Politici říkají, že chtějí zabránit politizaci policie a jejímu destabilizování. Za tím účelem destabilizují policii a činí z reformy policie politikum.

Státní zástupci říkají, že reforma policie se nemá dělat jako silový zásah a že by měla být výsledkem konsenzu s partnerskými orgány. Za tím účelem se pokouší silovým zásahem diktovat vlastní podmínky, jak má reforma vypadat. Současně si sami sepsali návrh nového zákona o státním zastupitelství, který vyhovuje právě jim, aniž si do toho nechali zvenčí zasahovat, a zuby nehty ho protlačovali.

Stále ještě ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) se prezentuje jako loajální policista, a proto odmítá plány svých nadřízených a snaží se je překazit demonstrativním odchodem společně se svými nejbližšími. Pokud mu ale zaručí jeho ředitelské křeslo, možná si odchod rozmyslí...

Nejparadoxnější na tom všem je, že sloučením útvarů by se jen legalizovala nynější praxe, kdy ÚOOZ překračuje své kompetence a vyšetřuje případy, které by správně měl vyšetřovat Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS)! Když se to děje zákulisní dohodou jistých osob, je to dobře; když se to má stát oficiálně z vůle policejního prezidenta, je to špatně.

Pokud jde o údajné podezření z účelovosti policejní reformy, přišli s ním reprezentanti státního zastupitelství. Bez znalosti policejního zákulisí ho samozřejmě nejde potvrdit ani vyvrátit. Dodejme, že by to jistě nebyl první podobný případ v Česku, kdy by se reorganizoval nějaký úřad hlavně proto, aby se vyhovělo, či naopak nevyhovělo konkrétní osobě.
Mezi znalci české justice například koluje jistá verze o tom, proč je vlastně Justiční akademie právě v Kroměříži. Takové umístění na konci republiky je docela zvláštní, viďte? V zájmu spravedlnosti dodejme, že jde o historku z doby, kdy se rozhodovalo o založení a o sídle Justiční akademie, což se prý stalo také předmětem politického handlování, a že se příběh nijak netýká aktuálního osazenstva akademie.

Ale ať už je policejní reforma podobný případ, či nikoli, státní zástupci – kteří tuto krizi spustili – jsou právě ti poslední, kdo by měl jinému vyčítat podezření z účelové manipulace s restrukturalizací úřadu.

Prokurátorské máslo na hlavě

Stačí si pečlivě přečíst návrh nového zákona o státním zastupitelství – právě toho zákona, který zuřivě prosazuje jistá skupinka ambiciózních státních zástupců. Zákon upravuje délku funkčního období šéfů jednotlivých státních zastupitelství a samozřejmě také to, co se má stát s funkčním obdobím stávajících funkcionářů při přijetí nového zákona.
Jakousi zvláštní náhodou – samozřejmě čím taky jiným – jsou délky funkčních období navrženy přesně tak, aby maximálně vyhověly právě skupince, která návrh zákona připravila. Kdo by to byl v Česku řekl?

Podle přechodných ustanovení nového zákona zůstane nejvyššímu státnímu zástupci jeho funkce, žádné nové výběrové řízení se nekoná a dalších sedm let má funkci jistou. Rok po vstupu nového zákona v účinnost však má začít výběr nových vedoucích krajských státních zastupitelství. A až doběhne výměna krajských státních zástupců, začne se s vyměňováním okresních státních zástupců.

Nejparadoxnější je, že sloučením útvarů by se jen legalizovala nynější praxe, kdy ÚOOZ překračuje své kompetence.

Jinými slovy, ta frakce, která má nyní hlavní slovo ve státním zastupitelství, si svůj píseček zaručeně ponechá. Ale všem ostatním vedoucím státním zástupcům jejich funkce ze zákona skončí a výběrová řízení proběhnou pod vlivem právě té frakce, která tolik lobbovala za nový zákon.

Na výběr krajských státních zástupců bude mít tato frakce přímý vliv a na výběr okresních státních zástupců bude mít tato frakce vliv společně s krajskými státními zástupci, které právě ona pomáhala vybrat těsně předtím.

Chce někdo bližší vysvětlení, nebo je pozadí zákona o státním zastupitelství jasné? Všichni vedoucí zástupci prostě budou ti „správní" vybraní pod vlivem „nás". To je smysl onoho nenápadného ustanovení zákona.

Pokud si státní zastupitelství po tomto vychytralém kousku chce ještě diktovat podmínky, jak má vypadat policejní reforma, a chce mít vliv na to, kdo bude šéfem kterého policejního útvaru, těžko se ubránit podezření, že zde pod vznešenou záminkou může jít o docela obyčejné rozšiřování moci. Že by ovládnutí státního zastupitelství a prosazení personálního vlivu tam už nestačilo?

Smysl policejní reformy

V celém aktuálním boji o ovládnutí policie tak bohužel nejspíš zanikne rozumná debata o tom, zda policejní útvary s celorepublikovou působností reformovat, či nikoli. Nebudeme se zde pouštět do debaty, zda aktuální návrh sloučení ÚOKFK a ÚOOZ je dobrý, či nikoli. Nejde to už jen proto, že o zvažovaném uspořádání není známo skoro nic.
Obecně je však nutno říci, že spojení uvedených útvarů nemůže být nic překvapivého pro kohokoli, kdo se o české trestní orgány jen trochu zajímá – o to je pozoruhodnější, že se tak rychle vytvořila skupina, která se tomu brání a pokládá to za něco zvláštního. O možném slučování republikových útvarů se zcela vážně diskutuje už celé roky, i když dosud nikdy nedospěla debata do stadia konkrétního plánu a realizace.

Sloučení samozřejmě dává smysl, protože dnes už nejde striktně odlišovat organizovaný zločin od korupce. Tyto formy zločinů jsou často prorostlé a policejní orgány, které je vyšetřují, řeší stejné problémy. I jejich metody se překrývají – oba útvary musejí zajistit rozkrývání majetkových struktur, zdokumentovat propojení osob atd.

Přinejmenším sloučení ÚOKFK a ÚOOZ tedy nemohou bránit čistě odborné ohledy. Konečně existují země, kde podobné činnosti vykonává jeden velký útvar, a nezdá se, že by výsledky těchto zemí byly horší než naše. Není tedy absolutně žádný důvod bít na poplach a říkat, že sloučení nutně zhorší efektivitu policie.

Při vhodné organizaci výkonných a servisních částí útvaru a při dostatečném zajištění zdrojů není principiálně na sloučení nic špatného – a strach z přechodného období, než si ve sloučeném útvaru vše sedne, se nesmí přehánět, protože jinak by se nikdy nic nereformovalo.

Lze však mít důvodnou obavu, že o věcnou debatu zde už dávno nejde. Pokud reforma nejprve nebyla míněna jako nástroj partikulárních zájmů, od její násilné politizace už zaručeně bude.