Komentáře

Mléko „Made in Kocourkov“

7. červen 2016 četba na 6 minut

Čeští chovatelé skotu budou dodávat do německých mlékáren mléko s garancí „ne-GMO". Co přináší „geneticky nemodifikované mléko"? A za jakých okolností by Evropa kupovalo potraviny z GMO?

Všechny potraviny a krmiva obsahující geneticky modifikované organismy musí v zemích Evropské unie nést jasné označení „vyrobeno z GMO" nebo „obsahuje GMO". Snaha, aby takové označení neslo i maso, mléko a vejce od zvířat krmených krmivy z GMO, neuspěla. Kromě jiného i proto, že se živočišné produkty od zvířat krmených GMO nijak neliší od produktů zvířat, která se GMO nikdy ani nedotkla. Kontrola by byla poměrně složitá, usvědčení a trestání případných podvodníků problematické. Obchodní řetězce proto ve spolupráci s potravinářským průmyslem zvolily opačný přístup. Garantují u svého zboží a výrobků „ne-GMO". Takový sýr, vajíčko nebo řízek má pocházet od zvířat, která nekonzumovala GMO. 

V Česku jsme byli s tímto fenoménem konfrontováni jen v případech, kdy se do našich prodejen dostalo zboží dovezené ze zemí, kde se obchod s „ne-GMO" potravinami rozjel ve velkém. Pak jsme si na obalu takové potraviny mohli všimnout téhle prapodivné značky. To se teď mění, protože část chovatelů skotu dodávající mléko do německých mlékáren přechází na „ne-GMO" režim. 

Nic jiného jim ani nezbývá, protože mléko bez této garance od nich německé mlékárny přestanou odebírat. V tristní situaci, kdy výkupní ceny mléka na českém trhu neustále klesají, je to silná hrozba. Navíc jsou němečtí mlékaři ochotni českým chovatelům krav připlatit za garanci „ne-GMO" na každý litr dodaného mléka 0,9 centu. A tak se bude především na jihu Čech chovat skot v „ne-GMO" režimu.

GMO – nejprověřenější ze všeho

Z obchodního hlediska nelze mít k dohodě německých mlékařů s českými chovateli dobytka žádnou výhradu. Obsah obchodní smlouvy je záležitostí dohody obou zúčastněných stran. Je čistě jejich věc, na čem se domluví. Také z ekonomického hlediska se zdá všechno v pořádku. Čeští chovatelé získají ročně navíc dva miliony korun za „ne-GMO" mléko. Jen hlupák by tyhle peníze nebral a navíc riskoval ztrátu odbytu v situaci, kdy chov dojnic rozhodně nepatří mezi zlaté doly. Z biologického hlediska jde o rozhodnutí, za jaké by se nemuselo stydět ani zastupitelstvo pohádkového Kocourkova. Geneticky modifikované plodiny, které jsou povoleny v zemích Evropské unie pro krmení hospodářským zvířatům, jsou důkladně prověřeny a jsou minimálně rovnocenné těm geneticky nemodifikovaným.

V konečném důsledku uhradí zvýšené náklady spotřebitel nebo daňový poplatník.

Krmiva z GMO jsou ve skutečnosti tou nejdůkladněji prověřenou komoditou, jakou krmivářský trh nabízí. V tom se „klasická" krmiva těm geneticky modifikovaným nikdy nevyrovnají, protože jejich kontrola na obsah toxických látek, alergenů a další potenciálně negativní faktory je o několik řádů níže.

Analýzou mléka, jogurtu nebo sýra nelze odhalit, zda kráva, z jejíž produkce tyto potraviny pocházejí, přežvykovala krmiva s GMO nebo ne. Kontrola a záruky „ne-GMO" mléka se tedy opírají o účetní dokumentaci nákupu krmiv od prověřených dodavatelů a o případné analýzy krmiv používaných na farmách. Chovatelé dostávají dokonce k dispozici detekční soupravu, která jim má odhalit přítomnost GMO v krmivu.

Děravý systém

Všechno to vypadá jako velmi důmyslný systém, který má jediný účel – vyjít vstříc zákazníkovi a garantovat mu vyšší kvalitu mléka a mléčných výrobků. Ve skutečnosti má tento systém celou řadu děr a jeho garance jsou iluzorní. Ignoruje například revoluci, kterou prodělala molekulární biologie a genetika v posledních čtyřech letech. Donedávna byly genetické modifikace zemědělských plodin velmi „okaté", protože se do dědičné informace rostliny vnášely zcela nové geny. Odhalit takovou modifikaci byla hračka i pro genetického nedouka.
Moderní genové inženýrství však vládne prostředky, které vyvolávají zcela cíleně změny k nerozeznání podobné přirozeným změnám dědičné informace. Rostliny tak získávají nové vlastnosti, ale z jejich dědičné informace to „nijak neřve". 

Nejdůležitější však je, že každá legrace něco stojí. Platí to i o „ne-GMO" mléku. V konečném důsledku uhradí zvýšené náklady spotřebitel nebo daňový poplatník. Jsou to zbytečně utracené peníze, protože si za ně kupujeme pouze iluzi zvýšené kvality a nikoli skutečnou kvalitu.

Odpor vůči GMO si Evropská unie pěstuje jako součást obranného valu, kterým brání své trhy.

Odpor vůči GMO si Evropská unie pěstuje jako součást obranného valu, kterým brání své trhy. Pokud se budeme v iracionálních vztazích ke GMO nadále utvrzovat akcemi, jako je „ne-GMO" mléko, jen pobídneme politiky, aby v honu na hlasy voličů vyšli této společenské antipatii vstříc přijetím problematických právních norem.
Nejsme na dobré cestě. Ve světě těžícím masově z vymoženosti biotechnologií se můžeme proměnit v jakési „půlnoční království", kde si člověk s celiakií nemůže pochutnat na chlebu či houskách z pšenice zbavené metodami genového inženýrství jedné z hlavních složek lepku. Člověk s alergií na kravské mléko se v něm nepochutná na jogurtu z mléka dojnice, které postrádá alergii vyvolávají beta-laktoglobulin. A důvod? Všichni přece dobře vědí, že GMO tu nikdo nechce.