Komentáře

Jan Lamser: Britské referendum je mementem, nejen pro instituce EU

24. červen 2016 četba na 5 minut

Odchod z EU je vážná věc a tak úplně bohorovně bychom ono hlasování, které je možná významnější než jeho dopady, odbýt neměli, říká v komentáři bývalý bankéř a nyní a partner společnosti Red Eggs Jan Lamser.

Budoucnost už zase jednou není to, co bývala. Realita se zase jednou vzepřela mechanickým klišé a poklidné rozumnosti. A v naší rychlé době rozvířilo britské referendum kruhy náramně rychle a od podlahy. Naše hysterizující kolektivní euroatlantické vědomí je ve vývrtce.

Dopřejme si proto na jeden odstavec českého knedlíkového oddychu. Vždyť ono, s trochou odstupu, to přeci není tak horké. Britové si odhlasovali něco, co teprve vůbec bude potřeba nějak zúřadovat, to nebude hned, a v mezidobí se nejspíš lecco prakticky uspořádá, aby věci fungovaly rozumně dál.

Předpovědi drastických ekonomických dopadů, jak jsme je registrovali v posledních týdnech, co si budeme namlouvat, byly především výrazem politického přesvědčení a intuice autorů než robustními analýzami. Tak či onak, není v ničím zájmu překotně zavádět nějaká okamžitá opatření, která by k takovým propadům mohla vést.

A ve střednědobém a dlouhodobém horizontu si ekonomika, jako vždycky, svou cestu prostě najde, inspirována ve vztahu k EU třebas Norskem, Švýcarskem. A možná si cestu najde i politika, ono těch společných zájmů je a bude přeci jen nemálo, vzpomeňme v této souvislosti vztah NATO a Francie.

Metafora EU

Ale přeci jenom, odchod z EU je vážná věc a tak úplně bohorovně bychom ono hlasování, které je možná významnější než jeho dopady, odbýt neměli. Do očí bije étos exitu – ten není postaven na nějaké strhující a sjednocující alternativě vůči EU, oslnivé představě budoucího svébytného nového britství. Étos exitu stojí na pocitu bezmocnosti, strachu z vlastní nepotřebnosti a ztráty identity. To jsou klíčová témata, o nichž vlastně ona většina Britů hlasovala, nebo minimálně to jsou klíčové argumenty, které zastánci exitu svou kampaň opřeli.

Odchod z EU je vážná věc a tak úplně bohorovně bychom ono hlasování, které je možná významnější než jeho dopady, odbýt neměli

Metafora EU, bránící Británii uspořádat svobodně své poměry, EU, díky níž postupně veškerá pracovní místa v Británii obsadí Poláci, EU, skrze kterou Británii zavalí nezvladatelná vlna přistěhovalců. O fakticitě těchto témat nemá cenu diskutovat.

Za diskusi ovšem stojí to, že jako sociální celek britská společnost těmito strachy a obavami, jak je z hlasování zřejmé, trpí natolik, že osvědčené civilizační nástroje reálné politiky, které v případě Británie stovky let úspěšně oddělovaly emoce a cílevědomou vládu, upadá do jisté nové formy civilizační závratě.

Odkud se tak silné emoční pnutí vzalo? Problém je nejspíš v tom, že ony obavy jsou opravdu reálné, jen ovšem mají málo co do činění s členstvím či nečlenstvím v EU, která má tu smůlu, že se stala – a nejen v Británii – objektem, skrze nějž se ony hluboké nejistoty sublimují.

Jakékoli začlenění nemožné

Globalizace, ve smyslu sociálním, technologickém, ekonomickém, kulturním, před našima očima přeznačuje svět. Jednotlivec a struktury, jimž je zvyklý důvěřovat jako garantům jeho životní integrity, ztrácí orientaci a vliv, a to nejen na skutečnosti v čase a prostoru vzdálené, ale jej se bezprostředně dotýkající.

Dramatická banalizace nekvalifikované práce, přičemž nekvalifikovanou prací se stává ledacos, co v nedávné minulosti vyžadovalo vysokoškolský diplom, je také skutečností. Do světa, který vítězí a vytlačuje svět předchozí, se tolik z nás nedokáže pracovně začlenit. A dokonce – a to je ještě strašlivější – ani spotřebitelsky ne.

Cítíme svou nepotřebnost, ztrátu kontaktu s globálně se valícím flairem, ono neuchopitelné jiné nás ekonomicky i sociálně vytlačuje, popírá. A je nás takových hodně.

Britské referendum je mementem, nejen pro instituce EU.

Čím dál víc nás ovládá strach, kterého si většinou ani nejsme vědomi, který si ale nachází své Evropské unie, Poláky a imigranty, protože ten náš opravdový hluboký strach potřebuje nějaké objekty, k nimž se může upnout. A potřebujeme referenda, Donaldy Trumpy a vůbec politiky, kteří dokážou křik naší hrůzy vyjádřit a vůči někomu nasměrovat.

Dobrá zpráva je, že podstatou strachu je, že chce být poražen. A také, že hlas strachu je zřetelný a viditelný. Vždyť chce být brán vážně. Proto jej také v našich hrách na Velkou Británii a hře na Evropu vážně berme. Britské referendum je mementem, nejen pro instituce EU.