"Dostaneme-li svá práva, pověsím tuhle na zeď tři obrazy. Budu tam mít Henleinův obraz, Hitlerův uprostřed a pak tam pověsím i obraz Chamberlainův," prohlásil v pondělí 19. září 1938 v rozhovoru s britským žurnalistou Sydneym Morrellem sudetský Němec provozující hospodu v Zinnwaldu, obci ležící v Krušných horách přímo na hranici mezi tehdejším Československem a Německem. Do značné míry tak správně odhadl dění několika dalších dnů.

Povstání henleinovců, které začalo v úterý 13. září 1938 po předchozím Hitlerově projevu, bylo potlačeno ještě týž den, ale na území Sudet nezavládl klid. Z uprchlých členů Sudetoněmecké strany, která povstání vedla, začaly vznikat teroristické organizace. V sobotu 17. září byla založena ozbrojená sudetoněmecká organizace Sudetendeutsches Freikorps (SdF), jejímž úkolem bylo provokovat české pohraničí ozbrojenými akcemi, vyvolávat nepokoje, srážky a zajímat rukojmí. Ordneři SdF, vyzbrojení z Německa pistolemi a puškami, začali v pohraničí pronásledovat ideové a rasové odpůrce (zejména Židy, sociální demokraty, ale také komunisty). Ti čelili častým přepadům, bití a občas také střelbě ze zálohy. Bezprostředně na hranici začali ordneři zavlékat Čechy do německého vnitrozemí.

Územní teror úzce souvisel s tím, jak se vyvíjela situace na politické scéně. A nebyl to pro Československo vývoj příznivý.

Britský ministerský předseda Arthur Neville Chamberlain udělal ve čtvrtek 15. září zásadní ústupek Hitlerovi a odletěl za ním do německého Berchtesgadenu, kde mu říšský kancléř předložil návrh na odstoupení Sudet. V opačném případě pohrozil Československu (v té době poslednímu vzdorujícímu evropskému státu) vyhlášením války.

V neděli 18. září se v Londýně sešli zástupci britské i londýnské vlády, kteří se rozhodli Hitlerovy požadavky přijmout a tlumočit je československé vládě.

Následovala nóta, již v pondělí 19. září 1938 ve dvě hodiny odpoledne odevzdali na Pražském hradě francouzský velvyslanec Léopold Victor de Lacroix a britský velvyslanec Basil Newton do rukou československého prezidenta Edvarda Beneše.

Podle této nóty mělo Československo postoupit Hitlerovi ty oblasti, které měly přes 50 procent německého etnika. Své spojenecké smlouvy s Francií a s tehdejším Stalinovým Sovětským svazem měla Československá republika vyměnit za novou "záruku" nových hranic, poskytující Československu i status neutrální země.

Odpověď československé vlády měla být odevzdána do 21. září 1938.

Těžká noc z 20. na 21. září

V důsledku těchto kroků, z nichž bylo zřejmé, že Británie ani Francie nebudou Hitlerovým územním požadavkům čelit, se 20. září vystupňovaly i násilné útočné akce v českém pohraničí.

Zblízka zažila teror například šumavská pohraniční obec Kaplické Chalupy, nacházející se v roce 1938 na česko-německé hranici v okrese Český Krumlov. Obec se stala ve dnech 20. až 25. září 1938 dějištěm hned několika útoků, zaměřených proti místnímu celnímu úřadu.

Ten nejtěžší se odehrál v noci z úterý 20. na středu 21. září 1938. Deset minut po půlnoci zaútočila na celní úřad ze tří stran osmdesátičlenná tlupa Freikorpsu, současně začal proti oknům celnice pálit ze tmy kulomet. Mezi obránce úřadu patřil mimo jiné František Binder, pozdější příslušník 311. československé bombardovací perutě RAF v Británii, který ostřeloval útočníky kulometem ZB26 z kryté pozice za překážkami u hraniční závory Ippen.

