Čtvrtstoletí od rozpadu Československa: Dostali jsme figu borovú, říká Mečiar

26. srpen 2017 četba na 6 minut
Jednání mezi čtyřma očima, zahrada vily Tugendhat

Jednání mezi čtyřma očima, zahrada vily Tugendhat

Foto: ČTK

/VIDEO/ Právě zuřila válka v Jugoslávii, na východě se zhroutil Sovětský Svaz. V Brně, na zahradě funkcionalistické vily Tugendhat, v té době rokovali Václav Klaus a Vladimír Mečiar. Dne 26. srpna 1992 šlo o jediné: nedopustit katastrofu.


Sice panovaly parlamentní prázdniny, ale týmy Klause a Mečiara se setkávaly každý týden.

Na slovenské straně zpočátku padaly i umírněné návrhy na ekonomicko-obranné společenství, jakousi konfederaci s existencí dvou národních bank při zachování společné měny. Tyto tóniny, artikulované předsedou Slovenské národní rady (SNR) Michalem Kováčem (pozdější prezident Slovenska z let 1993 až 1998) ovšem zanikly. Vladimír Mečiar si nechtěl nechat svoji historickou chvíli, k níž dostal od voličů velmi silný mandát, uniknout.

Od 17. července už nebylo návratu – SNR na popud premiéra Mečiara přijala Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky. Bezprecedentní krok přišel přesně dva týdny poté, co nebyl ve Federálním shromáždění, hlasy slovenských poslanců, zvolen prezidentem Václav Havel (symbol Revoluce pak abdikoval tři dny po vyhlášení Deklarace, čímž se ovšem zbavil vlivu na jednávání o rozpadu země, které vyvrcholí horkého 26. srpna).

Předehrou jednání byly takzvané vatry svrchovanosti, které plály celým Slovenskem, u nichž se předčítal text Deklarace; „"My, demokraticky zvolená Slovenská národní rada, slavnostně prohlašujeme, že tisícileté úsilí slovenského národa o svébytnost se naplnilo," stálo v ní.

Pozoruhodné je, že ač slovenská strana na rozvod tolik třásla a vyvolávala ozvěny hitlerovského Slovenského štátu (1939-45), konečné jednání ji zastihlo v nedbalkách. „Češi byli na finální jednání mnohem lépe připravení, například civilní letectvo před dělením převedli na francouzskou společnost, a ta jim ho vrátila. My jsme dostali figu borovů, “ zavzpomínal Vladimír Mečiar pro slovenský deník Nový Čas s pochvalou, že tehdejší premiér (Klaus) byl dobrý partner; bez emocí, poslouchal, analyzoval navrhoval a hledal konsenzus. Mečiar rovněž zpětně vyzdvihl, že česká delegace zastávala jednotný názor, a že „měla rozdělené úlohy – jeden byl laskavý, druhý přísný, třetí se snažil domluvit na kompromisu.“

„Jak jsme 26. srpna seděli pod lípou v zahradě vily Tugendhat, nakonec asi dvě hodiny jen sami dva, zjistili jsme, že jsou jen dvě varianty vývoje, “ uvedl Mečiar ve své knize Jak praskaly švy. Tou první byla dohoda, pokojná, která „vytvoří novou kvalitu mezi oběma národy“. Druhou možností byla nedohoda, samospád a pravděpodobný nástup radikalismu. Což zvláště s vědomím hrůz, které se právě děly v Jugoslávii, nikdo nechtěl.

Chvíli po páté večer předstoupili Klaus s Mečiarem před novináře. Slovo si vzal druhý z nich, když – v prostorách vstupní haly vily Tugendhat – prohlásil: „"K prvnímu lednu 1993 předpokládáme, že by vznikly Česká republika a Slovenská republika jako státní útvary.“

Dokument věnovaný jednání o rozpadu ČSFR:

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST