Abraham Lincoln se narodil 12. února 1809 jako druhé dítě v rodině farmáře Thomase Lincolna a jeho negramotné ženy Nancy, která zemřela, když bylo mladému Abrahamovi deset let. Vyrůstal v chudých poměrech a číst a psát se naučil sám, na školy prakticky nebyl čas, protože chlapec musel pomáhat rodině.

„Moji rodiče se oba narodili ve Virginii do nevýznamných rodin, možná bych měl říci rodin druhé kategorie. Když mi bylo osm let, přestěhovali jsme se z Kentucky do Indiany. Byl to divoký kraj, v lesích žila spousta medvědů a dalších divokých zvířat. Tam jsem vyrůstal. Samozřejmě jsem se toho mnoho nenaučil. Uměl jsem číst, psát a počítat, ale to bylo vše,“ popsal své dětství sám Lincoln.

Manuální práce se mu nelíbila, raději se věnoval knihám a vlastní tvorbě. Podle příbuzných i sousedů byl již v mladém věku vášnivým čtenářem. Mezi knihy, které v dětství přečetl, patří například Bible krále Jakuba, Ezopovy bajky, Robinson Crusoe nebo autobiografie jednoho ze zakladatelů Spojených států Benjamina Franklina.

Politické začátky

Později se začal vzdělávat, jak jinak něž samostudiem, v právní oblasti. Jeho řečnický talent a cit pro politiku se začal projevovat po roce 1830, kdy se jeho rodina usadila ve městě New Salem ve státě Illinois. O vstup do politické sféry se poprvé pokusil v roce 1832, avšak neuspěl. Zadařilo se až v illinoiských státních volbách o dva roky později.

V roce 1846 úspěšně kandidoval do amerického Kongresu a během svého působení aktivně bojoval proti válce s Mexikem. Stejně jako jeho politické vzory ze strany whigů (Whig Party) Hanry Clay a Daniel Webster bojoval proti rozšíření otroctví do severních států USA. Když se mu v dalším volebním boji nepodařilo místo ve sněmovně reprezentantů obhájit, soustředil se na svou právnickou praxi.

Rozmach amerického otrokářství ho v roce 1952 přiměl k pokusu o návrat na politickou scénu, pozici senátora se mu však získat nepodařilo. O čtyři roky později vstoupil do Republikánské strany a v roce 1858 se znovu postavil do boje o post senátora. Ani tentokrát neuspěl, výkon v debatách s konkurentem Stephenem Douglasem mu však zajistil celonárodní reputaci.

Lincoln rasista?

Navzdory dnešnímu všeobecnému přesvědčení nebyl Lincoln bojovníkem za rovnoprávnost černošského obyvatelstva. „Nejsem a nikdy jsem nebyl příznivcem jakékoli sociální či politické rovnosti bílé a černé rasy,“ prohlásil v jednom ze svých proslovů. „Existuje mezi nimi fyzický rozdíl, který nikdy neumožní jejich rovnoprávné soužití.“

I jeho boj proti otroctví byl především důsledkem snahy o záchranu státu. „Můj hlavní zájem je zachránit Unii, ne zachránit nebo zničit otroctví. Kdybych mohl zachránit Unii bez osvobození jediného otroka, udělal bych to. Kdybych ji mohl zachránit osvobozením všech otroků, udělal bych to. A kdybych ji mohl zachránit osvobozením jen některých, také bych to udělal,“ napsal roku 1862 v dopise zakladateli republikánů Horaci Greeleymu.

Propuknutí občanské války

Téma otroctví bylo ústředním motivem prezidentských voleb v roce 1860, kde se Lincolnovi kvůli sporům v řadách demokratů postavili hned dva kandidáti. Lincoln však dosavadního viceprezidenta Johna Breckinridge i svého rivala Stephena Douglase drtivým způsobem porazil a stal se tak v pořadí 16. prezidentem USA.

Jeho zvolení přirozeně vzbudilo obavy v řadách jižanských otrokářů, kteří začali vyzývat k odtržení od Unie. Jako první tak učinila Jižní Karolína, která později společně se státy Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana a Texas založila Konfederativní státy americké, zkráceně Konfederaci.

