Epidemie 21. století

10 epidemií, které ohrožují lidstvo

8. srpen 2014 četba na 8 minut

Foto: redakce

Smrtelný virus eboly doposud zabil téměř tisícovku lidí, a přesto ebola není ani zdaleka tou nejhorší epidemií, která lidstvu kdy hrozila. Vybrali jsme deset nejhorších ran, které nejenže mají na svědomí stamiliony životů v historii, ale mnohé z nich hrozí i do budoucna. Zkrátka, pokud bychom uvažovali o katastrofickém scénáři konce lidstva, výběr je naneštěstí stále dost široký.

Chřipka

Psal se rok 1918, velká část světa si oddechla po konci světové války, která přinesla miliony mrtvých – a náhle vygradovala další katastrofa. Takzvané „velké" nebo „španělské" chřipce roku 1918 podlehlo jen během několika prvních měsíců na starém kontinentu na dvacet milionů lidí. Působila ovšem i v dalších částech světa a odhad celkového počtu obětí kolísá mezi 50 až 100 miliony lidí. Lze ji označit za zatím největší pandemii v lidské historii.

Na běžnou chřipku přitom standardně umírají ročně desetitisíce lidí. Předpokládá se však, že chřipka roku 1918 nebyla onou „klasickou", nýbrž šlo o zmutovanou variantu, o virus H1N1, jak dnes označujeme „prasečí" chřipku. Pandemie z roku 1918 do roka skončila, virus opět zmutoval v jinou formu, tentokrát už ne smrtelnou. Vědci předpokládají, že valná část lidstva má v sobě určitý stupeň imunity vůči této chřipce děděný od předků, kteří pohromu přežili.

AIDS

AIDS (syndrom získaného selhání imunity) je způsoben virem HIV (lidské imunitní nedostatečnosti). Od svého objevení v roce 1980 syndrom zabil kolem třiceti milionů lidí. Šíří se krví či spermatem – proto taková spousta lékařů i politiků tvrdě kritizuje katolickou církev, která zakazuje i křesťanům například v Africe používat kondomy. Nakazit se lze také v nemocnici při transfuzi; obzvláště nebezpečné je ovšem používání nesterilních jehel narkomany. Vědci předpokládají, že virus „přeskočil" z opice na člověka v Africe někdy v polovině minulého století. Žádný účinný lék proti AIDS lidstvo zatím nemá. Některé léky ovšem mohou nástup nemoci výrazně zpomalovat. Ve výzkumu antivirotik se výrazně uplatnil například i český vědec Antonín Holý.

Malárie

Malárie představuje i dnes obrovský problém, ročně je jen v subsaharské Africe kolem 400 milionů případů. A z nich více než milion má za následek smrt. Několik úmrtí každý rok zaznamenávají i Spojené státy. Velké peníze na boj s touto nemocí věnuje nadace multimiliardáře Billa Gatese. Malárii způsobují prvoci rodu Plasmodium a přenášejí ji komáři, sající lidskou krev. I proto došlo k velkému poklesu rozšíření nemoci při používání DDT. Jenže rezistenci vůči insekticidům již získali i komáři…

S malárií přitom žije člověk už nejméně čtyři tisíce let, tehdy její následky zaznamenali řečtí autoři. Trpělo jí například i 80 procent všech dělníků při stavbě Panamského průplavu počátkem 20. století. A za druhé světové války měla v Tichomoří na svědomí smrt několika desítek tisíc amerických vojáků – totéž lze předpokládat o japonských ztrátách.

Neštovice

Pravé neštovice jsou výjimečnou chorobou: podařilo se ji totiž zcela vymýtit a poslední případ se datuje k roku 1977. Díky vakcíně, která ničí virus Variola. Ještě předtím ale pravé neštovice patřily k největším metlám lidstva. Jen ve 20. století zabily podle odhadů až půl miliardy lidí. Pravé neštovice byly také pravou pohromou pro jihoamerické indiány, když začali jejich kontinent dobývat Španělé. Zatímco pro Evropany choroba nebyla vždy smrtelná, žádnou imunitou nevybavení indiáni kapali jako mouchy. Dnes mají uchovávat virus pravých neštovic jen dvě laboratoře na světě – jedna v USA, druhá v Rusku. Prý pro případ, že by se někde nemoc objevila, aby bylo možné namnožit účinnou vakcínu. Skeptici varují, že viru by se dalo vojensky zneužít.

Mor

Kosil všechny, bohaté i chudé. Morové sloupy dodnes vidíme na náměstí českých a moravských měst jako memento, že „černá smrt" znamenala pro naše předky hrůzu hrůz. Kolem roku 1348 vyhladila pandemie moru polovinu evropské populace. Obrovské ztráty ale zaznamenala také Indie a Čína. Mor zásadně ovlivnil celou společnost.

