Komentáře

Brexitem může Moskva získat, ale i ztratit

24. červen 2016 četba na 5 minut

Pokud by po odchod Británie z Unie vznikl chaos, může Rusko získat, ale také ztratit. Zůstane-li situace stejná, bude z hlediska Moskvy nevýhodná pro její schopnost prodat se jako moderátor nastalých konfliktů či dokonce „mírotvorce", ale celková stabilita kontinentu má své výhody. Daleko větší výzvou než odchod Británie je eventuální vstup Finska a Švédska do NATO.

S blížícím se datem referenda o britském vystoupení z Evropské unie se množí úvahy a spekulace nejen o jeho výsledku a možných důsledcích, ale také o názorech a přáních dalších významných aktérů. Některé výroky, jako například vyjádření prezidenta Obamy, že si Spojené státy přejí setrvání Británie v Unii, vzbudily i nemalé vášně. Prezident byl některými britskými médii i politiky obviněn z nepřípustného zasahování do britských záležitostí.

Moskva mlčí

Obdobně silně v britských médiích, ale například i ve výrocích premiéra Davida Camerona, rezonuje postoj Moskvy, ale ta, ústy Putinova mluvčího Peskova, jen mlčí a nekomentuje události, které jí nepřísluší. Kreml si prý již zvykl na roli strašáka, kterou Rusku přisuzují americká média v tamní volební kampani, a s překvapením konstatuje, že se tak děje i v Británii.

Peskov neopomněl zdůraznit, že Rusko má zájem pouze na konstruktivních, přátelských a vzájemně výhodných vztazích s Evropskou unií jako celkem, i s každou členskou zemí. O čem a proč Moskva, která jinak vyvíjí neuvěřitelné úsilí, aby její hlas zněl stejně mohutně jako hlas Washingtonu, mlčí?

Rusové i Putin si stále pamatují rozpad SSSR a Varšavské smlouvy. Z tohoto úhlu pohledu je možný rozpad EU rizikem, na které Moskva není „pojištěna".

V první řadě je třeba zdůraznit, že Putin chce, aby se o Rusku v zahraničí psalo a mluvilo, protože pokud se tak děje, znamená to, že Rusko je důležité. Verifikace sloganu o zemi, která se „zvedla z kolen" se domácímu publiku nejlépe servíruje tehdy, když můžete předvést konkrétní reportáž nebo článek. Když tedy BBC, CNN, Bloomberg a další pravidelně informují o výrocích ruských představitelů a spekulují o Putinových plánech, jsou v Kremlu spokojeni a vlastně je jedno, zda jsou informace pozitivní, neutrální či negativní. Podstatné je, že jich je hodně.

Nemůže však být sporu o tom, že Moskva zcela přirozeně a logicky situaci v Británii sleduje a zvažuje, co všechno se (ne)může stát. Na rozdíl od roku 2014, kdy ruská média byla plná článků zdůrazňujících, že referendum ve Skotsku a na Krymu jsou svou povahou identická, se tentokrát ruská média převážně omezují na přinášení faktických informací o výsledcích výzkumů veřejných mínění a výroků špiček britské politické scény.

Rozpad EU je pro Rusko rizikem

Právě tak je zajímavé, že i když jsme si v posledních několika letech zvykli na neopadávající záplavu „analýz" a komentářů předpovídající krach, rozpad či zhroucení EU, NATO a Západu, Brexit nerezonuje s takovou silou, jak by se dalo čekat. Migrační krize, islamistický terorismus, hospodářské problémy a závislost Evropy na USA se vyskytují častěji.

V této souvislosti není bez zajímavosti úvaha Mary Dejevsky, která ve Financial Times uvedla: „Delší dobu je patrné, že hlavním cílem Ruska je jeho vlastní bezpečnost, která je nerozlučně spojena s geopolitickou stabilitou celého regionu. Rusové i Putin si stále pamatují rozpad SSSR a Varšavské smlouvy. Z tohoto úhlu pohledu je možný rozpad EU rizikem, na které Moskva není „pojištěna".

Rétorické tirády o neodvratitelném krachu EU, z něhož automaticky vyplyne posílení Ruska, které jsou určeny domácímu publiku, jsou něco jiného, než jeho reálná možnost. Putin z poslední doby má poměrně trpkou zkušenost se zvládáním vybuzených vášní, když po impozantním krymském „úspěchu" dovolil radikálům vytvořit iluzi, že další na řadě je tzv. Novorusko a pak i celá Ukrajina. Jejich volání, že písmena VVP (prezidentův monogram) jsou šifrou pro „použij/proti Ukrajině/armádu Putine!", znělo opojně.

Ruská elita si je velmi dobře vědoma skutečnosti, že Rusko může Evropě, ale právě tak i zbytku světa, nabídnout opravdu velmi málo.

Když se však ukázalo, že se situace vyvíjí jinak, prožil Kreml nejednu horkou chvíli při krocení vzedmutých vášní – a z vyjádření bývalého vůdce doněckých separatistů Igora Girkina-Strelkova je zřejmé, že tento problém dořešen není. Připočteme-li k tomu obrovské a stále rostoucí ekonomické problémy, které způsobují čím dál tím viditelnější erozi „společenské smlouvy", kterou Putin s Rusy uzavřel, je možné připustit, že Moskva o další vzrušení momentálně opravdu nestojí.

Ve hře je však, přirozeně, i druhá možnost. Ruská elita si je velmi dobře vědoma skutečnosti, že Rusko může Evropě, ale právě tak i zbytku světa, nabídnout opravdu velmi málo. Vedle surovin a zbraní (a ty do Evropy exportovat nemohou) se jedná „jen" o rovinu diplomaticko-politickou. S tímto tradičním artiklem však Moskva v posledních pětadvaceti letech neměla šanci uspět, protože o toto „zboží" je zájem jen tehdy, když se aktéři nejsou schopni dohodnout a pustí se do otevřeného konfliktu.

Evropská integrace je však zoufale nudná a Evropané si zvykli „politizovat" i ta témata, která se jinde ve světě „sekuritizují". Nekonfliktní povaha EU tedy efektivně vylučuje chovat se tak, jak se Rusko naučilo a jak se domnívá, že se stále chovat umí.