Těžební průmysl

Spása Evropy: břidlicový plyn?

23. květen 2014 četba na 12 minut

Foto: redakce

Energetická vazba na Rusko je pro západní svět balvanem na krku. Putin vyhrožuje že zastaví dodávky plynu na starý kontinent. Může energetickou závislost Evropy na nevyzpytatelném východním impériu alespoň trochu snížit hit posledních let – břidlicový plyn?

Začátkem letošního roku se analytici známé americké společnosti pro výzkum veřejného mínění Gallup nestačili divit. Už 19 let připravují ve spolupráci s jednou medicínskou firmou výzkum, ve kterém státě USA se lidé cítí nejspokojenější a současně jsou nejzdravější. Po vyhodnocení 178 000 loňských dotazníků se na první místo vyhoupla Severní Dakota a vytlačila odtud Havaj. Čím to, že nepříliš známý stát ze vcelku nezajímavého amerického Středozápadu u hranic s Kanadou, kde panují dlouhé a mrazivé zimy, dokázal vytlačit ze špičky žebříčku nejpříjemnějších míst ostrov ležící pod tichomořským tropickým sluncem?

Vysvětlení je nakonec jednoduché: může za to těžba břidlicového plynu. Severní Dakotě v dnešní ekonomické mizérii přinesla nové pracovní příležitosti a srazila nezaměstnanost na 3 % (nejmíň v celých USA). Těžaři pak vydělané peníze utratili v dalších sektorech. Lidé, kteří se náhle přehoupli z krize do lepších časů, jsou spokojenější, a protože jsou bohatší, mohou lépe pečovat o své zdraví.  A právě díky tomu se objevili na prvním místě ve zmiňovaném reprezentativním výzkumu. Mimochodem, hned za Severní Dakotou se na druhé příčce umístila sousední Jižní Dakota. Také tam se břidlicový plyn těží.

Nechtěné překvapení

Ve Spojených státech se sice o těžbu plynu z břidlic snažili už od první poloviny 19. století, ale žádný ekonomický zázrak to tehdy nebyl. A v Evropě tento plyn v minulosti přinášel spíše nepříjemná překvapení. Třeba v roce 1875 postavili geologové pokusnou vrtnou věž v prvohorním masivu v hrabství Západní Sussex při jižním pobřeží Anglie. Vrt zasáhl břidlici, jež obsahovala zemní plyn, který unikl na povrch, tam vzplál a způsobil mírnější explozi. Byl to šok, protože běžným vrtem v břidlici se obvykle moc plynu nezíská.

To se ale díky novým technologiím mění (viz Co je břidlicový plyn). V USA se teď břidlicový plyn těží ve velkém, v roce 2009 země dokonce předstihla v těžbě zemního plynu Rusko. Také Evropa už opatrně přemýšlí, že by snaha o těžbu břidlicového plynu mohla být tentokrát úspěšná a nezpůsobila zase nějaký malér. Břidlicový plyn prostě mění zaběhnuté představy o energetice a o rozložení energetických zdrojů.

Americký zázrak

Největšího úspěchu v těžbě zatím dosáhly Spojené státy. Během několika málo let se USA změnily z významného dovozce zemního plynu na soběstačnou zemi. A to právě díky břidlicovému plynu. Dokonce se uvažuje o tom, že by se tento plyn mohl z USA vyvážet. To je něco v posledních desetiletích nevídaného. Hlad po surovinách totiž spíše roste a státy, které je dříve vyvážely do zahraničí, najednou pociťují jejich nedostatek.

„I mnoho někdejších rozvojových zemí, často velmi lidnatých, se díky vzestupu tamní životní úrovně mění z vývozců surovin v jejich dovozce. Spojeným státům se daří pravý opak," hodnotí přední expert na světovou surovinovou politiku Pavel Kavina z Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Avšak stejně zatím zůstává opatrný: „Jestli ale skutečně půjde o břidlicovou energetickou revoluci nebo jen o přifouknutou bublinu, ukáže až následujících tři až pět let," soudí.

