Komentáře

Co zachrání Evropskou unii

2. červenec 2016 četba na 5 minut

Poslední červnový pátek byla Evropská unie ošklivě poraněna. Výsledky britského referenda Evropu zasáhly, ale ne fatálně. Britský odchod je novou situací pro nás pro všechny. Přicházíme o dlouholetého člena, který se ale pro odchod dobrovolně rozhodl.

Pro velkou část Evropy byly výsledky britského plebiscitu překvapivé, první na ně reagovali samozřejmě populisté. Obvyklá dávka hysterie se rychle šířila do médií a po pár minutách se začaly objevovat zaručené předpovědi o začátku konce evropské integrace.

Extremisté byli ve svém živlu. Každý „správný" populista si do EU kopl. To, o co se jejich strany snažily různě po Evropě (Nizozemsko, Francie), se najednou zhmotnilo v jedné z nejstarších světových monarchií. Euroskeptičtí politici včetně těch českých tleskali Nigelu Faragovi, který vzápětí přiznal, že lhal celému národu.

Euroskeptičtí politici včetně těch českých tleskali Nigelu Faragovi, který vzápětí přiznal, že lhal celému národu.

Kdybych byl novinář, součástí mé práce by samozřejmě bylo reflektovat výlevy těchto křiklounů. V této situaci se nebojím říct, že naštěstí už žurnalista nejsem. Jsem v první řadě Evropan, který si nedokáže představit svoji zemi mimo Unii – opuštěnou a izolovanou uprostřed starého kontinentu, odtrženou od výhod spolupráce členských států.

Ze své pozice státního tajemníka pro evropské záležitosti prožívám s EU všechny její pády i postavení se zpět na nohy. A jakkoliv mě bolí rozhodnutí Britů, umění rozloučit se a jít dál patří k životu. Co tedy zachrání Evropskou unii a uzdraví ránu, kterou minulý týden utržila?

1. Změna v podobě reformy

V první řadě rozsáhlá změna v podobě reformy. Evropa musí jít dál a musí se změnit. Ne kvůli britskému odchodu, ale kvůli obnově důvěry občanů ve sjednocenou mírovou spolupráci. Ve vyjednáváních o reformě, které teď přijdou, se musíme soustředit na hospodářský růst, konkurenceschopnost a sociální kohezi.

Pokud nebudeme pokračovat v konvergenci a příjmy a životní úroveň občanů členských států se nebude přibližovat, nikdy nemůžeme obnovit důvěru v přínos EU. Mluvíme-li o konvergenci a stírání tak zásadního rozdílu, jako jsou odlišné životní úrovně u nás a u zemí platících eurem, musíme zákonitě skloňovat také slovo konkurenceschopnost.

2. Zvyšování konkurenceschopnosti

Vyšší platy v souvislosti se zvyšováním konkurenceschopnosti – to je to, na čem Evropa musí stavět. Dosáhneme toho posilováním investic a inovací. Povede k tomu podpora volného obchodu a pohybu a dokončení tak klíčových projektů, jako jsou jednotný digitální a energetický trh.

3. Efektivní fungování eurozóny

V souvislosti s posledním vývojem se mluví o roli eura a nutnosti zapojit Českou republiku do eurozóny, abychom se neocitli mimo hlavní proud. Ano, euro je naším cílem a Česká republika do eurozóny směřuje. Ale pro jeho přijetí je potřeba široká shoda, a to jak politická, tak společenská.

Opomenout samozřejmě nemůžeme ani ekonomický rozměr. Aby přijetí eura nepoškodilo českou ekonomiku, je nejdříve nutné zajistit vyrovnané rozpočty a dorovnání životních úrovní starých a nových členských států. Právě proto si termín přijetí společné měny musíme určit sami a nesmíme podlehnout tlaku vnějších okolností.

Ovšem i když stále patříme mezi státy, které dnes společnou měnou neplatí, měli bychom usilovat o efektivní fungování eurozóny. Protože jen tak posílíme růst a konkurenceschopnost celé Unie.

4. Společná bezpečnost

Události posledních měsíců, jako jsou postup Ruska na Krymu či migrační krize, ukazují na to, jak důležitá je v dnešní době otázka společné bezpečnosti. Přes počáteční výměny názorů jsme prokázali, že i u složitých témat, jako je bezpečnost a migrace, jsme schopni nalézt jednotu a včas přijít s řešením.
Nová Unie, o které budou v následujících měsících jednat lídři všech členských zemí, musí rozvíjet vztahy s dalšími mezinárodními organizacemi, jako je například NATO.

To, co jsem teď vyjmenoval, jsou dlouhodobé vize pro rozvoj Evropy, která bude silná uvnitř i navenek. Tím, co musíme ale co nejrychleji vyřešit, je stále klesající důvěra Evropanů v instituce a integraci samotnou.

Negativní kampaň vedená před britským referendem posílila euroskeptické a extremistické tendence napříč Evropou. Po britském hlasování dokonce emoce přerostly v činy, když vandalové napadli polské kulturní centrum v Londýně. Snímky nápisů „Pryč s polskou havětí", které tento týden obletěly svět, silně připomněly situaci z třicátých let minulého století, kdy nacionalistická hnutí roztříštila Evropu a stála za největším světovým válečným konfliktem v dějinách. Nesmíme dopustit, aby se tato temná část historie opakovala.

Všechny členské státy musí přijmout odpovědnost za společnou budoucnost Evropy.

Všechny členské státy musí přijmout odpovědnost za společnou budoucnost Evropy. Brexit, který nás čeká, není ohrožením integrace samotné, naše společenství nestojí a nepadá s jedinou zemí. Musíme se však navrátit k základním hodnotám a ochraně lidských práv, na kterých je naše společenství postaveno. Musíme být rychlejší a musíme umět lidem vysvětlit, proč je pro nás všechny EU přínosem. Právě to může EU zachránit.