"Vystřílel čtyři zásobníky, a když z pátého zásobníku vyslal po útočnících další dávku, opakovaný útok Freikorpsu se definitivně zhroutil. Několik vážně zraněných soukmenovců útočníci odtáhli za hranici a u celnice nastal opět klid. Na bojišti zůstal zásobník do německého samopalu, 108 vystřílených nábojnic a 68 rozbitých okenních tabulek. Hlavní vchod celnice byl rozstřílený jako řešeto..." uvádí k této události muzeum Borovany (Borovany jsou obec v českobudějovickém okrese. Samotná obec Kaplické Chalupy se dnes řadí mezi zaniklé, pozn. red.).

Tutéž noc došlo v českém pohraničí i k sérii vražd příslušníků československých ozbrojených sil. Na stráži tvrze Babí na Trutnovsku byl zastřelen vojín Josef Beran. Při německém přepadu celnice Pozemní boudy přišel o život strážmistr Eduard Šiman. U východočeských Petříkovic byl zastřelen dozorce finanční stráže František Opočenský. Ve Frýdlantu bylo 20. září vyhlášeno stanné právo.

Zprávy československé zpravodajské služby byly i nadále alarmující a hovořily o soustřeďování německých divizí na hranicích Čech a Moravy. Proti nim stálo 20. září večer ve zbrani asi půl milionu Čechoslováků.

Téže noci zazvonil na Pražském hradě telefon a velvyslanci Francie a Velké Británie de Lacroix a Newton požádali o okamžitou audienci u prezidenta republiky Edvarda Beneše. "Tajemník spěchal v županu do Benešovy ložnice a vzbudil spícího prezidenta," popisoval tuto situaci novinář Sydney Morrell, který od března 1938 pobýval na území Československa a informoval britskou veřejnost o vývoji krize.

Kolem třetí ráno vstoupili oba velvyslanci do Benešovy pracovny a bez okolků mu sdělili, že "...jestliže vláda československá návrhy francouzsko-britské nebude moci okamžitě přijmout a jestliže z takto vytvořené situace vznikne válka, bude za ni odpovědno Československo a Francie a Velká Británie se k této válce nepřipojí..."

"Rád bych, abyste si představili Benešův tehdejší stav - jak byl unavený, ve čtyřiapadesáti letech předčasně zestárlý, trpící vážným nervovým napětím -, když vycházel z ložnice k britskému a francouzskému vyslanci, aby stanul tváří v tvář tomu, o čem musel být přesvědčen, že bude nakonec nevyhnutelné," popisoval tehdejší prezidentovo rozpoložení Morrell (nezmiňoval se ovšem o tom, že by československý prezident byl v tomto okamžiku nahý, jak to ztvárnil televizní seriál České století režiséra Roberta Sedláčka).

Schůze vnitřního vládního kabinetu ve složení pět členů rady na obranu státu a ministerský předseda Milan Hodža byla zahájena v půl čtvrté ráno. Po dvanácti hodinách, v půl čtvrté odpoledne, podmínky Británie a Francie přijala. De Lacroixovi a Newtonovi předal odpověď ministr zahraničních věcí Kamil Krofta.

Kapitulace Československa povzbudila Maďarsko a Polsko, aby se připojily k Hitlerovi a přihlásily se se svými požadavky také. Už v 19 hodin odevzdal polský vyslanec československé vládě nótu vypovídající část polsko-československé smlouvy z roku 1925 a žádající pro polskou menšinu žijící v republice obdobné rozhodnutí, jako pro menšinu německou.

"Dejte nám zbraně"

Zlou zprávu se večer 21. září 1938 dozvěděla z úst herce Zdeňka Štěpánka i československá veřejnost. Také tato scéna získala své televizní zpracování v režii Roberta Sedláčka, tentokrát v prvním dílu seriálu Bohéma.

