Komentáře

Babiš pytlačí v levicovém revíru

13. říjen 2016 četba na 5 minut

Odpor vůči rudo-oranžovým koalicím se stal před krajskými volbami součástí arzenálu tradiční pravice i ANO. Vyšel. Levicová dominance nad zemí mohla stejně tak uchlácholit příznivce sociální demokracie, jako vyburcovat její odpůrce. Větší ztráty však utrpěli komunisté.

KSČM se sice může dmout pýchou, že o námluvy s ní po ČSSD stojí i ANO, avšak při tom všem naparování jí nedošlo, že prvním předpokladem dalšího licitování je dostatek voličů. A ti se letos jaksi nedostavili. Důvody jsou dva: jednak se na ni občané dívali jako na lokální (spolu)vládkyni s podstatným dílem odpovědnosti, jednak program pro rozhořčený elektorát dnes lépe formuluje Andrej Babiš. Zato komunistická partaj působí nudně, nezáživně, vyčpěle.

Jediný důvod, proč nikdo netřese s křeslem nepřesvědčivého předsedy Vojtěcha Filipa, je disciplinovanost komunistů.

Dosavadní exkluzivní pozice ztratí. Středopravicoví architekti a aktéři rýsujících se širokých koalic se chtějí obejít bez ní, partnery nalezla jen na Ústecku. Všude jinde si bude moci připomenout, jak chutná opoziční řehole.

Jediný důvod, proč nikdo netřese s křeslem nepřesvědčivého předsedy Vojtěcha Filipa, je disciplinovanost komunistů, kteří přece nepůjdou po krku šéfovi, jemuž teprve na jaře obnovili mandát. A taky nevědí, koho na jeho místo. Zavilého stalinistu, nebo reformátora? Dokonce ani vzdálený příslib možného vládnutí na celostátní úrovni nebyl bez mráčku: vždyť by jím byla trvale poškozena komunistická identita, zejména ten její díl, jenž je založen na odporu proti závazkům v Evropské unii a NATO.

Sociálnědemokratická nejistota

V Lidovém domě by za normálních okolností mohli vést debatu, zda je lepší, když KSČM nelegitimizují sami a pomáhá jim ANO, či zda spíš slavit oslabení levicového konkurenta. Leč i ČSSD slábne. Jedna část voličů jí vytýká, že převzala panské manýry a její regionální reprezentanti se uzavřeli do věží ze slonoviny (symbol porážky Michal Hašek prý završil volební maraton v luxusním brněnském doutníkovém baru), druhá si stěžuje na nedůslednost v migrační politice nebo třeba při revidování církevních restitucí.

Jako první si musí sociální demokraté ujasnit, na co budou lákat voliče příští rok ve sněmovních volbách.

Do toho přišel předseda Bohuslav Sobotka s tisící první vizí modernizace – přičemž završena nebyla ani ta nejintenzivnější Paroubkova – a příklonu k městským, mladším a liberálním voličům. Tím naznačil, kde cítí Achillovu patu oranžových. Dokáže ale svoje vlastní spolustraníky, kteří leckde neumějí vysvětlovat ani současné postoje ČSSD, přesvědčit k větší otevřenosti, komunikativnosti a vstřícnosti k tématům tzv. kulturní či progresivní levice?

Jako první si musí sociální demokraté ujasnit, na co budou lákat voliče příští rok ve sněmovních volbách. Týká se to slibů velkých i dílčích. A všechno souvisí se vším. Kdyby chtěl být Sobotka například v programovém posunu důsledný, vezme zpátky pár dnů stará slova o důrazu na rozvoj jaderné energetiky. Těžko ale říct, jestli svoje povolební úvahy promýšlí až tak hluboko.

Babiš je novou pravicí i levicí

Jisté každopádně je, že se nemusí bát honu na svoji osobu, třebaže k němu nepřímo vyzývá i prezident Zeman. Oslabení lídra a poměrně úspěšného premiéra si před sněmovním kláním sociální demokraté na triko nevezmou. A kdyby se přesto ti, kteří nepropadli, rozhodli vydat do útoku, byl by jejich prvním terčem na sjezdu v březnu příštího roku první místopředseda odpovědný za volby Milan Chovanec. Beztak mu mnozí nemohou zapomenout, že v roce 2013 přeběhl z lánské družiny k sobotkovcům.

Atmosféru v ČSSD uklidňuje i zručnost jejích vyjednavačů, kteří přes pouhá dvě regionální vítězství mají v hledáčku hned pět hejtmanských křesel. Zatímco s voliči to sociálním demokratům jde hůř a hůř, pročež ztratili prakticky všechny moravské bašty, v kuloárech se otáčejí jedna radost. Kdo to ale ocení? Nepůjde spíš o další munici do děla ublíženě se tvářícího Babiše?

S ním si ještě tuzemská levice užije. Poté, co odsál četné fanoušky pravici, pytlačí teď úspěšně v revíru socialistů a komunistů. Je novou pravicí i levicí zároveň. Nechce-li zejména ČSSD skončit jako ODS, chlubící se tím, že je jednookou mezi slepými, musí pohlédnout do zrcadla, potlačit nešvary a inspirovat se tím lepším, co lze vypozorovat u zkušenějších, lépe organizovaných a programově pestřejších partnerů na západě.