Největší výrobce gramofonových desek na světě sídlí kousek za Prahou. Loděnická firma GZ Media (dříve Gramofonové závody Loděnice, pozn. redakce) si v současnosti takříkajíc mne ruce. V 90. letech minulého století se totiž nezbavila starých strojů pro lisování vinylů, tak jako její konkurenti. Ti totiž nepočítali s tím, že by se obliba gramofonových desek mohla vrátit.

„Řada velkých firem, které v minulosti lisovaly gramofonové desky, z tohoto segmentu odešla, protože si myslela, že ten trh je mrtvý," říká v rozhovoru pro Dotyk BYZNYS ředitel GZ Media Michal Štěrba. Náklady pro vstup na tento trh jsou vysoké. Hlavním problémem je, že v podstatě neexistuje sériová výroba strojů, které pod vysokým tlakem a teplotou lisují gramofonové desky. Loděnická společnost proto loni spustila do úspěšného testovacího provozu prototyp nového lisu, který sama vyvinula.

„Už nemusíme shánět po starých vrakovištích a garážích, kde někdo zanechal starý lis. Můžeme prostě zadat výrobu nového zařízení, které poté funguje," říká Štěrba s tím, že díky možnosti vlastní výroby nových lisů může firma na konci roku vyrábět 70 tisíc vinylů denně, tedy dvojnásobek současné produkce.

Světové prodeje gramofonových desek loni vzrostly o zhruba třetinu meziročně, poptávka tedy stále sílí. Projevilo se to na vašich finančních ukazatelích?

Rok 2014 sice skončil kalendářně, ale finančně ještě uzavřen není. Podle předběžných čísel jsme loni skončili obratově lehce přes 2,1 miliardy korun. Naším ziskovým ukazatelem je EBITDA (zisk před zdaněním, odpisy a úroky, pozn. redakce), a ta bude někde kolem 360 či 370 milionů korun.

Jak velký to byl nárůst?

Obratově i ziskově se bavíme o meziročním zhruba 15procentním růstu. Byl to tedy úspěšný rok. Určitě nám pomohl kurz koruny, samozřejmě se pozitivně projevila i situace kolem gramofonové desky, která teď „roste" opravdu o 30 až 40 procent meziročně. V tomto ohledu bychom dokonce mohli růst rychleji, ale nemáme výrobní kapacity.

Výroba CD přestává být zisková

Váš byznys ale není jen o vinylech, vyrábíte i digitální kompaktní disky, děláte polygrafii. Jaké je zastoupení jednotlivých segmentů výroby na celkových tržbách?

Začnu trošku odzadu. Naše firma byla do roku 2001 jen dodavatelem hudebního průmyslu, který je spojen s nosiči. Veškeré tržby tedy vznikaly výrobou „cédéček", následně DVD a gramofonových desek. To vše tvořilo 100 procent našich tržeb. Výrobky přitom byly poměrně jednoduše baleny. Vinylová deska byla tehdy naprosto zanedbatelná, tvořila téměř zanedbatelných pět procent ročních tržeb.

V té době už jsme začali tušit a říkat, že nástup internetu bude mít zásadní dopad na prodeje fyzických nosičů. Takže pokud bychom měli spoléhat jen na lisování CD a DVD, bylo by to velké riziko. Samozřejmě jsme tehdy vůbec netušili, že gramofonová deska se může obrodit.

Takže jste se začali soustředit i na tisk...

Firmu jsme začali diverzifikovat. A tou diverzifikací byla především masivní investice do polygrafie. Nešlo jen o tiskové stroje, ale i stroje na dokončovací práce, na výrobu luxusní potahované kartonáže. Původně jsme balili jen věci, které jsme tu vyrobili. Nešlo tedy už jen o samotná CD a DVD, ale o CD a DVD hezky a kvalitně balené. Tím se vlastně odlišujeme od všech konkurenčních firem. Vše vyrábíme u nás v baráku.

Ale polygrafie se vám neváže jen na obaly pro vaše desky nebo CD?

Ne. Ale komplexní výroba desek a CD i s obaly představuje 50 procent celkových tržeb firmy. Když to rozdělím, tak zhruba třetina z této poloviny se váže ke gramofonové desce. Přes 15 procent je pak spojeno s ostatními nosiči.

Zbývajících 50 procent celkových tržeb nemá nic společné s hudebním průmyslem. Jde o obalové či tištěné materiály pro nejrůznější výrobky, jako je například široce zastoupený segment alkoholických nápojů. Děláme drahé boxy pro nápoje, jako je Johnny Walker Blue Label nebo pro Rudolfa Jelínka, dále jde o krabičky pro telefony Samsung, Blackberry nebo papírové krabice, které naleznete v obchodech Ikea a podobně...

