Komentáře

Kam se ubírá bankovnictví

25. listopad 2016 četba na 8 minut

Otázka, jaká budoucnost čeká bankovnictví, velmi dlouho netrápila nikoho. Banky zde prostě byly odedávna a bylo jasné, že zde také dále budou, a to právě takové, jako vždy. A najednou, vida, jako by nic na tomto světě nebylo pomíjivější než tající grónské ledovce a bankovní sektor. Jak to? Co na banky doléhá tak, že jejich budoucnost už není, co bývala?

Svět se nám mění pod rukama a mnohdy se chová jinak, než bychom si my na Západě představovali. Dluhové krize, mezinárodní terorismus, eroze politických struktur, krize střední třídy.

Jak to souvisí s bankami? Jsou na ráně. Je možné je označit za viníka některých problémů (zhroucení finančních trhů v roce 2008), a pak je viditelně a citelně trestat extrémně přísnou regulací, kapitálovými požadavky, výkaznictvím, náročnými požadavky na jejich provozní a strukturální stabilitu, posílení práv klientů tam, kdy už nejde o právo, ale spíš o ekonomicky neopodstatněné privilegium (předčasné splácení úvěru bez penalizace) – nebo alespoň tak to banky určitě vnímají.

U jiných problémů, jako jsou daňové úniky, financování nelegálních aktivit, pokud nezabírají jiné nástroje, je možné vyžadovat po bankách – neboť ony prostředkují platby –, aby přijaly potřebná opatření. Zní to všechno nevinně, ale pokud takovéto požadavky v součtu přesáhnou rozumnou míru, mohou vést k obchodní i provozní de facto paralýze. A to se i děje. Pro banky je svět po roce 2008 nový, ale rozhodně ne krásný.

Ekonomický cyklus

Nikdo nepamatuje tak dlouhé období tak nízkých sazeb. To banky zasahuje na citlivém místě – jeden z jejich nejvýznamnějších zdrojů výnosu – transformace vkladů jejich ukládáním do strukturálně výnosnějších investic – vysychá před očima. Na investici za nulu totiž ani banka není schopna vydělat.

Daří se úvěrům, pravda, ale bez ohledu na kvantitativní modely, které riziko nedetekují, nerodí se nám zde globální – a pěkně velká – úvěrová bublina? Úvěrové marže každopádně pod tlakem přebytku likvidity stále klesají, a tím i strukturální, kapitálově očištěné výnosy. Některé tradiční produkty jako stavební spoření nebo penzjiní pojištění se ocitají v hluboké existenciální krizi. Zvenčí se to nezdá, ale situace je opravdu dramatická.

Cloudová ekonomika

Nemění se svět obecně, ale mění se – a to velmi rychle – i technologie, a s tím související zvyklosti lidí i firem. A ovšem i obchodní modely. Virtualizace, freemium cenotvorba, self-service koncepty, integrace služeb na způsob Uber či booking.com se na první pohled bankovnictví nedotkly.

Atmosféra běžné bankovní pobočky, přes všechny snahy ji oživit, stále více nostalgicky evokuje F. L. Věka a Zapadlé vlastence.

Banky ale hluboce zasaženy jsou. Počínaje z pohledu bank až vlastně toxicky ztrátovými a nebezpečnými produkty, jako je spořicí účet, přes technologickou emancipaci klientů až po hlubokou krizi prodejně orientovaných pobočkových modelů. A ohromný tlak na výnosy u služeb, u nichž náhle klienti považují za samozřejmé, že mají být zadarmo, stejně jako je tomu u datových úložišť, elektronické komunikace.

Banky se váhají přizpůsobit, protože mají dojem, že na takovéto půdě nebudou jisté a nejspíše ani příliš konkurenceschopné. Tím, že se jen málo ve svém chápání vztahu ke klientu a modelu produktů i obsluhy posunují, je ale jejich kulturní staromilství o to viditelnější. Atmosféra běžné bankovní pobočky, přes všechny snahy ji oživit, stále více nostalgicky evokuje F. L. Věka a Zapadlé vlastence.

Proč investovat do bank?