Přínost pro Evropu

Americká ložiska břidlicového plynu jsou skutečně obrovská. Kromě už zmiňovaného dakotského se další nachází například ve formaci Marcellus, která se rozkládá v severovýchodní části USA a táhne se Apalačským pohořím přes šest amerických států. Geolog Václav Cílek je přirovnává k ložisku, které by začínalo v Polsku, procházelo celou Českou republikou a končilo v Rakousku. Představa, že by se vytěžený plyn mohl dopravovat z USA třeba až do Evropy, samozřejmě nikoli plynovodem, ale ve zkapalněné formě v tankerech, je spíše nereálná. Cena za dopravu by byla příliš vysoká a zajištění bezpečnosti přepravy také není zadarmo.

A přesto už má americká těžba pozitivní vliv na Evropu: tím, že Američané už nepotřebují dovážet tolik zemního plynu, mění se globální poptávka po této surovině a například zemní plyn z arabských zemí se stává pro evropské státy dostupnějším… Na situaci v Evropě se blíže podíváme později. Teď ještě chvíli zůstaňme ve Spojených státech, které mají s břidlicovým plynem největší zkušenosti. Kromě zatím popsané příjemné ekonomické stránky břidlicového plynu se tady zamýšlejí i nad stránkou méně jásavou – ekologickou.

Rizika: Víc nevíme, než víme

Kritikové těžby břidlicového plynu zdůrazňují, že může poškodit životní prostředí. Když se do rozsáhlých prostor zemského podzemí pod tlakem vstřikuje voda smíchaná s chemikáliemi, aby se plyn z břidlic mohl uvolnit, je zřejmé, že postup může ohrozit zdroje pitné vody. Ostatně to se už v USA stalo například v Pensylvánii, kde těžaři museli obyvatelům zajistit přívod nezávadné vody vodovodem ze vzdálenějších zdrojů. Těžbou břidlicového plynu se dokonce zabývala Americká toxikologická společnost, která před pár dny podpořila hodnocení týmu svých odborníků a publikovala je ve svém časopise Toxicological Sciences.

„Je naší povinností dohlížet na bezpečnost obyvatel i v případě používání hydraulického štěpení pro těžbu plynu," uvedl prezident Americké toxikologické společnosti Norbert Kaminski. Závěry této studie však ve skutečnosti spíše ukazují, že odborníci o rizicích více nevědí, než vědí. Studie konstatovala, že je příliš málo výzkumů na to, aby se dala rizika znečištění vody toxickými látkami přesněji stanovit, nicméně že hrozí. 

Toxikologové také popsali, že při těžbě břidlicového plynu se do ovzduší uvolňuje toxický benzen, těkavé organické sloučeniny a také metan. Úniky z jednoho vrtu se v atmosféře vcelku bez potíží ztratí. Zato úniky z rozsáhlých plynových polí by mohly v ovzduší zvýšit koncentraci látek škodících lidskému zdraví. Zejména v už nyní zamořených průmyslových oblastech.

Zcela bezprostřední zdravotní riziko se samozřejmě týká pracovníků přímo při těžbě. Ani tady však není stanovisko toxikologů jednoznačné. Konstatují, že zdraví zaměstnanců je skutečně ohroženo tím, že jejich dýchací cesty i pokožka jsou vystaveny potenciálně nebezpečným látkám. Avšak je prý zapotřebí jejich působení ještě vyhodnotit… 

Zemětřesení z lidské ruky

Dalším nebezpečím těžby, o němž se příležitostně mluví, je vyvolání zemětřesení. Hydraulické štěpení hornin v hlubinách skutečně může způsobit změny stability horninového masivu a následná drobná chvění půdy. Seismologové v Británii spojují 50 slabých zemětřesení v oblasti Lancashire právě s probíhajícím hydraulickým štěpením v podzemí. Vyloučit uměle vyvolaná zemětřesení v oblastech, kde se těží břidlicový plyn, se skutečně nedají. Lze jen předpokládat, že otřesy se na povrchu neprojeví příliš znatelně a že žádný člověk nebude v podzemí. A rozhodně je nepůjde srovnat s častými zemětřesnými katastrofami třeba v Kalifornii.

Čína těží, Evropa odhaduje

Do průzkumů ložisek břidlicového plynu se nadšeně pustila Čína následována Indií. Čína už dosáhla fáze komerční těžby, byť zatím nevýznamné. Jak podotýká Mezinárodní energetická agentura, pokud se vše bude dařit, může tam být významnější těžba zahájena kolem roku 2020. Také v Evropě se nacházejí břidlice. Počáteční nadšený předpoklad, že by mohly být na plyn podobně bohaté jako ty v Americe, se však začíná vytrácet.