"Začal jsem číst zvolna s největším úsilím, s nepředstavitelnou bolestí a smutkem, prohlášení o kapitulaci, o zmrzačení naší vlasti, o odtržení pohraničních území. Ani jsem nepozoroval, že sem vstoupil ještě někdo jiný, až teď, kdy škrtá nějaké odstavce v mém hlášení. Když jsem došel k odstavci o Chodsku, vzpomněl jsem si na maminku, na své dětství. Slzy mi zalily oči, hlas se mi sevřel, nemohl jsem dál. Dočetl to Schmoranz," vzpomínal na tento okamžik Štěpánek ve svých pamětech, které vyšly pod názvem "Herec. Vzpomínky národního umělce Zdeňka Štěpánka" v nakladatelství Mladá fronta v roce 1961 (Zdeněk Schmoranz byl vedoucí tiskového odboru předsednictva vlády, později popravený za odbojovou činnost na počátku okupace).

Zdroj: Youtube

Po odvysílání se začalo české obyvatelstvo okamžitě bouřit. Do ulic Prahy i mnoha dalších měst vyběhli lidé. "Zástupy lidí se valily do kopce Nerudovou ulicí a příkrou vidlicovitou zatáčkou k průčelí Hradu. Viděl jsem siluety jízdních policistů, seskupených na jedné straně nádvoří... Trojbarevný prapor se třepetal z vrcholu vysokého stožáru, přitesaného z borovice z moravských lesů. Zástup se vinul kolem něho," popsal Sydney Morrell největší z demonstrací, při níž dav Pražanů pronikl na třetí nádvoří Pražského Hradu a žádal vydání zbraní a vyhlášení mobilizace (později proslulým skandováním "Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!").

Lidé se nakonec rozešli až na výzvu armádního generála Jana Syrového.

Masové protesty proti kapitulaci nakonec přinutily Hodžovu vládu k demisi. Novým ministerským předsedou jmenoval Beneš narychlo právě Syrového, a to navzdory jeho protestům.

Pohraniční jednotky proti přesile

Zcela jiná situace však byla ve čtvrtek 22. září v pohraničních oblastech s převahou německého obyvatelstva. Předsunutým prvosledovým pohraničním jednotkám Stráže obrany státu (SOS) zasadila rozhlasová zpráva o kapitulaci Hodžovy vlády tvrdou ránu. Demoralizovaní a vyčerpaní hraničáři zůstali na svých stanovištích izolováni, bez informací, za to ale vázáni striktním rozkazem ministerstva vnitra, které jim zakazovalo použít střelné zbraně proti henleinovcům. Napjatá situace vznikla především v Ašském, Šluknovském, Javornickém a Osoblažském výběžku.

Hned ráno 22. září došlo v izolovaném Šluknovském výběžku k útoku na celní úřad Varnsdord II., proti němuž henleinovci hodili několik granátů. V Labských pískovcích zase jednotky SdF zaútočily na šluknovské četníky a vojenské posily SOS, přičemž vážně zranily dva české vojáky. Ještě během dopoledne ale henleinovci změnili taktiku a přešli k masovým demonstracím. Přitom je bohužel podpořili i nejvyšší českoslovenští státní úředníci v daných regionech - okresní hejtmani.

Hejtman ve Šluknově JUDr. František Machek donutil v doprovodu ozbrojených henleinovců kapitulovat příslušníky SOS v Rožanech a u šluknovského koupaliště a telefonicky zažádal o stažení československých pohraničních jednotek i velitele roty SOS v Rumburku. Varnsdorfskou rotu paralyzoval její velitel četnický nadporučík Jansa. K dispozici se henleinovcům přihlásil i přednosta státní policejní expozitury Weis.

"Výsledky činnosti těchto zrádců byly katastrofální..." napsal v publikaci Hraničářská kalvárie autor Jindřich Marek s tím, že v důsledku jejich kroků bylo z první roty SOS zajato a odvlečeno do Německa 149 mužů, z druhé roty 80 mužů a ze třetí 78 mužů. Stejně skončil také celý četnický pohotovostní oddíl ve Varnsdorfu.