Občanská válka jihu proti severu naplno vypukla v dubnu roku 1861. Ke konfederaci se připojily Arkansas, Virginie, Tennessee a Severní Karolína. Počátky konfliktu se nesly ve znamení úspěchů jižanských vojsk a generál Robert Edward Lee dokonce na počátku roku 1863 téměř pronikl do Washingtonu. Klíčový zlom představovala červencová bitva u Gettysburgu, kde se severu poprvé podařilo zvítězit.

Emancipační prohlášení

Lincoln se během války zpočátku zdráhal přijmout opatření proti otrokářům. Obával se, že mohlo být obtížné začlenit téměř čtyři miliony čerstvě osvobozených černochů do běžného života. Hlavním důvodem však byla touha po zachování Unie včetně otrokářských států z jihu.

Sílící protiotrokářské nálady na severu přiměly prezidenta k vytvoření vlastního návrhu. Otroci podle něj měli být osvobozeni zásahem státu, který měl odškodnit dosavadní otrokáře a nést finanční zátěž emancipačního procesu. Prvního ledna 1863 proto vydal slavné emancipační prohlášení, které přineslo svobodu statisícům černošských otroků.

V roce 1864 Lincoln dokázal obhájit prezidentské křeslo proti demokratickému kandidátovi Georgi McClellanovi a přislíbil obnovit Unii „bez zášti vůči komukoli a s milosrdenstvím ke každému“. Definitivní obrat ve válce Unii přineslo zvolení generála Ulyssese Granta do čele armád severu. Série vojenských úspěchů a politický nátlak na zrušení otrokářství vyvrcholil 9. dubna 1865 v bitvě u Appomattoxu, kde občanská válka kapitulací generála Leeho prakticky skončila.

Smrt rukou atentátníka

Tou dobou však Lincolnovi zbývalo posledních několik dní života. 14. dubna 1865 se prezident vypravil na představení do Fordova divadla ve Washingtonu. Osudovou chybu udělal policista John Frederick Parker, který měl na starost ostrahu prezidentské lóže . Během přestávky si totiž odskočil do nedaleké hospody a umožnil tak herci Johnu Wilkesi Boothovi prezidenta navštívit.

Šestadvacetiletý Booth si však nepřišel s Lincolnem potřást pravicí. Zastánce otroctví s vazbami na jižanské politiky si s sebou přinesl pistoli Derringer a na prezidenta vystřelil. Kulka podle dobových zpráv pronikla lebkou za levým uchem a poškodila mozek. Po výstřelu měl Booth ještě zakřičet „Svoboda!“

Major Henry Rathbone, který společně se svou snoubenkou Clarou Harrisovou prezidentský pár do lóže doprovodil, chtěl Bootha zadržet, ten však vytáhl nůž a muže pobodal. Atentátník poté seskočil na pódium a se zkrvaveným nožem nad hlavou podle svědků vykřikl větu „Sic semper tyrannis!“ („tak vždy tyranům“). Prezident střelnému poranění podlehl v nemocnici o den později.

Mrazivá předtucha

Podle Lincolnova osobního přítele Warda Hilla Lamona prezident svou smrt jen několik dní předtím předpověděl. Tři dny před osudnou návštěvou divadla se mu měl zdát sen, ve kterém se procházel chodbami Bílého domu, kterým se ozývalo truchlení. Takto měl Lincoln svou předtuchu popsat:

„Dorazil jsem do východního křídla, kde mě čekalo mrazivé překvapení. Přede mnou stál katafalk, na kterém leželo tělo zabalené v pohřebním rouchu. Okolo stáli na stráži vojáci a nad tělem, které mělo zakrytý obličej, truchlili lidé. ‚Kdo z Bílého domu zemřel?,‘ zeptal jsem se jednoho z vojáků. ‚Prezident,‘ zněla odpověď. ‚Byl zavražděn atentátníkem.‘“

Vinou útočníka se tak Abraham Lincoln nedočkal podpisu jednoho z nejdůležitějších dokumentů v historii Spojených států amerických. Třináctý dodatek americké ústavy, dokument, který definitivně zrušil v celé zemi otrokářství a osvobodil miliony černošských otroků, byl ratifikován 6. prosince 1865. Necelých osm měsíců po smrti člověka, který se o něj výrazně zasloužil.