Takzvaný dýmějový mor, přenosný vzduchem, způsobuje bakterie Yersinia pestis. Někteří vědci se ovšem domnívají, že „černá smrt" ze 14. století mohla být ve skutečnosti virem, podobným například dnešní ebole. Bakterie Yersinia se dodnes vyskytuje v chudých oblastech, ale moderní medicína už umožňuje nemoc léčit. Na konci letošního července se například dýmějový mor objevil v čínském městě Jü-men. Policie třicetitisícovou aglomeraci uzavřela do karantény.

Tuberkulóza

Ačkoliv byly při rozborech DNA jedné mumie zjištěny důkazy, že tuberkulózou trpěli už staří Egypťané před pěti tisíci lety, a třebaže zejména v minulém století vědci v boji s TBC slavili velké úspěchy, je nemoc stále rozšířena i dnes. Ročně se bakterií Mycobacterium tuberculosis nakazí několik milionů lidí. Bakterie se šíří vzduchem.

V roce 1944 lékaři vyvinuli antibiotikum streptomycin, které znamenalo zlom v léčení nemoci. Její návrat se datuje rokem 1990, kdy jednak skončily preventivní programy proti TBC, jednak některé nové kmeny začaly být rezistentní vůči antibiotikům. Jako při většině ostatních epidemií jsou především ohroženy chudé země. Navíc se nyní TBC „spojuje" s AIDS – když má člověk oslabenou imunitu, je k tuberkulóze náchylnější.

Cholera

Dlouho se už zdálo, že cholera je nemocí minulosti. Jenže počátkem 60. let minulého století se v Indonésii objevil nový kmen této choroby, a od té doby na ni opět zemřely tisíce lidí. Hlavně v oblastech, kde jsou lidé na štíru s hygienou. Loni se například po mnoha letech rozšířila také na Kubě. V řadě případů cholera nemusí být smrtelná. Než se ale zlepšily obecně hygienické podmínky a než vědci přišli na to, že se nemoc šíří kontaminovanou vodou, patřila k největším metlám lidstva. Choleru způsobuje střevní bakterie Vibrio cholerae. Původem je zřejmě z Indie, počátkem 19. století se ovšem rozšířila do značné části světa a následovaly skutečné pandemie, které zabily miliony lidí.

Tyfus

Epidemie skvrnitého tyfu má na svědomí malý mikrob Rickettsia prowazeki. Horečky vedou k poruchám krevního oběhu, zápalům plic, selhání ledvin či srdce. Mikrobi si libují ve špíně, a proto se v minulosti šířil tyfus především při válečných taženích ve vojenských táborech. Někdy ovlivnil i výsledek války. Když se například Španělé pokoušeli už koncem 15. století vyhnat z Evropy Maury, při obléhání tehdy maurské Granady zdecimovala epidemie tyfu španělské síly z 25 tisíc vojáků na pouhých osm tisíc. A bylo po válce. Lepší hygiena a vývoj vakcíny proti tyfu během druhé světové války ve vyspělých zemích nebezpečí tyfu eliminovaly. Nicméně stále hrozí v Jižní Americe, Asii i Africe.

Žlutá zimnice

Žlutá zimnice navzdory očkování stále ještě řádí v zemích Jižní Ameriky či Asie. Roznášejí ji, podobně jako malárii, komáři. Může vést až ke smrti selháním jater a ledvin, přičemž žloutne kůže – odtud její jméno. V minulosti byla žlutá zimnice dokonce příčinou toho, že Spojené státy získaly francouzskou kolonii Louisianu. Napoleon Bonaparte poslal do Severní Ameriky pro udržení svých držav armádu s více než 30 tisíci vojáků, jenže naprostou většinu z nich skolila právě tato nemoc. A zhrozený Napoleon Louisianu poté raději prodal.

Dětská obrna

Vědci se domnívají, že virus dětské obrny, který se zaměřuje na nervový systém, je v lidské populaci rozšířen už po tisíciletí. Onemocnění postihuje hlavně končetiny, ale pokud zasáhne třeba dýchací ústrojí, choroba je smrtelná. Týká se zejména dětí, ale onemocnět může i dospělý a čím je starší, tím bývají následky horší. Virus se může šířit s potravinami, vodou i výkaly. Zcela účinný lék zatím neexistuje, nicméně už od roku 1950 mají lékaři k dispozici dokonalejší vakcínu. K epidemii obrny proto nyní dochází jen v několika nejméně rozvinutých zemích světa.