Komentáře

Trumpenproletariát a jeho avantgarda

14. listopad 2016 četba na 4 minuty

Ve vřavě kolem zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem by neměl zapadnout jeden nadmíru bizarní výrok. Napsal jej ve středu na Twitter Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček: „Normální Američané nám ukázali, že lze porazit mocenský konglomerát prolhaných médií a nabubřelých pseudoelit. Dokažme i my v roce 2018, že umíme porazit souručenství médií a tzv. elit."

Vzhledem k tomu, že nikdy dřív – ani po prezidentských volbách v Rusku – Hrad ani Zeman nic podobného neprohlásili, chápou asi trumpovský triumf jako první vlaštovku světového trendu.

Zapomeňme teď na to, že „konglomerát prolhaných médií a nabubřelých elit" byl jen v naší zemi podle interpretace dobových vítězů poražen už minimálně dvakrát – v únoru 1948 a v srpnu 1968. „Vznikaly samozvané elity, prohlašující, že svědomí národa může vytvářet a představovat jen posvěcený intelektuál, že oni jsou odborníky nad stranu a lid a stát, že jim přímo osudově náleží posoudit a rozhodnout, jakou cestou se mají ubírat naše národy a dokonce snad lidstvo samo," hřímala vítězoslavně třeba v roce 1972 Jiřina Švorcová, šéfka tehdy nového husákovského Svazu českých dramatických umělců.

Zapomeňme teď na to, že „konglomerát prolhaných médií a nabubřelých elit" byl jen v naší zemi podle interpretace dobových vítězů poražen už minimálně dvakrát – v únoru 1948 a v srpnu 1968.

Hrad ovšem evidentně soudí, že ani vítězství Miloše Zemana v českých prezidentských volbách v roce 2013 asi nebylo žádným triumfem nad údajným mocenským konglomerátem údajně prolhaných médií a takzvaných nabubřelých elit. Protože ta pravá řež má přijít až za dva roky.

Co tedy máme podle Ovčáčka – a poučeni vývojem v USA – v roce 2018 dělat? Logicky především nevolit Zemana, protože opakování modelu 2013 by těžko bylo nějakým vítězstvím. Ze stejné logiky vyplývá, že novou šanci nesmí případně dostat ani Klaus. Představa, že by se vzývaným českým Trumpem stal někdo jiný z oposmluvní líhně obou okoukaných elitních osobností, třeba Zdeněk Škromach, je tudíž k smíchu.

Fandil by Hrad i ruskému „Trumpovi"?

Jenže úvodem citovaný Ovčáčkův výrok lze vzít za slovo v ještě podstatnější věci. Jak by měly podle Hradu správně proběhnout příští prezidentské volby v Rusku, které se mají shodou okolností konat také v roce 2018? Mělo by snad i v Moskvě dojít po vzoru Washingtonu k triumfu „normálních lidí" nad „prolhanými médii" a „nabubřelými pseudoelitami"? Nebo že by tento proces v zemi, kde zítra znamená již včera, už proběhl? A co v Číně?

Představme si, že za dva roky podruhé – vlastně už počtvrté – kandidujícího Vladimira Vladimiroviče vyzve na souboj nějaký ruský realitní miliardář, který okouzlí miliony uralských a sibiřských mužiků. Ti už jsou jistě otráveni letitými korektními žvásty okoukaných ruských elit a vládnoucího ruského establishmentu, které jsou ve velmi těsném souručenství s klíčovými médii v zemi, ba je doslova ovládají.

I my máme okoukané elity a hlavně jednoho mocného verbálně rebelujícího oligarchu, zachraňujícího v čele svého „hnutí" českou prosperitu.

Anexi Krymu pak onen hrdinný oligarcha nazve anexí, místo o ruských dobrovolnících na Ukrajině pohovoří na rovinu o regulérních vojácích Ruské federace. Prostě utne všechny ty zbytečně korektní řeči o mírumilovné Matce Rusi, zpochybní ruskou vojenskou ochranu nad vybranými bývalými sovětskými republikami, pohrozí Putinovi vězením, a pak vítězoslavně vstoupí do Kremlu, aby mohl prosazovat zájmy dosud mlčícího ruského trumpenproletariátu.

Absurdní? Přece prezidentské volby v Rusku mívají už tradičně svého jediného reálného favorita. A Zemana s Ovčáčkem by jistě nic jiného ani nenapadlo, protože do ruské politiky se náš Hrad zásadně nevměšuje.

Ale co když hradní dvojice vymýšlí nastíněný scénář pro domácí poměry? I my máme okoukané elity a hlavně jednoho mocného verbálně rebelujícího oligarchu, zachraňujícího v čele svého „hnutí" českou prosperitu, zdravou mediální scénu i polistopadovou kontinuitu.

Takže „trumpovsky" zaranžovaná prezidentská revoluce Zeman versus Babiš, aby se volič nažral a moc zůstala ve spřízněných rukou, může klidně začít.