Komentáře

Čína jako tržní ekonomika: Ano, či ne?

17. listopad 2016 četba na 4 minuty

Debata o tom, zda „EU udělí status tržní ekonomiky Číně", byla již před pár měsíci jedním z poměrně horkých evropských témat. Nástup prezidenta Trumpa, který chce řadu problémů dnešní Ameriky řešit cly a omezeními obchodu, na razanci debaty možná ještě přidá. Rostoucí oblibu „ochranářských opatření" ilustruje i intenzita debaty o smlouvách typu CETA nebo TTIP, která se v Evropě letos odehrává.

Nemění to nic na tom, že se hraje o něco jiného než o abstraktní uznání statusu. Unii totiž letos končí možnost vůči Číně „snadněji" používat nástroje typu cel a kvót (tzv. trade defence instruments – TDI). Vychází to z dohody z roku 2001, která stanovila, že od roku 2017 bude možno v obchodních vztazích mezi EU a Čínou používat jen ty nástroje, které jsou v souladu s běžnými pravidly Světové obchodní organizace (WTO).

Z důvodů, které nejsou tak docela jasné, se však členské státy Unie doposud nebyly s to dohodnout na postupu, jak nový model využívání TDI nastavit (Komise přitom předložila návrh již v roce 2013, ten podpořil a upravil Parlament, ale Rada na něm nenašla shodu). A tak – jak je u nás v Evropě obvyklé – necháváme věci na poslední chvíli.

Jen dvě možnosti

Kvůli tomu, že do data, ke kterému bychom měli přejít k „novým pravidlům" v obchodu s Čínou (od 12. 12. 2016), zbývá již jen pár dní, jsou na stole prakticky jen tyto možnosti:

  1. Neměnit nic na dnešním využití TDI, které ale nebudou mít již za několik dní pevnou právní oporu. Čína bude pak zřejmě Unii žalovat u WTO, ale během doby, která uplyne do rozhodnutí sporu, bude Unie moci zmíněné nástroje upravit tak, aby byly v souladu s WTO.
  2. Dnešní TDI ukončit a začít vyjednávat nová opatření podle pravidel WTO. Vzhledem k tomu, že podle postupů Světové obchodní organizace bychom museli nejprve dokázat, že v některých oblastech „Čína neobchoduje férově", a až poté náš trh instrumenty TDI chránit, znamenalo by v porovnání s dneškem dočasné otevření trhu právě pro ty čínské dovozy, které dnes pomocí TDI omezujeme.

Ani jedna z možností nevyhrává „v soutěži krásy", ale ta první je zjevně viditelně lepší. Ovšem její reálné použití stojí na tom, že unijní země (jejich ministři) a Parlament urychleně najdou dohodu na nové politice v této oblasti. Třeba na půdorysu existujícího návrhu.

Podstatná je vyváženost

Jaké podmínky by měla nová obchodní politika EU splňovat? Především by nešlo o opatření jen ve vztahu k Číně, ale o univerzálně platné postupy. Jsem přesvědčen, že férový obchod s vyváženými a respektovanými pravidly je jednou z mála věcí prospěšných pro obě strany.

I proto jsou dobře vyjednané smlouvy, jakými jsou – nebo mohou být – CETA, NAFTA či TTIP, i pro Evropu prospěšné. A se zeměmi, se kterými takovéto komplexní vztahy nemáme, bychom se neměli snažit o férový obchod, vzájemně výhodný obchod bez zbytečných překážek.

Férový obchod s vyváženými a respektovanými pravidly je jednou z mála věcí prospěšných pro obě strany.

To ale neplatí vždy. Čína znevýhodňuje ty, kteří do jejích firem chtějí investovat či na jejím trhu chtějí působit. A neférově podporuje mnohé své firmy, zejména pak v odvětvích, kde došlo k velkému nadbytku kapacit. Před firmami (a vládou) pak stojí otázka, zda kapacity omezovat, nebo se z problému dočasně dostat podporou vývozu jejich produkce, jakkoliv to poškozuje férový obchod.

Unie tedy musí přijít s novým režimem, který nebude omezovat férovou soutěž, bude více dbát na vyváženost vztahů (investice, ale také třeba ekologické a někdy i společenské dopady) a umožní na neférový obchod rychle a razantně reagovat. Není to tak jednoduché, jak se zdá. Ale co v dnešním světě ve skutečnosti je?