málo míst podobných tomuto. Tady, ve vesničce Breil sur Roya jen pár kilometrů od hranice s Itálií, se uprchlíci nemusí bát nenávisti starousedlíků. Asi třicet rodin zde ubytovává migranty, mnozí pro ně vaří. Jsou to učitelky, místní zastupitelé, farmáři pěstující zeleninu, klempíři.

Drobný zemědělec Cédric Herrou je z nich asi nejznámější. Táhne mu na čtyřicítku a nosí brýle s kostěnými obroučkami. Tvrdí o sobě, že je individualista. Přesto mu přes dvůr za posledních 18 měsíců prošly stovky uprchlíků, zejména těch mladých. Nemá prý na vybranou a musí jim pomoci, když to nedokáže stát.

Počítání párů bot

Každé ráno, když vypouští slepice na dvůr, jde spočítat boty před provizorním ubytováním, které má pro nezvané návštěvníky připraveno. Má tři stany, dva obytné vozy, stodolu s matracemi. Před Vánoci napočítal patnáct párů.
Na snídani bude mít plno. Cestu si migranti našli v noci podél železniční tratě od italských hranic.

„Kafe?" ptá se každé ráno nově příchozích. Vyplašení mladíci – někdy i rodiny s dětmi – pocházejí především z Eritreje, Súdánu či Čadu. Za chvíli sedí u jeho dřevěného stolu, pijí kávu a jedí sušenky. Pro mnohé z nich se jedná o první klidné místo po měsících na útěku.

Vyplašení mladíci – někdy i rodiny s dětmi – pocházejí především z Eritreje, Súdánu či Čadu.

Právě zde, kudy procházejí do Evropy tisíce uprchlíků, nemají z nich místní obyvatelé strach, upozornil německý týdeník Die Zeit: „Zrovna tady, v nejkonzervativnějším koutě Francie."

Musíme pomoci

„Stát selhává, proto musíme pomoci my občané," má jasno Herrou, který žije z olivových hájů a chovu slepic. Vesnička leží jen dvacet kilometrů od italského pobřeží, kde je městečko Ventimiglia. Ubytování je přeplněné a policie to občas přežene i s brutalitou.

Uprchlíci proto míří na sever. Hranice jsou pro ně formálně už 17 měsíců uzavřené. Železnice podél řeky Roya nabízí alternativu: projdete tunelem a jste ve Francii.

Hra na kočku a myš je nakonec pro lidi, kteří nemají co ztratit, úspěšnou strategií.

Pokud je chytí francouzská policie, vrací je do Itálie. Uprchlíci to zkoušejí tak dlouho, až projdou dále do vnitrozemí. Hra na kočku a myš je nakonec pro lidi, kteří nemají co ztratit, úspěšnou strategií. A oba státy se hádají, který nakonec přijme více uprchlíků. Francouzská policie loni do Itálie vrátila 25 tisíc lidí na útěku.

Politika k ničemu

Starousedlíci v údolí Roya tuto politiku považují za nesmyslnou. U sedláka vaří dvě ženy z vesnice, aby lidé, kteří putují dál, dostali teplé jídlo. Sedlák nesmí využívat práci uprchlíků, protože by to mohlo být považováno za ilegální zaměstnávání. Dává pozor, aby neporušil žádný zákon. Strávníci jen poklidí po jídle, umyjí nádobí.

Už nyní je nezbedný sedlák obviněn z napomáhání uprchlíkům při vstupu do země, kteří do ní vstupují ilegálně. V krajním případě mu hrozí pětileté vězení a pokuta ve výši 30 tisíc eur (800 tisíc korun). Je to stejná výše trestu jako pro profesionální pašeráky lidí.

