Nejde pouze o byznys, tato norma nejen že vráží klín mezi zaměstnance a zaměstnavatele, ale co je horší, vytváří silný pocit, že jako lidé si v naší zemi nejsme rovni. Pokusy rozdělit společnost na ty, kteří do práce jít smějí a nesmějí, stejně jako otevřít či neotevřít svůj obchod, tu v postkomunistické éře již byly několikrát. Až do letošního roku se ale dařilo vítězit zdravému rozumu nad jednoduchým populismem některých politiků. Již letos na podzim se tak zřejmě nevyhneme této „novince" v praxi.

Diskriminace par excellence

Opravdu si někdo může myslet, že všichni zaměstnanci preferují volno před příplatky? Jak by se zastánce zákona vypořádal s tím, že pracovníci obchodů s plochou menší než dvě stě metrů čtverečních, kterých se norma týkat nemá, do práce budou muset. Tato zjevně společenská diskriminace tak padá i na zákazníky, kteří ztratí možnost volby, kdy a kde budou nakupovat. Už jen „maličkostí" je, že zákon opomíjí i skutečnost, že je i mnoho profesí, ve kterých lidé během svátků běžně pracují, a žádný zákon je toho plošně nezbavuje. Jak praví známý filmový hrdina, „já se vrátím a se mnou přijde zákon". Pro případ této normy je k tomu nutné dodat, že její návrat přináší zbytečnou regulaci tam, kde není potřeba.

Opravdu si někdo může myslet, že všichni zaměstnanci preferují volno před příplatky?

Na argument, že o vánočních svátcích by měli lidé raději mít čas na sebe a své blízké, pak odpovídá sama skutečnost, že mezi nákupními centry a jejich obchody, kterých se nový zákon dotkne, je rozšířeným zvykem každoročně ctít vánoční svátky, na Štědrý den a Silvestra mít zkrácenou otevírací dobu a den po těchto svátcích své obchody zavřít.

Z pohledu prodejců pak v neposlední řadě může nastat až absurdní situace. Nákupní či obchodní centra se dají přirovnat k živému organismu, ve kterém panuje mezi prodejnami jistý druh symbiózy. Když ale velké obchody, které jsou pro život centra klíčové, zůstanou zavřené, bude mít smysl ponechat i přesto otevřené centrum s jeho restauracemi, kavárnami a menšími obchody? K čemu jim bude jejich právo prodávat bez omezení?

Přibrzdíme ekonomiku, všem

Dopady zákona na celý sektor maloobchodu jsou nepochybné. Jenom v případě nákupního centra s desítkami prodejen s módou a desítkami zaměstnanců, za které mám jako jejich ředitel odpovědnost, můžou jít ztráty na tržbách do desítek milionů korun. Celkové odhady zní mnohem krutěji, podle údajů Svazu obchodu a cestovního ruchu by zavřené obchody o některých svátcích znamenaly denní propad tržeb zhruba 700 milionů korun včetně propadu odvodů DPH a příjmy státního rozpočtu se ztenčí. To už se ale netýká jen vybrané skupiny obchodních řetězců a center, s tím spojené dopady jdou na úkor nás všech.

Například v Maďarsku zákonodárci nedávno zrušili normu zakazující prodej o nedělích.

Ano, jsou i příklady zemí, kde jsou podobné zákazy již zavedené. Pak je ale také spravedlivé doplnit, že například v Maďarsku zákonodárci nedávno zrušili normu zakazující prodej o nedělích, protože se už po roce svého trvání ukázala mezi tamní veřejností jako velmi nepopulární. A vzhledem k tomu, že naše nákupní centrum sídlí nedaleko hranic s Rakouskem, dobře vím, že u rakouských sousedů je alespoň ze strany státu snaha obchodníkům jejich ztráty kompenzovat, třeba povolením delší otevírací doby v pátek a v sobotu.

Nezbývá než doufat, že v případě českého zákona by to mohlo dopadnout jako s novou módní vlnou. Ne každá totiž veřejnost zaujme, a jak přijde, tak i zmizí.