Investoři si proto kladou logickou otázku. Výnosy klesají, náklady rostou, kapitálové požadavky na provoz bank se zvyšují. Jejich infrastruktura je vesměs velmi morálně zaostalá, stejně jako vnitřní kultura. V rozpočtech nejsou prostředky na masivní změny a s nimi související investice. Není divu, že průměrná cena bankovních akcií na západních burzách je dnes pod jejich nominální hodnotou.

FinTech ante portas

Navíc se ukazuje, že pro řadu aktivit, které byly doteď výhradní doménou bank, existují alternativy – velmi úspěšné alternativy. Vlna, které se říká FinTech (finanční technologie), přináší řadu iniciativ, jejichž společným jmenovatelem je, že se dokážou zaměřit na nějaké konkrétní téma, ať už se jedná o finanční produkt, komunikaci s klientem, či integraci finančních a jiných služeb. Toto téma pak uchopí nějakým chytrým nápadem, který může být, ale rozhodně nemusí, technologický.

Taková schémata a firmy za nimi stojící jsou rychlé, umí mezi sebou spolupracovat, nejsou zatíženy minulostí a obvykle ani výše zmíněnými problémy komplexity a přeregulovanosti univerzálních bank. Ukazuje se, že monolitní bankovní struktury se s touto novou konkurencí vyrovnávají vesměs velmi těžce.

Mene tekel

To všechno je v souhrnu opravdu truchlivý výčet, ale nedosti na tom. Armagedonem bankovnictví by se mohl stát koncept sdílené důvěry, který míří na samé jeho základy. Jde o informatické řešení podporované běžnými komunikačními a výpočetními prostředky, které umožní obejít se v řadě běžných situací bez důvěryhodného prostředníka.

Může jít o peníze jako takové, dnes emitované centrálními bankami, o platby prostředkované komerčními bankami. Týká se to ovšem třebas i notářů a ověřování dokumentů a hlavně – všech nadbytečných mezičlánků mezi výrobcem a spotřebitelem. Přes pokusy tvrdit opak je první známější aplikace – kryptoměna bitcoin – naprostým úspěchem a poukazem, který míří dál. Kdekdo má proto důvod zamýšlet se nad svou budoucností, nejen banky, ale těch se to týká opravdu bezprostředně.

Přes pokusy tvrdit opak je první známější aplikace – kryptoměna bitcoin – naprostým úspěchem.

Nebýt blockchainu (databáze veřejně zobrazující každou transakci, která se uskutečnila v síti bitcoinu či jiné digitální měny – pozn. redakce), byla by budoucnost bank nakonec předvídatelná. Odpovědí by byla: specializace. Některé banky by se zaměřily na produkty, jiné na jejich vypořádání a provoz, zase jiné na komunikaci s klientem. Tím by výrazně snížily svou vnitřní komplexitu, dosáhly potřebných úspor z rozsahu a hlavně by se dokázaly zmobilizovat a dělat tuto jednu či několik věcí opravdu dobře. Technologický pokrok by mohly využít ke své výhodě – právě on totiž takovouto specializaci, která zároveň předpokládá možnost hladké a bezprostřední spolupráce mezi takovými subjekty, umožňuje – vlastně tak, jako to dnes dělá FinTech.

Právě blockchain ale nejspíše umožní, že vypořádání a kontrola bankovních služeb prostě už nebude potřeba jako taková, produkty budou na bázi platforem sdílené důvěry vznikat spontánně samy, integrace služeb a komunikace s klienty bude pro taková řešení přirozená bez potřeby dalších prostředníků. To se může docela dobře týkat i investičního bankovnictví a správy investičních fondů. Blockchainové platformy jako Aetherum či Nxt podporu mnoha takových řešení už dnes umožňují a intenzivně pracují na dalších zlepšeních.

Jádro banky, jádro pudla

Nedělejme ale předčasné závěry o tom, že profese bankéře se brzy – jako se to stalo třebas branním či rourníkům – stane historickou kuriozitou známou jen hrstce folkloristů. Pravdu mohou mít skeptici, označující blockchain za jev spíš módní, a tím pádem efemérní. I kdyby tomu tak nebylo a model sdílené důvěry se prosadí, možná si jej banky dokážou osvojit a přisvojit. A vypořádat se se všemi svými traumaty, jako už to v minulosti několikrát dokázaly.

Dobrá zpráva pro ty, kdo jsou zvědaví, jak to dopadne, je, že budoucnost je dnes proklatě rychlá. Brzy uvidíme.