Praha tvoří 15 procent HDP celé České republiky a podle odhadů je sedmým nejbohatším hlavním městem v Evropské unii. Je to kulturní a ekonomické centrum regionu.

Když jsem před pěti lety začal s pořádáním festivalu reSITE, nebyl jsem mezi českými architekty příliš vítán. A umím si představit, že ani tímto článkem si je nezískám. Nebyl jsem nikdy obklopen respektovanými profesory architektury, ani se nestýkám s politiky. Připouštím, že v některých případech mohou být takové vazby přínosem, ale jindy je to naopak nevýhoda.

Můj komentář o budoucnosti Prahy je proto pouhým pohledem člověka zvenčí, který ovšem má s urbanismem zkušenosti a kterého zajímá budoucí vývoj.

Ustavit poradní sbor expertů

V první řadě si primátorka Adriana Krnáčová zaslouží uznání za to, že se věnuje udržitelnému rozvoji města a že dbá o témata související s městským rozvojem. Její přístup je podmínkou pro rozběh zdravé a dobře řízené městské ekonomiky a také pro institucionální urbanistické plánování.

Důvěru v Institut plánování a rozvoje teď primátorka může obnovit jedině jmenováním respektovaného odborníka, který institut povede. Podporu odborné komunity si zase může získat ustavením nového Metropolitního poradního týmu, v němž by mělo zasednout třeba až 60 expertů na urbanismus, architekturu, kulturu, ekonomiku a dopravu. Ten by hodnotil vznikající Metropolitní územní plán, ale i další projekty připravované Institutem plánování a rozvoje.

Zmíněný poradní tým by měl tři úkoly. Zaprvé by zajistil primátorce a dalším radním pravidelný přístup k uznávaným odborníkům, takže by měli šanci pochopit komplexnost urbanistického plánování města. Zadruhé by nezávislí odborníci mohli představitelům města zajistit širší podporu občanů při rozhodování. A zatřetí může pomáhat i se získáváním podpory v řadách odborné veřejnosti.

Už jen z těchto důvodů by měl být nový Metropolitní poradní tým expertů ustaven co nejdříve. Ovšem ještě předtím by primátorka měla navrhnout, jak by tento poradní orgán mohl fungovat efektivněji než v minulosti. Chtělo by to týmu dodat i mezinárodní rozměr, ať už by šlo o členství zahraničních expertů, nejtalentovanějších projektantů a architektů světa, nebo třeba „jen" o studijní cesty do světových měst či o účast na různých přednáškách a workshopech.

Další nutné kroky

Kromě ustavení nového poradního týmu expertů bych vedení pražské radnice doporučil ještě následující kroky:

  • Zahájit mezinárodní výběr nového ředitele Institutu plánování a rozvoje. Kandidáti by měli mít povinně rozsáhlé mezinárodní zkušenosti s hospodářským rozvojem měst, urbanismem, územním plánováním, vytvářením nových pracovních míst a podnikáním. Měli by mít i praxi v pohybu mezi veřejným, soukromým a občanským sektorem. A měli by také ovládat realizaci projektů rozvoje města. Pouhý architekt nebo manažer tedy nebude stačit.
  • Nový ředitel Institutu plánování a rozvoje by měl rovněž předem nastínit strategii pro obnovení důvěry uvnitř IPR. Měl by se zaměřit na teambulding, konstruktivní myšlení a zlepšení pracovní morálky.
  • Nový ředitel by měl spolupracovat přímo s primátorem (primátorkou) i strategickým plánovacím týmem a navrhovat cíle pro město s ohledem na jeho aspirace. Nejedná se o nic politického, cíle by měly mít na zřeteli udržitelnost rozvoje a obyvatelnost města. Plánovací tým by měl sbírat data a analyzovat jak těchto cílů dosáhnout v rámci Metropolitního plánu.
  • Radnice by měla předem nastínit i strategii pro účast veřejnosti. Tzn. najmout urbanistu (ne architekta), aby vedl přípravu Metropolitního plánu. A pak restartovat jeho schůzky s poradním týmem expertů.
  • Bylo by vhodné najmout také tým pro hospodářský rozvoj Prahy, který bude spolupracovat se všemi složkami Institutu plánování a rozvoje.
  • Z této spolupráce na hospodářském rozvoji města by měla jako první vzejít proměna jednoho pražského klíčového brownfieldu, například areálu nádraží Bubny.

Součástí přijímacího řízení s kandidátem, který nahradí v čele Institutu plánování a rozvoje odvolaného Petra Hlaváčka, by měl být požadavek, aby se určil způsob, jak integrovat veškerou plánovací dokumentaci produkovanou institutem. Mělo by být i definováno jak řešit drobné finanční problémy, které se objevily v rámci auditu, který nařídila primátorka Krnáčová na jaře 2016.

Předem by se mělo vyjasnit i to, jak spolu veškerá plánovací dokumentace souvisí. Nebo jak Institut předloží jednotnou vizi široké veřejnosti. Případně jak může územní plán integrovat dokumenty, jako jsou Metropolitní plán, Pražské stavební předpisy a Manuál tvorby veřejných prostranství.

Otázek pro kandidáta je ale daleko víc. Třeba jak může institut spolupracovat s ministerstvem pro místní rozvoj na vytvoření pravidel pro zapojování veřejnosti, jako je tomu v Amsterodamu, Kodani a Vídni? Jak může město motivovat soukromý sektor v hlavních rozvojových lokalitách? Či jaký je správný stupeň regulace na pozemcích soukromníků, které leží v oblastech městských brownfieldů?

Nejlepším způsobem, jak v současnosti může radnice obnovit komunikaci s rozladěnou odbornou veřejností, je zapojit ji opět do hry a ukázat jí budoucí postup. Architekti, urbanisté i občané vždycky ocení, pokud je politici nechají tvořit budoucnost a místo házení klacků pod nohy jim předvídatelně pomáhají.