Expremiér Jiří Paroubek

Názory

Technologickou revoluci podvazují intervence

19. leden 2017 četba na 3 minuty

Za stávajících okolností, tedy při nízké produktivitě práce v Česku, která je ve srovnání s tou německou na zhruba 40 procentech, logicky existuje v naší zemi jen nízká nezaměstnanost. Ta vyplývá spíše z důvodu vyšší potřeby pracovních sil s ohledem na technologické zaostávání českého průmyslu a jeho nedostatečnou robotizaci a vybavení nejmodernějším strojním vybavením.

Zkrátka, český průmysl potřebuje nové významné impulzy, které by umožnily jeho modernizaci. Potřebuje technologickou revoluci a robotizaci, jež uvolní potřebné pracovní síly, protože pracovní procesy s využitím nejmodernějších strojů a technologií budou potřebovat méně pracovních sil, nežli je tomu dosud.

FOTOGALERIE

Továrna Hyundai, Nošovice Výroba Škody Kodiaq. Jiří Paroubek při online rozhovoru v redakci Deníku.

Pokud se začnou české výrobní závody masivně vybavovat novými technologiemi, a tedy dojde ke skutečné technologické revoluci a robotizaci (a to nejen jako je tomu dosud v automobilovém průmyslu), uvolní se během poměrně krátké doby desítky tisíc, ba statisíce pracovních sil, často velmi kvalifikovaných.

Velkým retardačním opatřením je rozhodnutí vedení ČNB z listopadu 2013

Pokud dnes hovoříme o tom, že jen 381 tisíc lidí nezaměstnaných v evidenci Úřadů práce nenašlo v prosinci zaměstnání a že vedle toho existuje 132 tisíc pracovních míst, které ÚP nabízely, tak to vypadá opravdu skvěle.  

Na jedné straně to vypadá jako idyla pro pracovníky, kteří si budou moci říci o vyšší platy. Že lidé budou pracovat při nynějším nedostatku pracovních sil za vyšší mzdy, je nesporně dobře, ale stejně tak by za vyšší mzdy museli dělat i ve výrobních závodech vybavených nejmodernějšími technologiemi. Tak je tomu v kolínské i mladoboleslavské automobilce, a koneckonců také v nošovické továrně Hyundai. Silná robotizace a nejmodernější technologie, vynikající konkurenční schopnost produkce a přitom vysoké mzdy ve srovnání s průměrnou mzdou ve zbývající části českého průmyslu, je charakteristická pro tyto tři české automobilky.

Většina tzv. ekonomických analytiků i českého tisku vůbec nejde, pokud se jedná o pracovní síly a produktivitu, k jádru věci. Velkým retardačním opatřením, které vlastně nyní snižuje zájem českých firem na vybavení se nejmodernějšími technologiemi, je rozhodnutí vedení ČNB z listopadu 2013, kterým byl uměle oslaben kurz české koruny zejména k euru (de facto také k dolaru). Výrobní závody v důsledku tohoto rozhodnutí ČNB musí nakupovat nejmodernější technologie o deset, možná i 12 procent dráže, nežli by tomu bylo tehdy, pokud by kurz koruny zůstal i po listopadu 2013 plovoucí.

Tedy, jinak řečeno, koruna by dnes ve vztahu k euru nebyla v kurzu 1:27, ale v kurzu někde mezi 23, 24 korunami za jedno euro. Pokud se vedení ČNB hájí tím, že svým rozhodnutím pomohlo české ekonomice k růstu (to bych spíše přisuzoval jako zásluhu vládě) a česká média to jaksi beze všeho akceptují, mělo by být také známo, jaké negativní důsledky toto rozhodnutí mimo jiné má.

Pokud ČNB anebo někdo jiný říká, že za tři roky se čeští výrobci spojení s exportem mohli připravit na změnu kurzu ČNB, která nastane v tomto roce, mají i nemají pravdu.

Pokud by se výrobní závody měly v posledních třech letech vybavovat nejmodernějšími technologiemi, schopnými dosahovat vyšší produktivity práce a tedy vyšší efektivnosti, musely by nakupovat tyto technologie podstatně dráže, než pokud by byl kurz koruny ve vztahu k euru plovoucí.

Politika ČNB v posledních více než třech letech byla v tomto směru zkrátka zcela ekonomicky nesmyslná.