Je možné, aby se kůň naučil sčítat a odčítat? Wilhelm von Osten byl přesvědčen, že Hans to dokázal. Ačkoli přirozeně nemohl mluvit lidskou řečí, rozuměl prý perfektně německy, rozeznával písmena, hbitě pracoval s čísly a pamatoval si celý kalendář. "Pokud osmý dům v měsíci připadá na úterý, jaké datum bude v nadcházející pátek?" ptal se učitel, načež kůň jedenáctkrát poklepal kopytem o dlažbu.

Hans komunikoval kýváním a vrtěním hlavy na znamení odpovědí "ano" nebo "ne", případně nohou vybíral správné obrázky a nápisy na tabuli. Wilhelm von Osten s ním jezdil napříč celým Německem a všude jeho kousky hrdě předváděl, aniž vybíral vstupné. Užaslé publikum nevěřilo vlastním očím.

Vystoupení byla silně přesvědčivá. Zdálo se, že ješitné lidstvo zvířecí plémě dosud hrubě podceňovalo. "Chytrý Hans" si uměl hravě poradit i s početními úlohami, u kterých se pomalejší žáci měšťanky potili. Stal se světovou senzací - v roce 1904 o něm napsal i zámořský list The New York Times.

Vědci nicméně nehodlali přijmout převratný důkaz o vysoké inteligenci koní jen tak slepě. Psycholog Carl Stumpf sestavil zvláštní komisi, která měla Hanse nezávisle přezkoušet. Mezi jejími členy bylo několik pedagogů, veterinář, cirkusový krotitel i ředitel berlínské ZOO.

Komise uznala, že Wilhelm von Osten při vystoupení nepoužívá žádné triky a Chytrý Hans skutečně odpovídá na otázky sám od sebe. Své závěry tlumočila psychologovi Oskaru Pfungstovi, který přijel koně otestovat osobně. Dospěl přitom k pozoruhodnému závěru.

Podle jeho zjištění nezáleželo na tom, zda otázky koni pokládal jeho učitel nebo někdo z davu. Kůň ale vždy musel na svého pána vidět, aby zodpověděl otázku správně. Pokud se někdo postavil učiteli do cesty, Hans si najednou nevěděl s otázkou rady.

Kůň tedy ve skutečnosti číst ani počítat neuměl, ale zároveň nešlo ani o podvod. Hans se natolik naladil na vlnu svého učitele, že uměl odezírat jeho řeč těla a s vidinou pamlsku dělal přesně to, co se od něj očekávalo. Wilhelm von Osten mu zase svými pohyby nevědomky napovídal, protože mu "fandil". Tvořili sehranou dvojici a málem se jim podařilo přelstít vědu.

Hans tedy nebyl žádným matematickým géniem, zato prokázal neobyčejnou dávku empatie a schopnost naprosté souhry s člověkem na podvědomé úrovni. To nakonec o určité inteligenci také svědčí.