Poslední zprávu Římského klubu připravili a v Berlíně představili dva z nejvýznamnějších světových futurologů a členů klubu. Nor Jorgen Randers a Brit Graeme Maxton dali své analýze název „Jedno procento stačí. S malým (hospodářským) růstem k překonání sociální nerovnosti, nezaměstnanosti a změn klimatu".

„V posledních 30 letech jsme zažívali hospodářský růst, přesto se nezaměstnanost a nerovnost zhoršila," řekl Maxton při uvedení knihy 13. září. Výzkumníci spatřují řešení ve svých 13 radikálních, ale přesto údajně výhodných a proveditelných opatřeních.

Méně lidí, méně problémů

Autoři se domnívají, že hlavní příčinou pokračujícího ničení planety je dvojnásobný nárůst světové populace v posledních 50 letech. Doporučují proto finančně odměňovat ženy, které budou mít jen jedno nebo žádné dítě. Ke svým 50. narozeninám by měly dostat 80 000 dolarů.

S tímto bonusem se ale překvapivě počítá pro (již tak bohaté a málo rodící) ženy ve vyspělých zemích. Důvodem je to, že občané průmyslových zemí spotřebovávají nejvíce surovin. V politice jednoho dítěte má prý také Západ jít sám příkladem.

Kvůli zajištění důchodů se ale přitom současně předpokládá zvýšení věkové hranice pro odchod do penze na zhruba 70 let.

Plat pro všechny

Výzkumníci se chtějí také znovu přiblížit plné zaměstnanosti. Jednou z cest je udělat z některých neplacených činností placenou práci. Odměňováni by nově měli být například lidé, kteří pečují o své blízké. Potřební by zase dostávali dnes hojně diskutovaný takzvaný nepodmíněný základní příjem.

Prosadit by prý bylo dobré i zkrácení roční pracovní doby, což by mohlo vytvořit prostor pro (částečné) úvazky pro další lidi. Tento krok je podle autorů na místě, ačkoli by vedl ke snížení průměrného ročního výdělku o přibližně 3000 dolarů. Pokles příjmů by mohlo vykompenzovat větší volno. Žádoucí je navíc i omezení západní úrovně konzumu.

Vyšší zdanění firem a ekologická daň

Futurologové jsou přesvědčeni, že bohatí jednotlivci a firmy mají odvádět vyšší daně, než jak je tomu nyní. Navrhují dokonce postupný nárůst dědické daně až k 100 procentům, od čehož si slibují snížení (mezigeneračně reprodukované) nerovnosti ve společnosti a také posílení příjmů státu.

Randers s Maxtonem explicitně útočí na neoliberalismus a „radikálně tržní ideologii dneška". Vlády by podle nich již neměly tolik jednat v zájmu bohaté menšiny a omezit je prý vhodné i volný obchod, pokud významně ohrožuje lokální zaměstnanost.

Kvůli ochraně klimatu požadují také zavedení „daně z oxidu uhličitého", jejíž výnosy by byly distribuovány přímo občanům. S růstem daní z emisí a spotřeby surovin mají současně klesat daně z příjmů. Platit do státní kasy by měli hlavně výrobci surovinově náročných a škodlivých produktů včetně například nezdravých potravin.

O bezmoci mocných

Římský klub má ovšem své kritiky a stal se i terčem podezření řady konspiračních teoretiků. Ač veřejně, spřádá totiž ambiciózní a leckdy i kontroverzní plány pro celé lidstvo a současně zahrnuje vlivné osoby, které by teoreticky mohly prosadit jejich (alespoň částečné) převedení do praxe.

Při pohledu na realitu se však moci klubu není třeba obávat. Jeho základní cíle se – navzdory zvučným jménům členů – dlouhodobě nedaří naplnit. Populační růst vykresluje klub jako problém prakticky od svého vzniku. A přesto lidí na planetě stále přibývá, byť dnes už nižším tempem než v minulosti.

Je pravděpodobné, že i poslední zpráva Římského klubu zůstane spíše jen zajímavým čtením, a nikoli návodem k jednání.

Nevyslyšeno pak zůstává i volání po omezení hospodářského růstu, které z klubu zaznívalo také již dříve. Vlády všech barev se navzdory tomu dál předhánějí v míře dosaženého HDP. Jedno procento zjevně nestačí ani EU, natož Číně. Ironií osudu téměř ve stejné době jako Randersova a Maxtonova expertiza vyšla i výzva Mezinárodního měnového fondu, jehož bývalý šéf Horst Köhler je členem klubu, aby státy zesílily podporu – globálního růstu.

Je proto pravděpodobné, že i poslední zpráva Římského klubu zůstane spíše jen zajímavým čtením, a nikoli návodem k jednání. Bohužel i bohudík.

Co je to Římský klub

  • Klub sdružující světové intelektuální, politické a ekonomické elity vznikl v roce 1968 s cílem prosazovat globální udržitelný rozvoj. V roce 1972 se proslavil kolektivní varovnou prací „Meze růstu".
  • Generálním tajemníkem klubu je v současnosti britský ekonom Graeme Maxton. Členy jsou dále například prolevicový ekonom, nobelista Joseph Stiglitz, či kritik globalizace David Korten známý svým bestsellerem „Když korporace vládnou světu".
  • Mezi čestné členy patří mimo jiné bývalý předseda Evropské komise Jacques Delors, sovětský exprezident Michail Gorbačov a bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu Horst Köhler.
  • Klub má své pobočky v řadě zemí světa. České asociaci Římského klubu předsedá environmentalista Pavel Nováček z Palackého univerzity v Olomouci.