„Existující průzkumné vrty zatím ukazují na méně příznivé podmínky než ve Spojených státech. Také místní opozice je silná," konstatuje ve své zprávě z letošního května Mezinárodní energetická agentura. Rovněž Společné výzkumné středisko Evropské unie (JRC) podle dosavadních znalostí soudí, že dosažitelné evropské zásoby břidlicového plynu jsou schopny nanejvýš nahradit klesající těžbu zemního plynu z konvenčních ložisek. Dovoz plynu do Evropy se tedy podle JRC nepodaří snížit a bude stále představovat 60 procent evropské spotřeby.

Polsko na špici

„Evropa zatím nemá s využíváním břidlicového plynu, na rozdíl od USA, velké zkušenosti. Důvodem je mimo jiné odlišná geologická stavba částí našich kontinentů," hodnotí již zmiňovaný surovinový expert Pavel Kavina z Ministerstva průmyslu a obchodu. „Využívání nerostných surovin v Evropě také limituje vysoká hustota osídlení a také určitá předběžná opatrnost, která je pro Evropu typická," připomíná.  to je podstatné. V rozsáhlých a řídce obydlených Spojených státech těžba vadí mnohem méně než v Evropě, kde vlastně každé těžební zařízení bude v blízkosti někoho, komu může překážet ve spokojeném bydlení.

Nejdále v hledání břidlicového plynu je v Evropě Polsko. „Tam bylo provedeno v rámci průzkumu více než 50 vrtů. Menší část z nich vypadá nadějně. To ovšem v ložiskové geologii není nic neobvyklého, že ložisky se stane jen malá část nadějných výskytů," uvádí doktor Kavina. Poláci jsou skutečně pod velkým tlakem – snaží se co nejvíce odpoutat od závislosti na dodávkách strategických energetických surovin z Ruska a také zmírnit spalování domácího uhlí ve znečišťujících tepelných elektrárnách, které zemi dodávají devadesát procent elektřiny.

Dosavadní výsledky průzkumů v Polsku však celkově neodpovídají předchozím velkým očekáváním. Z výzkumu v Polsku se už stáhla americká společnost ExxonMobil poté, co ve svých průzkumných vrtech nenašla dostatek plynu pro komerční těžbu. Následovaly ji další zahraniční firmy. Například francouzská Total SA letos v dubnu oznámila, že nebude usilovat o prodloužení své licence na výzkum břidlicového plynu v Polsku. Italská Eni v lednu neobnovila dvě ze svých tří povolení k průzkumu.

Na vině však není jen nedostatek zatím nalezeného plynu. „Daňová a regulační pravidla, navrhovaná vládou, jsou hlavním důvodem, proč společnosti zvolnily své úsilí v geologickém výzkumu," připouští Pawel Poprawa, polský geolog a jeden z tamních odborníků na břidlicový plyn. A skutečně: polská vláda navrhuje systém, v němž by na daních dostala až 40 procent zisku těžařů, což se firmám nelíbí. Vláda tedy začala couvat a slíbila pozdržení výběru nových daní do roku 2020. Doufá, že průzkumné práce budou pokračovat a jejich výsledky přimějí těžaře k návratu. „Na definitivní soudy je ještě brzy," shrnuje Pavel Kavina. „Vyhledávání a využívání nerostných surovin je během na dlouhou trať." 

V Česku se ani nehledá

Ještě nejasnější je situace přímo v České republice. V tuto chvíli tady ani žádný průzkum ložisek břidlicových plynů neprobíhá. „Nevíme, jestli se břidlicový plyn na našem území nachází, či nikoliv. V naší státní bilanci nejsou evidovány žádné zásoby této netradiční palivoenergetické suroviny. Ani návrh nové surovinové politiky s průzkumem či s těžbou břidlicového plynu nepočítá," konstatuje Pavel Kavina. A uzavírá: „Názory odborníků se liší, avšak většinově jsou, s ohledem na geologickou historii našeho území, k možnému potenciálu břidlicového plynu na našem území spíše skeptické. Jako uvážlivý postoj se nám jeví vyčkat zkušeností našich polských sousedů."