Když zůstaneme u těch hudebních nosičů. Poptávka po vinylech roste, u CD je ale trend opačný. K jak moc velkým propadům v tomto segmentu dochází?

Ten pokles je dramatický. V rekordních dobách v roce 2006 jsme vyrobili 110 milionů nosičů, šlo především o CD. V loňském roce to bylo už jenom 30 milionů. Meziročně se bavíme o více než pětinovém poklesu. Zde naopak začínáme mít starosti s tím, abychom dokázali zachovat ziskovou výrobu.

Jak dlouho si myslíte, že se u vás ještě budou vyrábět „cédéčka"?

Doufám, že tak dlouho, dokud tento formát bude mít koupěschopnou poptávku.

A to tedy podle vás bude jak dlouho?

Osobně nejsem takový skeptik, který by si myslel, že by mělo CD nebo DVD úplně zemřít. Vidím zde určitou paralelu s gramofonovou deskou. Ta taky nikdy nezemřela.
Ale na druhou stranu si také nemyslím, že by se CD obrodilo podobně jako gramofonová deska. Jsou ale stále klienti, kteří „cédéčko" chtějí a kupují ho. Skoro si myslím, že i za deset let se nějaká CD a DVD prodávat budou.

Hledám teď důvody, proč by se tu CD měla udržet? Kvalita zvuku může být uložena digitálně na jakémkoliv úložišti. Vinyl s sebou na druhou stranu přináší emoce, charakteristický zvuk...

Určitě. Vinyl přináší sex-appeal, který u CD nenajdeme. Ale hlavní důvody, proč by se CD mohlo zachovat, vnímám dva. Za prvé – část konzumentů je velmi konzervativních. A ta nebude ochotná přejít na digitální formát. Přitom jiný nástupnický formát tohoto nosiče není. Mluvím například o milovnících klasické hudby nebo o starší generaci, a teď myslím dnešní padesátníky, kteří ani za deset let nepřejdou na iTunes nebo Spotify. A druhým důvodem jsou ještě země v Africe či na Východě, které jsou v rozvoji internetu za námi.

Investice do nověho lisu se vyplatila

Vy jste loni oznámili hodně nových investic. Ať už jde o otevření polygrafické výroby v Soběslavi, oznámení vybudování nového skladovacího centra nebo představení prototypu nového lisu.

Pravidelně investujeme desítky milionů korun ročně do svého rozvoje. Rok 2014 v tomto nebyl nikterak výjimečný. Dokonce bych řekl, že byl investičně trošku slabší než předchozí roky. U skladovací haly jsme loni dělali pouze přípravné práce, investičně to spadne do tohoto roku. Investice do Soběslavi proběhly v loňském roce. Tam jsme kupovali zařízení a budovali infrastrukturu. Vývoj nového lisu a řady dalších zařízení probíhal už v minulých letech a přes loňský rok pokračuje do letoška a dále.

V Soběslavi získalo práci zhruba 200 lidí. Kolik vás vlastně nyní celkově je?

Trochu záleží na sezóně, protože naše výroba je sezónní. Největší nárůst je vzhledem k Vánocům mezi zářím a listopadem. Takže se pohybujeme někde mezi 1750 až 2000 zaměstnanci.

Nový lis jste vyvíjeli zejména proto, že na trhu v podstatě nejsou. Teď ho máte a díky němu můžete zdvojnásobit produkci...

Je to jeden z kroků k tomu, abychom mohli výrobu zdvojnásobit. Loni jsme vyrobili v průměru kolem 35 tisíc desek denně. Ale už v závěru roku jsme najeli na poměrně razantní navyšování kapacit, protože jsme uváděli do provozu staré lisy, které jsme renovovali. Což je poměrně pomalá a klikatá cesta, ale jiná nebyla. Zároveň jsme spustili do výroby prototyp zařízení na lisování desek a ukazuje se, že lis je velmi spolehlivý a jde tak o krok správným směrem.

To je pro nás příslib, že můžeme rozšiřovat – teoreticky neomezeně – kapacity. Už totiž nemusíme shánět po starých vrakovištích a garážích, kde někdo zanechal starý lis. Můžeme prostě zadat výrobu nového zařízení, které poté funguje.To je prostředek k tomu, abychom na konci roku mohli říct, že naše denní kapacita je přes 70 tisíc desek. Nejde ale o jedno zařízení, těch je potřeba více.