Cédric Herrou u soudu v Nice.Cédric Herrou u soudu v NiceAutor: F. Binacchi/ANP/20 Minutes

Lidový hrdina

Ve Francii se však svým přístupem už proslavil a stal se z něj „lidový hrdina", který bojuje proti nesmyslným zákonům. V listopadu před soudem v Nice sedláka podpořily stovky lidí. Ptal se soudkyně, co má dělat, pokud se mu večer před dveřmi objeví další uprchlíci. Prý má zavolat policii. To Cédric Herrou odmítá. Opakuje, že tím lidem, hledajícím azyl, nepomůže. Lednové líčení bylo odročeno na desátého února, kdy se čeká vynesení rozsudku. Státní zástupce požaduje trest ve výši osmi měsíců podmíněně.

Samotný Herrou uvedl pro lokální noviny Nice Matin, že politici se zajímají jen o statistiky, zatímco jemu jde o osobní budoucnost. Rozhlasové stanici France Info zase řekl, že raději bude uvězněn jako svobodný muž, než aby žil s tím, že bude před uprchlíky zavírat oči. Státní zástupce Jean-Michel Pretre tvrdí, že sedlák zneužívá soudní líčení jako politickou platformu, aby ospravedlnil své činy.


Rozhlasové stanici France Info řekl, že raději bude uvězněn jako svobodný muž, než aby žil s tím, že bude před uprchlíky zavírat oči.

Přesvědčení pomáhat

Sedlákova jednoduchá logika nevychází z paragrafů, ale z jeho přesvědčení – pomoci lidem v nouzi. Advokátka Françoise Cottaová je optimistická. Ze svého postupu prý Herrou nemá žádný prospěch jako pašeráci, kteří vybírají od uprchlíků peníze. Tuto uprchlickou anabázi neplánoval, jen supluje nefungující stát.

Herrou přijal první uprchlíky v polovině roku 2015. Prý neměli ubytování. Postupem času to dospělo do současné situace, kdy se u něj zastavují desítky lidí denně. Jeho adresu si předávají. Ostatní lidé z vesnice pomáhají. S jídlem, s oblečením. „Mají hlad, tak jim uvařím. Jsou vyčerpaní, dám jim postel. Jsou promrzlí, dám jim něco na sebe," vysvětlil Herrou.

Podpora i nesouhlas politiků

Ostatní obyvatelé si na procházející uprchlíky zvykli. Místostarosta sedláka podporuje. „Jsme nezávislí," řekl Michel Masseglia. Také místní policisté mají lidský přístup a starousedlíky netrestají, pokud migrantům dají jídlo, šaty, nechají je přespat. „Jsou rádi, když se tu lidé o ně starají," dodal místní politik. Lidé z Eritreje navštěvují i místní kostel. Mladí lidé dávají uprchlíkům kurzy francouzštiny.

Sedlák Herrou kroutí hlavou nad tím, že když se pašuje zboží, nikdo se nezajímá o lidská práva. Když přijdou lidé, hned se staví hranice. O soudu nechce moc mluvit, ale je rád, že se jeho rodné „údolí" dostalo do centra pozornosti. „Stát musí pro uprchlíky zajistit ubytování. Jinak budou muset stále vypomáhat obyčejní lidé," míní Masseglia.

Sedlák Herrou kroutí hlavou nad tím, že když se pašuje zboží, nikdo se nezajímá o lidská práva. Když přijdou lidé, hned se staví hranice.

Šéf regionálního parlamentu v departmentu Alpes-Maritimes Éric Ciotti ale nesouhlasí. Obává se islamistů a kritizuje vzpurné občany, kteří migrantům, i nezletilým, pomáhají. V prezidentských republikánských primárkách podporoval Nicolase Sarkozyho. „Odsuzuji iniciativy, které chtějí v našich městech stavět tábory pro nelegální uprchlíky," řekl republikán Ciotti. „Aktivisté jim pomáhají, přestože je známo, že s nimi putují i radikální islamisté," dodal.

Cédricovi Herrouovi se někdy uprchlíci, kterým pomohl, ozvou. Napíší mu z Paříže nebo Německa a děkují, že získali azyl. O většině z nich ale nikdy neuslyší.