Názory

Co si přát pro rok 2017

25. prosinec 2016 četba na 3 minuty

Když jsme si o loňském Silvestru přáli šťastný nový rok 2016, tak se nám snad toto přání splnilo v rovině osobní či profesní. Geopoliticky se ale končící rok moc nepovedl.

Evropa šla v roce 2016 od jedné krize ke druhé. Britové se rozhodli Evropskou unii opustit. Rusko rozjelo dezinformační válku a financuje populistické extremistické strany. Jde o jakýsi paradox. Lež se stala zbraní v rukou státu, který se současně prohlašuje za zachránce křesťanství. Teroristické útoky (Brusel, Nice, Berlín aj.), migrační krize a nedořešené problémy eurozóny, stejně jako eroze vnitřního trhu kvůli národnímu egoismu členských států (minimální mzda vysílaných pracovníků, rozdílné pojetí solidarity apod.) osmadvacítku také rozdělily.

Belgičané přibrzdili obchodní dohodu s Kanadou (CETA), Nizozemci referendem zproblematizovali přidružení Ukrajiny k EU. Na druhé straně Atlantiku si zase Američané zvolili Donalda Trumpa za prezidenta. A odnesou to transatlantické vztahy – odneseme to my.

Nebylo všechno špatně

Zaznamenali jsme ale i úspěchy. Na evropské úrovni dohoda s Tureckem prakticky uzavřela balkánskou migrační cestu (ovšem k nelibosti Itálie). Posílila se společná migrační i bezpečnostní řešení a začali jsme hovořit o evropské obranné unii.

Česku se ekonomicky relativně daří. Míru chudoby či nezaměstnanosti nám lze jen závidět (je dokonce problém sehnat lidi na práci), stále více utrácíme. Zato mezilidské vztahy jsou pod tlakem nenávisti a sprostoty nebývalého rozsahu. Lež je částí naší veřejnosti přijímána s otevřenou náručí. O tom mimo jiné i napovídá fakt, že v krajských volbách, které v zásadě nemohou s migrací nic udělat, kandidovalo údajně šestkrát více kandidátů protimigračních stran, než kolik je v ČR migrantů.

Lež je částí naší veřejnosti přijímána s otevřenou náručí.

Ne, nehodlám tento problém zlehčovat, je však třeba nezůstávat u populistických nerealistických výkřiků a la „postavme okolo ČR zeď", nýbrž představit jasnou rozpracovanou vizi jeho řešení. Program bavorské CSU „Řád" zde může posloužit jako inspirace.

Stačí se ostatně podívat nějakých 2000 km na východ nebo na jih, aby jedno bylo jasné: přes veškeré nedostatky je Česko slušně fungující stát a je o to silnější, že je součástí nejbohatšího ekonomického bloku světa o síle půl miliardy lidí. A jen hlupák oslabuje to, co mu dává sílu a blahobyt.

Nadělme si zdravý rozum

Takže co si přát pro volební rok 2017? Aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil. Za součást zdravého rozumu považuji, že budeme hledat soulad a ne nenávist, že budeme bránit společné zájmy, nejen zájmy individuální, a že nebudeme současné dobré bydlo (mír, slušná prosperita) brát za samozřejmost.

A těmi společnými zájmy myslím nejen ty týkající se obyvatel Česka, ale i ty kontinentální – společné zájmy všech Evropanů, jako je bezpečnost, která je předpokladem blahobytu. Mír v Evropě ale souvisí i s tou lží a nenávistí, která se šíří jako rakovina. Mír okolo nás bude jen tehdy, když ho budeme mít v sobě. Vánoční texty označují za zdroj tohoto míru betlémské jesle a Toho, kdo v nich leží. Je to jen romantická legenda, anebo na tom něco je?