Nejde tedy o stroj, který by byl o poznání rychlejší v lisování desek?

Je o něco rychlejší. Lisovací cyklus se o pár sekund zkrátil. Ale fyzikální a chemické zákony prostě nepřepíšeme. Deska se musí lisovat pod určitým tlakem a teplotou.

A ohledně kvality zápisu zvuku na vinylu se něco mění k lepšímu, nebo jsou tam také dané limity?

To je složité. Zvuk, který je na gramofonové desce, je obrovsky subjektivní záležitost. Každá deska, kterou si vezmete, se nedá vyhodnotit striktně nulou nebo jedničkou čili digitálním způsobem. Je to o dotyčném, který hudbu slyší. Co se mu líbí, a co ne. CD máte každé stejné. Jedno jako druhé. U vinylu je to jiné. Každá deska jde do lisu separátně, takže jedna může mít jednu vadu, jiná trošku jinou, samozřejmě v nějaké únosné míře.

Cílem nových zařízení je, aby ten kvalitativní rozptyl byl co nejmenší. To znamená, abychom se blížili ideálu kvality gramofonové desky. Půjde pořád o analogový zápis se všemi svými neduhy. Akorát s novým zařízením budou vyráběny desky s menším šumem či menšími problémy.

Na světě je tedy tak málo výrobců gramofonových desek jen kvůli vysokým technologickým bariérám?

Bariéra vstupu je obrovská. Kromě know-how a investičních nákladů nejpodstatnější je, že se téměř vůbec nedají zařízení na výrobu gramofonových desek koupit. Nikdo nevyrábí sériově lisy nebo řezací aparaturu. Můžete nějak udělat „galvanku", ale to jsme zase u know-how, protože musíte vědět, jak na to. Žádná z bariér není nepřekonatelná, ale vzhledem k určité míře nejistoty, jak dlouho bude boom pokračovat, je příchod nových velkých hráčů problematický.

A řada velkých firem, které v minulosti lisovaly gramofonové desky, z tohoto segmentu odešla, protože si myslela, že ten trh je mrtvý. Je jen několik výrobců na světě, kteří to neudělali a nyní z toho profitují. Deska opravdu zažívá revoluci či obnovu i v těch nečekaných, méně tradičních trzích. Masy výroby stále směřují do USA, Velké Británie či obecně západní Evropy, jako je Německo či Francie.

Setkáváme se ale s čím dál tím větším zájmem z Jižní Ameriky nebo Austrálie. Dlouhodobě dodáváme do Japonska, i když zde nejde o velké množství, ale spíše o zajímavé tituly. Asie jako taková zatím příliš silná není.

Vinyly se dnes už nevyrábějí jen kulaté a černé, ale nejen k marketingovým účelům se využívají i jiné barvy či tvary. Jak je po těchto deskách silná poptávka?

Nejkvalitnější deska je černá. Když chcete kvalitu, která je spojená se vším, co vinylu patří, je to černá deska.

Barva tedy ovlivňuje kvalitu?

Ano. Barevné přísady v hmotě, které dělají desku marketingově atraktivní, se negativně promítají do kvality či šumu na desce. Ale vzhledem k tomu, že jde o trh více marketingový než audiofilní, tak řadě firem tento kompromis nevadí. Jsme firma s nejširší nabídkou těchto netradičních či specifických variací barev a tvarů gramofonové desky. Přibližně 30 procent naší produkce není černá deska.

Na co se letos chcete soustředit? Jaké máte cíle?

Chceme realizovat zdvojnásobení produkce do konce roku. To je velký cíl, za kterým stojí přestěhování části výroby, modernizace řady pracovišť a další stavební úpravy. Chceme nabírat lidi, protože to je jedno z nejužších míst. Najít kvalitní lidi či jejich zaškolení je velmi složité. Druhým úkolem je stabilizace a rozvoj závodu v Soběslavi, kde jsme teprve na začátku. Chceme tam výrobu rozšiřovat.

A třetí cíl je spojený s rozvojem mimonosičových aktivit, kdy chceme dále pronikat na trhy luxusních obalových materiálů. Významně jsme rozšířili například obchodní pobočku ve Francii, kde jsme najali nové pracovníky, kteří se budou zabývat průnikem na trh šampaňských a kosmetiky. Takže kromě toho, že dnes vidíme naše krabičky na luxusních telefonech Samsung, tak se snad brzy dočkáme i našich obalů na luxusní francouzské kosmetice a šampaňském.