Proč vlastně tehdy k pokusu o státní převrat – mimochodem byla to jediná událost tohoto typu za celou existenci SSSR – došlo? Gorbačovovy snahy o modernizaci hospodářství a otevření systému řízení státu tehdy dosáhly bodu, ze kterého již nebylo návratu k pořádkům, které konzervativní kruhy považovaly za autenticky sovětské.

20. srpna mělo dojít k podpisu nové svazové smlouvy, která by možná navedla SSSR na opravdu reformní kurz. Pokud by se tak stalo, byl by zahájen proces likvidace původní stalinské linie budování strany a státu, jež byla potvrzena vítězstvím ve Velké vlastenecké válce. Tím by bylo ohroženo vítězství, které položilo „svaté" základy sovětské společnosti.

Až na výjimky zůstali někdejší vysocí představitelé u moci i nadále.

Těžko říci, zda by připravované reformy něco změnily, ale k jejich spuštění nakonec nedošlo a Svaz zanikl.

To však v žádném případně neznamená, že by komunisté byli reálně zbaveni moci! Až na výjimky zůstali někdejší vysocí představitelé u moci i nadále, což platí i pro prvního ruského prezidenta Jelcina a například Nursultan Nazarbajev v Kazachstánu vládne do současnosti.

K velké změně, která unikla větší pozornosti a následnému vyšetření, však, jak uvádí například Andrej Zubov, přece jen možná došlo. „V oněch dnech bezmála všeobecného jásotu došlo téměř nepozorovaně k několika podivným úmrtím... Všechna úmrtí byla pro jistotu prohlášena za sebevraždy, přestože už tenkrát leckdo upozorňoval na to, že to všichni byli lidé kolem tzv. stranických peněz, přesněji řečeno kolem miliardových investic vedoucích představitelů SSSR v kapitalistickém světě."

Zlý Západ opět na scéně

Optikou novinových titulků se Rusko vydalo cestou budování standardní demokratické společnosti a tržní ekonomiky, ale ve skutečnosti se ani jedno z toho nestalo.

Nejen v Rusku jsou slyšet hlasy, které z krachu ekonomické transformace a politické tranzice viní Západ, který prý neposkytl dostatečnou podporu. V interview listu Vedomosti Gorbačov tento argument použil v zajímavém kontextu. Odmítl názor, že Američané o připravovaném puči věděli a CIA ho varovala, ale vyjádřil pevné přesvědčení, že Američané nechtěli a nechtějí připustit, aby se ze SSSR/Ruska stala silná a stabilní demokracie. Proč? Protože se vývozem své demokracie snažili pojistit svou světovládu, v čemž by demokratické Rusko překáželo... Proto prý proces přestavby neměl podporu v zahraničí, a proto se nestačila rozeběhnout přestavba politického modelu...

Gorabačov se nejspíš dosud domnívá, že nový politický model by umožnil modernizaci, ale zapomíná, že komunistický model řízení hospodářství i státu byl již morálně i fyzicky zcela opotřebovaný. Když byl v březnu 1990 odstraněn mocenský monopol KSSS, společnost to přijala s nadšením, ale ve straně to vyvolalo rozkol, po kterém 6 milionů „reformistů" její řady opustilo a konzervativci, kteří žádné reformy nechtěli, se proces pokusili zmařit pučem...

V této souvislosti stojí za zmínku, že když byla KSSS po potlačení puče zrušena, nenašel se mezi zbývajícími 19 miliony členů nikdo, kdo by dokázal razantně protestovat a pro svůj protest získat podporu...

Munice pro propagandu

Gorbiho stesky na nedostatečnou podporu či dokonce sabotáž reformního procesu ze strany Západu narážejí ještě na jeden problém.
Nejpozději od Stalinových dob trpí sovětští/ruští pohlaváři komplexem z USA. Zároveň neskrývají, že až Rusko zesílí, bude Amerika v lepším případě odsunuta na druhé místo, v horším zlikvidována.

Proč by tedy Západ/USA měl mít povinnost vývoj v Rusku podporovat, je nejasné, ale představit puč z roku 1991 jako další případ zrady Západu má potenciál stát se trvale přítomnou součástí státní interpretace moderních dějin Ruska.