Bělorusko a Brazílie, dva státy, k nimž má Česko v úrovni rozvoje eGovernmentu nejblíže. Alespoň podle žebříčku Organizace spojených národů, který vychází každé dva roky. Oproti roku 2014 jsme si polepšili o tři místa, když se nacházíme již na 50. místě – mezi zmíněnými státy v úvodu.

Česká republika má však mnohem navíc, věří ICT Unie, profesní organizaci sdružující české firmy z ICT průmyslu. V polovině září proto představila svou Vizi 202020, která si klade za cíl, aby se ČR do roku 2020 dostala na 20. místo.

Pojďme si říct, co nám chybí, abychom do té doby obstáli v porovnání se světem lépe:

1. Elektronická identita

Elektronická komunikace se státem se odvíjí od elektronické identity. Poskytovatel služeb musí mít jistotu, že jste skutečně tím, za koho se vydáváte. Ne, že by možnost takové identifikace už v současnosti neexistovala.

Máme zde elektronický podpis nebo autentizaci díky datové schránce. Jejím prostřednictvím lze podávat například daňová přiznání. Stát by měl ovšem spíše k používání datové schránky motivovat, a ne jen penalizovat, pokud občan z nějakého důvodu podá dokument papírově.

Vše musí být jednoduché, cenově dostupné a občané musí mít motivaci služby eGovernmentu využívat.

2. Elektronické občanské průkazy

Cestou, jak akcelerovat nabídku i poptávku v oblasti elektronických služeb státu, je elektronický občanský průkaz s čipem. Tím se k nejrůznějším službám přihlašují například Estonci. Průkaz nese i jejich elektronickou identitu.

Český koncept občanek se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem s uloženou elektronickou identitou již v tuto chvíli existuje. Měly by být vydávány od roku 2017. V těchto dnech se rozhoduje, zda budou pro občany zdarma.

3. Formuláře životních situací

Co nám výrazně chybí, je možnost komunikace s veřejnou správou pomocí inteligentních formulářů, jako je tomu například v Polsku. Právě naši severní sousedé jsou v jejich používání o hodně napřed.

Díky formulářům bychom mohli řešit životní situace, jako je například vydání stavebního povolení, bez návštěvy úřadu. Zde se opět dostáváme ke zmiňované elektronické identitě.

Na ní se v současnosti pracuje v souvislosti s implementací celounijní směrnice eIDAS do našeho právního řádu a její plné využití se předpokládá již v průběhu příštího roku.

Má-li být eGovernment a jeho služby úspěšné, musí o nich lidé vědět.

4. Lepší propagace služeb

Řada odborníků postavení ČR v žebříčku rozvoje eGovernmentu zpochybňuje a říká, že tak špatně na tom přece jen nejsme. Problém je možná v tom, že ani my sami nevíme, co vše už dnes lze elektronicky vyřídit. I to je jeden z cílů, který zmiňuje iniciativa 202020.

Má-li být eGovernment a jeho služby úspěšné, musí o nich lidé vědět. Pak je budou přijímat se stejnou samozřejmostí jako internetové bankovnictví nebo bezkontaktní platební karty, ve kterých jsou Češi na špičce.

5. Důvěra a bezpečnost

Bezpečnost dat a důsledné dodržování ochrany osobních údajů je naprostý základ. Jediný únik privátních informací by mohl způsobit ztrátu důvěry občanů ve fungování eGovernmentu na dalších 10 let.

Česká republika si vede díky solidnímu legislativnímu základu a aktivnímu přístupu NBÚ v oblasti kybernetické bezpečnosti velice dobře. Je třeba v tomto trendu pokračovat a budovat důvěru v systém jako takový.

Autor je expert na eGovernment společnosti Gordic.