Komentáře

Boj o Bílý dům: Jsou průzkumy součástí kampaně?

8. září 2016 četba na 6 minut

Již za dva měsíce dojde ve Spojených státech k nejočekávanějšímu volebnímu souboji letošního roku. V sázce nebude nic menšího než pozice prezidenta supervelmoci číslo jedna a křeslo v Bílém domě. Souboj Trumpa a Clintonové lze bez nadsázky označit za nejvyhrocenější volební klání, jaké v posledních desetiletích USA zažily. Popularita obou kandidátů je přitom mezi voliči velmi nízká, a tak se zdá, že nemalá část Američanů se bude snažit vybrat spíše „menší zlo" než kandidáta, který by měl jejich plnou podporu.

S blížícím se hlasováním se nejen zvyšuje již tak masová mediální pozornost, ale denně se objevuje také celá řada průzkumů veřejného mínění, ve kterých bychom jen těžko hledali nějaká konzistentní čísla. Obecně vzato lze ale říci, že mírnou favoritkou je zatím Hillary Clintonová, a to i přesto, že se v posledních dnech objevily také průzkumy, podle kterých je za kandidáta vedoucího o dva body označován Trump.

Trumpův úspěch, který se ještě na počátku tohoto roku jevil velmi nepravděpodobně, nabývá reálných obrysů.

Relevance těchto čísel je nicméně diskutabilní. Volby amerického prezidenta jednak probíhají nepřímo, což znamená, že preference kandidátů na celonárodní úrovni (obzvlášť pokud je souboj těsný) nemusejí být v konečném účtování důležité. Vzpomeňme například na prezidentské volby v roce 2000, kdy to byl poražený Al Gore, který získal o více než půl milionu hlasů voličů více, ale kvůli tomu, že v USA se vybírá prezident většinovým systémem na bázi jednotlivých států, usedl v Bílém domě nakonec George W. Bush.

Důležité jsou tedy zejména státy s velkým počtem volitelů a nerozhodnutých voličů (tzv. swing states). Těmi nejdůležitějšími jsou Florida, Ohio a Pensylvánie a ve všech z nich zatím vede Clintonová rozdílem v rozmezí dvou až sedmi procent.

Pochybnosti ohledně průzkumů

Někteří odborníci ve Spojených státech tedy spekulují o tom, že množící se průzkumy, které favorizují Trumpa, mohou být zmanipulované, a tedy součástí Trumpovy kampaně. Donald Trump naopak vyhlašuje, že se stal obětí průzkumů zmanipulovaných v jeho neprospěch.

Na zmenšující se vedení Hillary Clintonové však poukazují i analýzy seriózních autorů a i vzhledem k problémům, se kterými se její kampaň v poslední době potýká, je pravděpodobné, že tento trend může být realitou. Příčinou tohoto vývoje jsou jednak sílící spekulace o zdravotním stavu bývalé první dámy, šikovně živené Trumpovou agresivní kampaní, jakož i Trumpova schopnost vést mistrně kampaň a správně zacílit na ty skupiny obyvatelstva, které může tímto způsobem získat na svou stranu.

Jedno je ale jisté. Do voleb chybí ještě celé dva měsíce a bude tedy ještě celá řada příležitostí dosavadní vývoj zvrátit. Souboj bude nakonec zřejmě mnohem vyrovnanější, než by si mnozí přáli.

Souboj bude nakonec zřejmě mnohem vyrovnanější, než by si mnozí přáli.

Trumpův úspěch, který se ještě na počátku tohoto roku jevil velmi nepravděpodobně, nabývá reálných obrysů, a tím logicky přibývá otázek, jaký by byl Donald Trump prezident. Pravdou je, že miliardář zatím neposkytl příliš mnoho hmatatelných indicií, podle kterých by se daly tyto otázky zodpovědět, a ty, které poskytl, vzbuzují v mnohých politických komentátorech a pozorovatelích spíše hrůzu.

Trump apokalypsu nezpůsobí

Trump je velmi nevyzpytatelný. V kampani pronesl již celou řadu silných výroků, které následně zcela nebo zčásti popřel, aby se k nim nakonec opět vrátil. Silný politický oportunismus vede k tomu, že zcela nepokrytě říká to, o čem je přesvědčen, že voliči právě chtějí slyšet. A ač se to může zdát s podivem, zatím je to strategie nadmíru úspěšná.

Zdá se, že Trump nemá ani příliš smysl pro férový boj, když se již dopředu snaží zpochybnit férovost voleb pro případ, že by nevyhrál. Jeho silně polarizující, nekorektní výroky, útočící většinou na konkrétní skupiny obyvatelstva, rovněž vzbuzují obavy z toho, jak by se vlastně prezident Donald Trump zachoval při řešení rasových a dalších sociálních otázek.

I přes velké kontroverze, které Trump vzbuzuje, ale nejsou katastrofické scénáře na místě. Prezident je ve Spojených státech mocnou figurou, ale není všemocný. Polarizace předvolebního boje rychle opadne a spolu s vlivem poradců a zavedeného byrokratického establishmentu byl by i Donald Trump nakonec konformní politickou postavou.

Zdá se, že Trump nemá ani příliš smysl pro férový boj, když se již dopředu snaží zpochybnit férovost voleb pro případ, že by nevyhrál.

Jistá negativa ale Trumpova pozice v prezidentském křesle přinést může. V domácí politice by na to pravděpodobně doplatila celá řada opatření, která zavedl prezident Obama a která měla za cíl udělat ze Spojených států sociálně přívětivější místo.

V zahraniční politice by se jistě mohla Trumpova prezidentství obávat celá řada amerických spojenců, neboť Trump se netají svou náklonností k prezidentu Putinovi, jistým odporem k NATO a obecně není příliš velkým fanouškem udržování spojenectví. S ním se do americké politiky vrací hlas zahraničněpolitického izolacionismu. Trump navíc není přeborníkem v dodržování závazků ani v rámci svého podnikání, takže se nedá očekávat, že by to byla jeho hlavní zahraničněpolitická priorita.

Na druhou stranu, ani zahraničněpolitickou agendu nelze změnit ze dne na den a případná změna kurzu, kterou by Trump nastolil, nezpůsobí okamžitou radikální změnu směřování zahraniční politiky USA.

Nevyzpytatelný chameleon může překvapit

S tím samozřejmě souvisí také otázka, jakým způsobem by se v takovém případě obměnila role Spojených států ve světě a zda by „světový policista" stále plnil roli dohlížitele nad světovým pořádkem. U Trumpa lze očekávat, že jeho částečně izolacionistické tendence v kombinaci s deklarovaným odporem k dodržování mezinárodního práva a spojeneckých vazeb by vedly ke značnému posílení unilateralismu, jako tomu bylo například během prezidentství George W. Bushe.

Jak ukazuje průběh prezidentské kampaně, Donald Trump je nevyzpytatelný chameleon, který říká, co mu slina na jazyk přinese, a velmi dobře se přizpůsobuje situaci, jež se kolem něj odehrává. Nebylo by příliš s podivem, kdyby ve funkci prezidenta znovu převlékl kabát a začal být klasickým politikem, stejným jako ti, proti kterým ve své kampani tolik bojuje.