Konspirační teorie

Jen dva roky zbývaly do uplynutí stého výročí Lincolnovy smrti, když byl v texaském Dallasu zavražděn další americký prezident John Fitzgerald Kennedy. Americká média krátce poté zveřejnila seznam podivných náhod, které životy a smrt obou vrcholných státníků spojují.

Jak Lincoln, tak JFK byli poprvé zvoleni do sněmovny reprezentantů v roce 46 (Lincoln v 19. století, Kennedy o sto let později) a deset let poté byli neúspěšnými kandidáty na viceprezidenty. Oba zvítězili v prezidentských volbách v 60. roce. Předchůdci obou dvou opustili úřad po sedmdesátce a odešli na odpočinek do státu Pennsylvánie.

Oba prezidenti se zabývali problematikou černošských obyvatel a své názory prezentovali v roce 63. Oba byli během svého života kapitány na lodi. Oba trpěli genetickou poruchou – Lincoln Marfanovým syndromem, Kennedy Addisonovou chorobou.

Oba muži byli zavražděni ve městě, které bylo tou dobou 14. největším v zemi. Zatímco Lincolnův vrah utekl po činu z divadla do skladiště, vrah Kennedyho pálil ze skladiště a utekl se ukrýt do divadla. Prezident Lincoln zemřel ve Fordově divadle v lóži číslo sedm, zatímco JFK byl zastřelen ve vozidle Lincoln Continental od společnosti Ford, které bylo sedmým v prezidentské koloně. Oba vrazi použili zbraň značky Colt.

Příjmení obou prezidentů tvoří sedm písmen a jména obou atentátníků jsou tříslovná, tvořená 15 písmeny. Oba prezidenti si po třicátém roce života vzali 24letou ženu, která mluvila plynule francouzsky. Oba byli druhými dětmi svých rodičů, oba měli čtyři děti a během působení v úřadu oběma zemřel syn.

Oba atentátníci byli jižané narození na konci 30. let, vraždili před 30. narozeninami, oba byli stejně vysocí, měli hnědé oči a hnědé vlasy. Během útěku z místa činu oba utrpěli zranění. Oba dva navíc byli před řádným soudem zavražděni muži, kteří byli vychováni na severu, v dospělosti si změnili jméno a měli bakalářský titul. Osobní strážci obou prezidentů se jmenovali William a zemřeli během 48 hodin od vraždy ve věku 75 let a pěti měsíců.

Je to nesmysl, říkají skeptici

Obsáhlý seznam čítá nejméně 45 podivných náhod, které vraždy Abrahama Lincolna a Johna Fitzgeralda Kennedyho spojují, skeptici však něco takového označují za absurdní. Výbor pro skeptické zkoumání (CSI) v roce 1992 vyhlásil „Soutěž děsivých prezidentských náhod“, která měla konspirační teorii vyvrátit.

A zadařilo se. Jeden z úspěšných účastníků dokázal objevit šestnáct podobných náhod, které spojují JFK s bývalým mexickým prezidentem Álvarem Obregónem, zatímco další soutěžící přišli s podobnými seznamy, spojujícími dvaadvacet různých párů amerických prezidentů napříč historií.

„Je třeba se podívat i na rozdíly. Každý z prezidentů byl členem jiné strany, pocházeli z různých částí země, neměli stejné křestní jméno, nebo dokonce iniciály. Jeden pocházel z bohaté rodiny, druhý z chudé. Jeden chodil na Harvard, druhý nestudoval vůbec,“ vypočítala v roce 1995 skeptička Ann Landersová.

Podle skeptiků je totiž možné najít podobné spojení mezi libovolnými událostmi. „Vezměte si dvě náhodné události, například potopení Titanicu a pád vzducholodi Hindenburg. Představte si všechny možná jména a čísla, která se s nimi pojí, vložte je do databáze a hledejte souvislosti. Najdete jich spoustu,“ píše server Skeptoid a upozorňuje, že jakékoli údaje mohou při vytržení z kontextu působit fascinujícím dojmem.