O více než čtvrtinu podražila za poslední rok česká pole. Jde o největší skok za poslední léta. Lidé tak nyní dostanou za hektar zemědělské půdy dvojnásobek částky, kterou inkasovali v roce 2010.
„Růst cen je způsoben vysokým zájmem zemědělských i nezemědělských investorů a také dostupným financováním nákupu půdy," říká Jaroslav Urban ze společnosti Farmy.cz, která podrobně sleduje trh s půdou od roku 2004.
Zlatá Haná a Polabí
Metr čtvereční zemědělské půdy se loni prodával nejčastěji za 15 až 25 korun.
„Nejvyšších tržních cen je dosahováno v nejúrodnějších oblastech Hané – zejména mezi městy Olomouc, Přerov, Vyškov a Prostějov, dále v okolí Hradce Králové a obecně Polabí," podotýká Urban.
Nadprůměrně zaplaceno dostanou i ti, kteří prodávají pozemky v příhraničí západních a jižních Čech. Půda tam sice nepatří mezi nejkvalitnější, ale o tamní pole a louky mají zájem Němci.
Na extrémně vysoké částky mohou pomýšlet potomci sedláků poblíž Prahy: v některých lokalitách se prodával metr půdy i za více než 50 korun.
Farmáři-miliardáři
Kdo pole a louky skupuje? Největší skupinou jsou farmáři a majitelé zemědělských společností (nezřídka vzniklých na základě bývalých JZD), kteří na nich chtějí sami hospodařit.
Druhou velkou skupinou jsou dlouhodobí nezemědělští investoři, kteří ukládají do půdy peníze a čekají, že jim bude dlouhodobě vynášet.
Mezi nimi figurují i čeští miliardáři. Desítky tisíc hektarů vlastní třeba firma Spojené farmy realitního magnáta Radovana Vítka.
„Zemědělskou půdu držíme primárně s cílem jejího dlouhodobého obhospodařování a zajišťování živočišné výroby v biokvalitě, kterou na český trh dodáváme pod značkou Biopark," říká Jan Burian, mluvčí Vítkovy skupiny CPI.
Nenechat se napálit
Třetí skupina zájemců o půdu – spekulanti – je sice nejméně početná, ale právě před ní by měli být drobní majitelé půdy obzvláště opatrní.
„V současné době chodí vlastníkům značné množství dopisních nabídek. V převážné většině se jedná o subjekty, které se snaží levně koupit a draze prodat," podotýká Urban.
Dopisní nabídky bývají v drtivé většině nevýhodné.
„Menší vlastníci, kteří nemají moc znalostí o trhu s půdou, by přitom neměli hledět jen na peníze – tedy na nabízenou cenu. Měli by se snažit prodávat půdu především těm, kteří na ní chtějí reálně hospodařit, optimálně těm, kteří již na ní hospodaří," říká agrární analytik Petr Havel. „A také by vlastníci měli vědět, že ceny půdy ještě porostou."
Už nyní přitom platí, že na rozdíl od předchozích let mohou svá pole za férové ceny prodat i tito majitelé malých políček a luk.
Pozemky o velikosti do dvou hektarů zdražily za čtyři roky na dvojnásobek a za metr čtvereční se inkasuje stejně jako u větších pozemků – kolem 20 korun za metr.
Zemědělská půda mizí
Rozdíl je logicky také v tom, zda se prodává orná půda, či louka. Za takzvané trvalé travní porosty dostanou majitelé zhruba o čtvrtinu méně než za pole.
Zemědělská půda jako taková v Česku ubývá.
Za posledních dvacet let podle Českého statistického úřadu zmizela především orná půda – a to 126 tisíc hektarů. Na druhou stranu ale přibylo 55 tisíc hektarů luk. A v kategorii „nezemědělská půda" také 37 tisíc hektarů lesů.
„Ačkoli se o tom moc neví, tak v předlistopadovém období díky velkým stavbám, třeba přehrad, ubývalo zemědělské půdy ještě více," podotýká analytik Havel. „Přesto je současný úbytek poměrně významný -především proto, že je zbytečný. Celá řada průmyslových areálů a staveb, které ubírají zemědělskou půdu, se staví takzvaně na zelené louce, ačkoli je v České republice jedenáct tisíc brownfieldů."