"Pro ilustraci poměrů ve výběžku stojí za zmínku zánik pětičlenného velitelství roty SOS, umístěného na náměstí uprostřed tehdy téměř sedmitisícové Krásné Lípy," píše Marek. Jansa podle něj úmyslně mylně informoval velitele roty Čeňka Ureše, že ve Varnsdorfu je klid. Ureš proto zůstal s telefonistou, řidičem a dvěma četnickými strážmistry na svém stanovišti. V půl jedné odpoledne navíc obdržel slib, že dostane pomoc dvou tanků... O půl hodiny však radnici na náměstí obklíčily stovky zfanatizovaných henleinovců, mezi nimiž se objevili i příslušníci německých SA. Brzy na to bylo všech pět příslušníků SOS zajato.

Celková bilance "černého čtvrtku" 22. září 1938 ve Šluknovském výběžku byla krutá. Podle hlášení velitele libereckého praporu Stráže obrany státu bylo zajato a odvlečeno do Německa 432 mužů - 201 příslušníků finanční stráže, 26 četníků a 205 příslušníků vojenských posil. Na dvě desítky mužů padly.

"K největším akcím henleinovců došlo ve Šluknovském výběžku, kde měly jednotky Freikorpsu přímou podporu místního sympatizujícího obyvatelstva. Nejprve nad ránem 21. září zaútočil Freikorps na budovu celnice v Habarticích, kterou se finančníkům a příslušníkům SOS podařilo s přivolanými posilami udržet. Následující den se akce šířily – ve Frýdlantu obsadili ordneři a Freikorps velitelství SOS a další důležité budovy, k novému útoku došlo v Heřmanicích, v prostoru Varnsdorfu po celý den podnikali příslušníci Freikorpsu granátové útoky na stanoviště SOS. Dne 23. září se situace vymkla československým úřadům z rukou: v celém prostoru Šluknovského výběžku útočil Freikorps za aktivní podpory místních nacistů na vojenská stanoviště, správní a další úřady. Docházelo k zatýkání antifašistů. V budově soudu ve Šluknově vznikla improvizovaná věznice, odkud byli zajatci převezeni do Budyšína a později do Magdeburku," popsal tuto situaci Vladimír Kamenický v publikaci Povídá se, povídá.

Všeobecná mobilizace

Nová československá vláda pod Syrového vedení však nakonec odpověděla na násilí v pohraniční oblasti silou. Ještě v průběhu 23. září dobyly československé síly Šluknovsko zpátky, přičemž proti henleinovcům podporovaným jednotkami SA a SS zakročily dva prapory československé pěchoty s podporou útočné vozby.

Týž den ve 22.15 pak byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Jako první mobilizační den byla stanovena neděle 25. září a hlavním velitelem armády jmenoval prezident Beneš generála Ludvíka Krejčího.

Do zbraně bylo okamžitě povoláno osmnáct ročníků první zálohy a z druhé zálohy potřební specialisté, celkem milion a čtvrt mužů a 36 tisíc evidenčních motorových vozidel. Tři čtvrtiny povolaných záložáků se ohlásily u většiny vojenských útvarů do pouhých 24 hodin.

"V knize Winstona Churchilla ´Neznámá válka´ jsem četl, že roku 1937 odhadovali Francouzi dobu, za kterou by zmobilizovali dva miliony mužů, na deset dní. V září 1938 zmobilizovali Češi dva miliony mužů za osmačtyřicet hodin," vzdal Čechoslovákům hold Sydney Morrell.

Armáda obsadila pohraniční obce a posílila vyčerpané a zdecimované zbytky SOS. Sedm dní pak v pohraničních pevnostech čekala německý útok. K tomu už ale nedošlo. Krátce po půlnoci, v prvních ranních hodinách 30. září, podepsali představitelé Německa, Francie, Británie a Itálie v Mnichově dohodu o postoupení československého pohraničí Německu. Vláda s prezidentem Benešem pak přes odpor armádních špiček a i některých svých členů ještě téhož dne tento diktát přijala. Byl to konec samostatného Československa.