Komentáře

Markéta Majerová: Co je důvodem rostoucího počtu soukromých základních škol

18. srpen 2016 četba na 4 minuty

V posledních letech posiluje v Česku trend týkající se zvyšování počtu soukromých základních škol. Informace z webových stránek ministerstva školství jejich nárůst přehledně ilustrují.

V roce 2013 bylo v ČR 113 soukromých základních škol, v roce 2014 135 a loni 152 základních škol, které navštěvovalo 17 344 žáků. Tento stav zatím není pro tradiční školský systém alarmující. Poukazuje však na existenci rodičů, kteří hledají cestu pro povinné vzdělání svých dětí mimo nabídku předkládanou státem.

Vyšší požadavky na školu

Vysvětlení, týkající se nárůstu zvyšování této „rodičovské poptávky", může poskytnout průzkum, který v loňském roce provedla agentura NMS. Vyplývá z něj, že 30 % rodičů není spokojeno se současnými školami.

Rodiče nerozporují fakt, že školy umějí předat značné penzum znalostí. Chybí jim však individuální přístup k dítěti a také rozvoj dovedností, které spadají do oblasti soft skills. Konkrétně to jsou například komunikační dovednosti, kritické myšlení, řešení problémů, sebereflexe nebo kreativita.

Tyto dovednosti bývají v tradičních základních školách často opomíjeny, jejich osvojení je přitom předpokladem pro úspěch v současném světě i na trhu práce. Dnes existuje generace rodičů, která si to uvědomuje a hledá výuku s akcentem na rozvoj těchto dovedností u nestátních škol nebo si zakládá vlastní.

Rodiče si také mnohdy u státních základních škol stěžují na absenci dialogu s nimi a nízkou úroveň informovanosti.

Vyšší požadavky na školu jsou podmíněny také tím, že dnešní rodiče si zakládají rodinu později a mají proto lepší představu o tom, které schopnosti a dovednosti by si mělo jejich dítě ze školy odnést. Zatímco v roce 1990 byl průměrný věk prvorodiček 25 let, v letošním roce přesáhl hranici 30 let. To znamená, že rodiče mají delší zkušenost s pracovním prostředím a uvědomují si odtrženost tradiční školy od reálného života. A zatímco dříve posuzovali školu optikou vlastní zkušenosti, dnes ji spíše hodnotí z hlediska potenciální pracovní úspěšnosti.

Rodiče si také mnohdy u státních základních škol stěžují na absenci dialogu s nimi a nízkou úroveň informovanosti. Řada jich se cítí být odpovědná za vzdělávání svých dětí a to, že nemohou do tohoto procesu vstupovat, je z jejich strany vnímáno velmi negativně.
Soukromé školy mnohdy tomuto oprávněnému požadavku vycházejí vstříc a považují rodičovskou angažovanost za žádoucí. Rodiče proto intenzivněji informují o průběhu vzdělávání jejich dětí, případně je aktivně zapojují do edukačního procesu. Tento otevřený přístup k rodičům ze strany soukromých škol je dalším důvodem, proč se někteří z nich rozhodnou umístit své děti právě tam.

Dnešní svět si žádá jiný přístup

Nárůst soukromých škol je tedy důsledkem rezistence státních škol, které adekvátně nereflektují změnu společenské poptávky a lpějí na modelu výuky, jenž byl nejvíce funkční v období svého vzniku, tj. v osmnáctém století.

Dnešní svět plný rychlých změn a všudypřítomných technologií si však žádá jiný přístup ke vzdělání. O ten se soukromé školy snaží různým způsobem a mimoto často nabízejí řadu dalších benefitů, např. rozšíření jazykové výuky či větší informování rodičů o průběhu vzdělávání i jeho výstupech. A „osvícení" rodiče, disponující potřebnými finančními prostředky, tuto snahu oceňují tím, že těmto školám svěří výuku svých dětí.

Pokud běžné státní základní školy nebudou současný vývoj více reflektovat, trend zakládání jejich soukromých alternativ bude pravděpodobně pokračovat v nastoleném tempu.