Nejdřív spatříte obrovský, šedý a zdánlivě nekončící prostor. Podobně jako když Neo coby hlavní hrdina filmové sci-fi poprvé vstoupil z konvenčního světa do Matrixu. Vpravo i vlevo je neměnná plocha protkaná pavučinou jemných slabých čar, které končí kdesi za horizontem, jenž však tato krajina nemá naprogramovaný.

Pak se ve sluchátkách ozve hlas lidského průvodce, který na počítači určuje, do jakého světa vstoupím. Jako první mne teleportuje na palubu potopeného vraku. Ani nestačím zadržet dech. Blik. A jsem v hlubinách moře. Iluze je téměř dokonalá. Jako začátečník nesměle otáčím hlavou a rozhlížím se kolem. Displej v přilbě reaguje na sebemenší pohyb a ihned vykresluje novou scenérii počítačové grafiky. Když před sebou máchnu rukou, nejbližší hejno ryb se rozprchne do stran. Zdání interakce s virtuální realitou funguje znamenitě. Jen místo pro pohyb je omezeno na přibližně 2,5 x 1,5 metru (záleží na dispozicích prostor, kam postavíte tzv. základnové laserové stanice).

Nad hlavou mi propluje několik zřejmě rejnoků, když zaslechnu podivné bublání. Intuitivně se otočím vlevo po směru, odkud zvuky přicházejí, a téměř uskočím o krok vzad. Přímo přede mnou se v modrém světě vznáší obrovský kytovec. Teď konečně dostaly učebnicové údaje o největších zvířecích obyvatelích Země ten skutečný rozměr.

V jiném počítačovém prostředí si prohlížím detaily 3D modelu lidského těla, pak zkouším nakreslit něco do prostoru a nakonec se coby pán hradu snažím odrazit nájezd hordy vikingských válečníků. Ačkoli poslední střílečka bylo jen několikaminutové demo, dobře ilustruje, jak důležitá pro celkový zážitek ze hry je nejen kvalita zobrazovacího displeje před očima, ale zároveň i funkčnost ručních ovladačů.

Tyto dva speciální joysticky mají několik tlačítek, pomocí nichž třeba střílíte ze zbraní nebo si volíte malířské náčiní, ale zároveň dokážou pomocí lehkých vibrací téměř věrně simulovat pocit, jako byste v reálném světě natahovali šíp do luku. Dohromady se zvukovou kulisou je mozek dokonale ošálen.

Přebytečná kabeláž

Když po půlhodině ve virtuální realitě sundáte brýle, ručník a voda na opláchnutí obličeje přijdou vhod. Prvotní wow efekt je silný a ještě dlouho trvá. Helma sice váží 555 gramů, ale není to žádná obtěžující zátěž (vždyť tablet iPad váží jen o málo víc). Co mi naopak při testování vadilo, byla nepohodlná sluchátka, a pak hlavně kabel, kterým je přilba spojená s počítačem. Software je prý naprogramovaný tak, aby vás ve virtuálním prostoru směroval co nejčastěji zády k počítači, abyste se do kabelu nemohli zaplést, přesto se vám tato „pupeční šňůra" nepříjemně motá pod nohama.

Když po půlhodině ve virtuální realitě sundáte brýle, ručník a voda na opláchnutí obličeje přijdou vhod.

Ani obavy z kinetózy se nakonec neukázaly jako opodstatněné. Stav nevolnosti, kterým tělo reaguje na rozporuplné signály, kdy podle zraku se člověk pohybuje, ale rovnovážné ústrojí kontruje protichůdnými zprávami o klidu, naštěstí nenastal. Vysvětlení může být prosté – na rozdíl od jiných přileb pro virtuální realitu vás tato neusadí do křesla, ale nutí vás se aktivně pohybovat ve virtuálním i skutečném prostoru. Zrak i pohyb jsou vzájemně provázané.

Virtuální samotka

Hlavním problémem virtuální reality ale je, že uživatele izoluje. Ať už při sledování 360stupňových videí, nebo hraní počítačových her, vždy helma na očích funguje jako dokonalá clona od veškerého off-line světa.

Když paříte hry na mobilu nebo na počítači, vždy můžete vnímat nejbližší okolí a zároveň ostatní mohou pozorovat vás. Teď jste osamoceni v digitálním světě a ostatní mohou jen na monitoru počítače sledovat, co ve virtuálnu právě děláte. Chybí sdílení a vzájemné prožívání. To je velký rozdíl a zároveň hendikep ve srovnání s jinými multi-player hrami, PlayStationem nebo hrami určenými pro konzole Xbox.

Když byl letos v únoru indonéský prezident Joko Widodo na návštěvě v ústředí sociální sítě Facebook v Kalifornii, její zakladatel Mark Zuckerberg se následně chlubil, že si s politikem zahrál i ping-pong – ve virtuálním prostředí. Firma Oculus, která rovněž vyvíjí přilby Rift pro virtuální realitu a jež patří Facebooku, tím chtěla demonstrovat, jak nová technologie dokáže propojit dva lidi stojící v daný okamžik v jiných místnostech. Dokážou ale dva modří avataři z hologramu nahradit interakci dvou lidí?