Ve vzduchu byl cítit štiplavý kouř, který dusil a nutil ke kašli. Plameny přeskakovaly z chalupy na chalupu a zoufalí obyvatelé městečka Strážov smutně sledovali, jak hoří jejich domovy a radnice se sune k zemi. Bylo 12. května 1828 a obrovský požár udělal z několika lidí bezdomovce. Odkud se oheň vzal? Kdo zapálil jejich domovy? "Ta čarodejnice!," zvolal do plačícího davu někdo. Ošklivá stařena, která na místě budoucího statku Pohádka neboli Christlhof ve své chatrči vařila lektvary a vyráběla amulety, byla už dlouho trnem v oku všem v okolí.

Přeživší a lidé, které cestou potkali, vzali kosy a cestou nasbírali kameny. Muži pak vytáhli stařenu z chalupy na louku a zoufalství se přeměnilo v nenávist. Když se zkrvavená žena doplazila z posledních sil k nejbližší bříze, bylo jasné, že je to její poslední minuta. Všechny včetně statku proklela a od té doby se zde začaly dít podivné věci.

Většina jeho majitelů opravdu nedopadla dobře. V noci je děsily noční můry a slyšeli divné zvuky. Podle pověsti prý jedna žena, žijící na statku, zešílela a utekla s dětmi do lesa. Její muž pak spáchal sebevraždu. Oběsil se. Podivný osud statku, z něhož zbyla pouze jedna budova, byl završen 30. března 1994, kdy byl zatčen, do té doby neznámý muž jménem Ivan Roubal. Byl obviněn celkem z pěti vražd. Právě osamělé polorozpadlé stavení si pronajal v roce 1991. Od té doby začal také vraždit.

Přední příčky s počtem vražd

Z Ivana Roubala se vyklubal náboženský fanatik. Koncem 80. let se přiklonil k náboženské společnosti Svědků Jehovových, která ale nenaplnila jeho očekávání. Před revolucí z ní vystoupil a začal se věnovat mystice a okultismu. Následně byl horlivým příznivcem katolické církve. Možná proto ho tak zajímal tajemný statek, který si pronajal a chtěl zde chovat jeleny. To mu však nebylo povoleno, a tak se spokojil s chovem drůbeže a vietnamských prasat. Statek tehdy své ruské přítelkyni vylíčil v nejlepších barvách, když však přijela a viděla napůl rozpadlou zbořeninu, odjela raději do města.

Tam se seznámila s Františkem Heppnerem, podnikatelem a kamarádem svého bývalého přítele Ivana. Navázala s ním vztah a poté spolu zmizeli neznámo kam. Roubalovi se prý svěřili, že odjeli do Německa. Ten následně rozprodal jejich věci a začal jezdit jejich autem. Na tom by nemuselo být nic zvláštního. Ivan Roubal však svému synovi prý řekl, že svou bývalou milenku a jejího přítele zabil a nechal je sežrat prasaty. Syn pak u soudu otcův výrok popřel.

Zdi nasáklé krví

Představa vraždění se Ivanovi Roubalovi očividně zalíbila. V letech 1992 - 1994 zabil taxikáře, prodavače bižuterie, známost přes inzerát, prodavače pornofilmů a majitele autopůjčovny. O auta a majetek měl velký zájem. Byty svých obětí rozprodával a v jejich autech vesele jezdil na veřejnosti. Zatčen byl 30. března 1994 a než se přiznal ke všem zločinům, trvalo mu to čtyři roky.

Doživotní vězeň

Pobyt ve vězení si zpestřoval různými stížnostmi. Žaloval například zdravotní pojišťovnu, že mu nedodala stahovací punčochy na křečové žíly, psal dopisy prezidentu Václavovi Havlovi s žádostí o milost, apod. Zemřel v karvinské věznici 29. června 2015. Jeho statek ale stojí dál, je opuštěný, rozpadlý a někdo ho dokonce i zapálil. Nadšenci do paranormálních jevů a hororových příběhů ale Pohádku rádi navštěvují a zkoumají, co je na dávném prokletí pravdy.