Divoké dějinné zvraty minulého století způsobily, že se státu nepodařilo dohledat 163 tisíc majitelů pozemků a budov zapsaných v katastru nemovitostí.

Nejde přitom jen o malá políčka či louky, ale také o lukrativní stavby. Více než čtyřem tisícům „nejasně identifikovaných" osob tak patří i rodinné domy, činžáky, chaty, garáže či statky. Nezřídka jde o nemovitosti po sedlácích, emigrantech či obětech první i druhé světové války.

Původní vlastníci (či spíše jejich dědicové) mají přitom už jen necelých sedm let, aby se o pozemky a budovy přihlásili. Pokud tak neučiní, definitivně propadnou státu.

Konkrétně se tak pátrá po jednapadesáti spoluvlastnících bytových a devíti stovkách rodinných domů či více než tisícovce lidí, kterým patří „stavby pro rodinnou rekreaci", tedy chaty a chalupy.

Nejvíce neznámých majitelů mají budovy ve Středočeském, Jihomoravském a Ústeckém kraji. Naopak nejméně na Karlovarsku a Liberecku.

Často jen shoda jmen

Majetku po domnělých prapředcích, „strýčcích a tetičkách" se domáhají tisíce Čechů ročně. Do poloviny prázdnin loňského roku (poslední známá data) bylo zahájeno řízení u téměř 32 tisíc nemovitostí.

Nicméně dohledat skutečné vlastníky či právoplatné dědice se podaří jen ve stovkách případů ročně, odhaduje Radek Ležatka, mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který má agendu nejasných majitelů nemovitostí na starosti.

V 90 % případů se o nemovitosti hlásí lidé, kteří mají s původním majitelem jen shodné jméno.

„Z dosavadních zkušeností s prošetřováním žádostí vyplývá, že doložit nějakým dokladem své příbuzenství je schopno jen přibližně deset procent žadatelů," podotýká Ležatka.

Zhruba v devadesáti procentech případů se tak o nemovitosti hlásí lidé, kteří mají s původním majitelem jen shodné jméno.

Jak doložit strýčka

Pokud lidé v seznamech bývalých vlastníků najdou jméno domnělého příbuzného, jak postupovat?

Měli by si připravit rodné, oddací či úmrtní listy. A také doklady týkající se konkrétní nemovitosti – tedy kupní smlouvy, výpisy z pozemkových evidencí a podobně.

Jaké písemnosti přinést, žadatelům poradí regionální pobočky úřadu pro zastupování státu. „Doklady je možné najít v archivech, v pozemkových knihách, na obecních úřadech nebo třeba na matrikách," říká Ležatka.

„V případě, že se zjistí, že vlastník je po smrti, je potřeba znovu otevřít dědické řízení," dodává Ležatka.

Majitel zcela neznámý

U téměř desítky tisíc nemovitostí je v katastru uvedený vlastník neznámý. U zbytku stát ví alespoň nějakou informaci – jak se původní vlastník jmenoval či kde kdysi bydlel.

Nezřídka je ale jako místo posledního známého bydliště uvedena zahraniční adresa. Například u jednoho bytového domu v pražských Košířích je uvedeno pět dosud nedohledaných spolumajitelů. Jenže stopa po Jaroslavu Peterovi se ztrácí v Brazílii, po Václavu Mrázovi ve Španělsku a po Rudolfu Mrázovi v Portugalsku.

Občas se jedná o ruiny

Po majitelích nemovitostí často pátrají na vlastní pěst i starostové a další úřady.

Část z budov, u kterých stát neumí jednoznačně určit majitele, jsou totiž ruiny, které často brzdí obce v rozvoji.

V Libořicích na Žatecku taková nemovitost ohrožuje dům a pozemek, který s ní sousedí. „Máme tam dvorek s bazénem a obvodové zdi toho zbořeniště hrozí, že se sesypou přímo k nám," líčí nešťastně libořická starostka Eva Vráblíková.

Problém se táhne desítky let, už od druhé světové války. Jediný syn majitelů padl. Dům s pozemkem neměl kdo zdědit. A problémy se táhnou až dodnes. „Nemáme to ani od koho koupit," povzdechla si starostka Vráblíková.

„Může se jednat o dva tři čtvereční metry pozemku, ale i takové vlastnictví či spoluvlastnictví s neznámých vlastníkem brání třeba stavbě silnice, chodníku či parkoviště nebo neumožní žádat při investiční akci o dotaci," uvedl již dříve pro Plzeňský deník právník Miloslav Kreysa, jenž se dlouhodobě zabývá vyhledáváním neznámých vlastníků nemovitostí pro potřeby měst, obcí i fyzických osob.