Principem fantasy sports je složit vlastní virtuální tým (např. amerického fotbalu) z hráčů dané ligy (při využití omezeného herního rozpočtu) a na základě skutečných výsledků těchto hráčů v reálných zápasech získat co nejvyšší počet bodů.

Účastníci fantasy ligy se tak snaží co nejlépe odhadnout, kterým hráčům se bude v dané sezóně nejvíce dařit, a ty nakoupit do svého vlastního týmu.

Zájem investorů

Tato zábava se od svého vzniku po druhé světové válce významně rozšířila, postupně profesionalizovala a současně se také začalo soutěžit o čím dál větší peníze. A pak přišly daily fantasy sports, které jsou takovými fantasy sports na steroidech.

Zásadním rozdílem je zvýšení frekvence vyhodnocování her z celé sezóny na jednotlivá kola, tedy na jednotlivé týdny (respektive herní dny). Dva nejúspěšnější DFS startupy - DraftKings a FanDuel - získali na svůj rozjezd od investorů stovky milionů dolarů, které použili především na masivní reklamní kampaně. A protože se fantasy sports věnuje již 10 % američanů, je v tomto businessu obrovský potenciál.

Dva nejúspěšnější DFS startupy - DraftKings a FanDuel - získali na svůj rozjezd od investorů stovky milionů dolarů

Ten je dále umocňován podporou profesionálních soutěží (např. NFL), které již velmi dobře ví, že hraní fantasy sports zvyšuje sledovanost jejich zápasů a rozšiřuje fanouškovskou základnu.

Skulina v legislativě

Aby však situace nebyla tak jednoduchá, musíme se vrátit zpět k legislativě. Fantasy sports byly sice federálním zákonem ze zákazu online gamblingu vyjmuty, to však bylo dlouho před tím, než se objevily DFS. Ty tak velmi efektivně využili legislativní situace a na výjimku se odkazovali.

Nicméně legislativci rozhodli tak, že si povolení/nepovolení, licence, daně či poplatky definuje každý stát USA samostatně. A rozhodnutí (pokud tedy již proběhla) jsou to skutečně velmi pestrá, od prostého zákazu, přes přiřazení pod gamblingovou legislativu, po čisté povolení.

Opakuje se častý trend moderní doby - relativní nepřipravenost legislativy na prudké technologické změny.

Podobně jako v případech online sportovního sázení ve státech EU v posledních letech či aktuální celosvětové situace provozovatele dopravní aplikace UBER, se opakuje častý trend moderní doby - relativní nepřipravenost legislativy na prudké technologické změny i velmi inovativní přístup businessu k využití šedých právních zón. Fakt, že názory na konkrétní produkt/službu se často zásadně liší stát od státu, pak situaci významně komplikuje.